Cestování

Už si dávám pozor na přechodu!

Čtenářku Sarikos loni v prosinci porazilo auto na přechodu. Nic závažného se jí nestalo, ale od té doby je ostražitá…

V loňském roce jsem jako každý jiný den šla i 6. prosince do práce. Na přechodu, kde stála auta a dávala přednost v jízdě, jsem vůbec neuvažovala, že mi může hrozit nějaké nebezpečí. Vešla jsem tedy, podotýkám, na přechodu do vozovky, a když jsem byla téměř na druhém konci silnice, auto, které mi předtím dávalo přednost, se na mě začalo rozjíždět. V tu chvíli mě napadlo jen, abych se rozeběhla. A to mi zřejmě zachránilo život. Řidička auta mě vůbec nezaregistrovala a prostě jela dál. Auto mě chytlo do pravého lýtka a upadla jsem na zem. Jediná slečna ke mně přiběhla a ptala se, zda jsem v pořádku. V tu chvíli jsem v pořádku byla. Jen jsem cítila, že mě bolí koleno. Za chvilku přiběhla i žena z auta, které mě strhlo na zem. Byla více v šoku nežli já, klepaly se jí ruce a ptala se, zda mě má odvézt někam do nemocnice a zda jsem v pořádku. Já jsem chodit mohla a tak jsme si jen vyměnily telefonní čísla a já šla na metro a jela do práce.

Teprve v metru mi došlo, co se mi stalo. Volala jsem to příteli a ten se hned nabídl, že pro mě přijede a že si mám dojít k lékaři na rentgen. Řekla jsem mu, že jsem v pořádku, a že si na rentgen dojdu, uklidnil se. Když jsem si mojí situaci uvědomila, začaly mi po tváři téct slzy. Bylo mi hrozně. V metru se na mě lidé dívali, ale já nemohla přestat plakat. Napsala jsem kolegyni a sešly jsme se na metru a do práce pak jely společně autobusem. Dopoledne mě kolega odvezl na rentgen, a když mě lékař kontroloval a řekla jsem mu, co se mi stalo. Bral to jako normální věc, že auta narážejí i do lidí. Já jsem si myslela, že mě nebude brát vážně, ale asi to byla normální věc. Rentgen byl v pořádku a já teprve až doma zjistila, že mám na pravém lýtku pěknou bouli a i pěkně zabarvenou. Koupila jsem si gel a každý den to mazala, aby se sraženina rozpustila. Můj pondělní úraz znamenal, že jsem ten týden nemohla jít na moje oblíbené tance, ale co se dalo dělat. Alespoň jsem žila a mohla chodit, i když ne tančit.

Musím přiznat, že teď když přecházím silnici, raději počkám až vím, že řidič auta o mě ví a já mu zamávám, že přecházím. Prostě k autům a všemu, co má kola mám teď větší respekt. Takže pokud přecházíte, ujistěte se, že o vás řidič auta ví.

Sarikos
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji vám Sarikos za vaši historku. Vaše poučení mne těší. Jsem jak motorista, tak pěší. Respekt ze silničního provozu je třeba. Pravidla vás neochrání a auta jsou pro chodce nebezpečná. Za sebe bych byl rád, kdyby se zde zavedlo pravidlo očního kontaktu a zvednuté ruky, jako je to v některých zemích Evropy. Kolikrát jedu k přechodu u kterého stojí člověk, který se nedívá mým směrem a z ničeho nic se vrhne do vozovky. Stejně tak se stává, že člověk stojí u přechodu, dívá se na mne, a když zastavím, ťuká si na hlavu, co jsem za troubu, když nechce přecházet. Přednost chodcům dávám a rád, ale bylo by lepší, kdyby pravidlem bylo podívat se na řidiče přijíždějícího auta a rukou mu pokynout, že chci přecházet.

Dnes máme téma dne Dopravní nehody, kterých jsme se zúčastnili. Vaše zkušenosti s piráty i anděly silnic.

  • Už jste někdy bourala?
  • Byla jste účastníkem nehody?
  • Jak se to přihodilo?

Napište mi vaše příběhy smutné i veselé. Napište mi, co si myslíte o pirátech silnic. Znáte nějakého anděla?

Vše směřujte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jedné z vás za dnešní příběh pošlu krásnou květinu!

V 10.00 zveřejním fotografii a vy budete pod ní moct psát své komentáře. Tak která napíše nejlepší komentář dle čtenářek, bude odměněna.

   
14.09.2011 - Doma - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. [3] Karotka [*]

    Zkoušel jsem přejít na Václavském náměstí Vodičkovu ulici. Na přechodu v místě obytné zóny. Nejdřív mne téměř přejeli policajti, kteří objížděli tramvaj stojící ve stanici zleva. Po projetí tramvaje jsem začal na přechodu přecházet.  Vzápětí za tramvají projel po kolejích nákladní automobil, který odvážel porouchaný osobní vůz. Řidič tohoto automobilu nerespektoval maximální povolenou pro obytnou zónu 20 km/hod., ani zákaz troubení a přednost pěších osob v obytné zóně. Najížděl na mne pod sešlápnutým plynem, s klaxonem tak, že se mi podařilo na poslední chvíli uskočit a zachránit si život. V té době jsem měl problémy s kotníkem a velmi špatně se mi chodilo.

    (http://www.zakruta.cz/silnicni-zakon/48/provoz-v-obytne-a-pesi-zone/)

    superkarma: 0 14.09.2011, 17:37:52
  2. avatar
    [2] femme [*]

    ono se řekne navázat oční kontakt, když má auto tmavý skla Sml58

    superkarma: 0 14.09.2011, 10:31:49
  3. avatar
    [1] malinke-kote [*]

    podobná věc se stala mé sestře, a dokonce to bylo aky někdy kolem 6. prosince jen jiný rok ... myslím že to bylo dokonce snad 7. prosince. Napadlo mě že si udělám v práci chvilku času a také něco napíšu :-) jinak jste měla opravdu štěstí, sestra natom byla hůře.

    superkarma: 0 14.09.2011, 08:40:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme