Bulvár

Už se vám někdy povedlo přestat se na povel bát?

Děkujeme za krásný příběh na dnešní téma čtenářce s nickem minerálka. Přečtěte si, jaké to je žít dlouhé měsíce s nejistotou a strachem, že máte rakovinu

Nikdy jsem neměla problém jít k nějakému doktorovi. jako dítě jsem si jich užila fůry, injekce jako na běžícím pásu - jediné, při čem jsem omdlívala a asi už vždycky omdlívat budu, je odběr krve. Ne, že by mi to vadilo, klidně jim těch pár zkumavek věnuju, ale nějak se mi při tom pokaždé zatmí před očima. :-)

Je to pár let zpátky, co mému otci v rámci jakéhosi vyšetření zjistili dědičnou Leidenskou krevní mutaci. A nebyli by to páni doktoři, aby nezačali "zvonit na poplach" - u mužů je to v celku neškodná mutace, ale u žen může způsobit krevní sraženinu např. během porodu. Nahnali tedy mě a sestru na preventivní odběry; zakřížkovali nám na papírech co mohli a šup s námi do laboratoře.

Po měsíci jsme si se sestrou volaly pro výsledky. Moje sestra byla v pohodě, všechny "křížečky" na průvodce označeny jako negativní. Já při svém štěstíčku vyfasovala nejen taťkovu mutaci, ale ještě mi doktorka do telefonu sdělila "dobrou zprávu": "Hmm, ale počkejte, to není všechno, máte tady prokazatelné markery, to vypadá na rakovinu, přijďte se k nám ukázat."

Nemusím myslím říkat, jak jsem se v tu chvíli cítila. V práci jsem se u telefonu celá rozklepala a domů ani pořádně nevím, jak jsem autobusem dojela. Každopádně jsem se rozhodla, že to prostě není možný, bylo mi tehdy 30 let a něco jako rakovinu jsem si naprosto odmítla připustit.

Následoval kolotoč úžasných vyšetření, během nichž ve mě zárodky rakoviny hledali - něco jako doktor Hause v realitě. Nikdo se mnou moc nemluvil, jen do mě pořád něco strkali a hledali a hledali... Přiznávám, že nejhorší pro mě byla endoskopie žaludku. Na poprvé jsem věděla jen z internetu co mě čeká - a možná dobře, nebála jsem se tolik a nastoupila s představou, že to hravě zvládnu.

Po pravdě - moc si z toho vyšetření nepamatuju, jen že jsem po něm dorazila do práce a sesula se v kanceláři celá zelená v koutku k zemi a brečela jsem jak malá holka. Psychika na kousíčky... Prý tam pan doktor něco vidí, ale bude to chtít podrobnější průzkum a jinou hadičku.

Absolvovala jsem to celkem 4x během 3 měsíců - před posledním vyšetřením jsem se už klepala tak, že na mě doktor řval, ať přestanu hysterčit - no jo, ale už se vám někdy povedlo na povel se přestat bát? Mně tedy ne... Čím víc na mě řval, tím víc jsem se klepala. Nakonec po vyšetření prohlásil, že něco odebral, ale ať se neraduju, že za půl roku mě to čeká znovu. Protože ale všechny histologie vždycky vyšly negativně, popadla jsem výsledky krevních testů a požádala o konzultaci fantastickou paní doktorku na imunologii.

Lepší lékařku mi asi nikdo nemohl doporučit. Všechno mi ochotně vysvětlila, jednala se mnou jako s člověkem a ne jako s číslem nebo pokusným králíkem. Po prostudování mé anamnézi mi potvrdila, co jsem už z internetu vyčetla trochu sama - že mohu mít zvýšené markery právě díky dalším svým chorobám.

Těch pár měsíců hledání rakoviny v mém těle nepřeju nikomu. Od té doby jsem na žádné další vyšetření nešla. Možná řeknete, že je to nezodpovědné, ale už ze sebe nenechám dělat oběkt něčích pokusů. A navíc ty příšerné stresy při endoskopii už dobrovolně prostě zažívat odmítám. Většina lidí to prý snáší v pohodě - no, tak holt nejsem většina.

Se všemi svými výrůstky v žaludku a možná i jinde od té doby žiju ve vzájemné symbioze, posílám jim tam samé dobré věci jako třeba vanilkovou zmrzlinu, svíčkovou, bramborové hranolky s tatarkou nebo milovaný šopský salátek a až mi zase někdo bude tvrdit, že mi na základě nějakých tabulek určitě něco je, pošlu ho rovnou kamsi. Až mi skutečně něco bude, věřím, že moje tělo to pozná. Do té doby ať si zkoumají někoho jiného. :-)

minerálka

Držím vám moc palce a přeji zdraví

Co tomu říkáte, milé ženy-in? Jak byste se zachovala na místě minerálky? Už jste se někdy setkala s takovým jednáním? Vyhledala byste jiného lékaře, nebo byste na další vyšetření už nešla? Myslíte si, že člověk pozná, když se s ním "něco" děje?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

   
27.01.2011 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Miriel [*]

    Sml79Ano, naprosto souhlasím s postojem "minerálky"! Mít se ráda, přijímat krásu a lásku, rozdávat to dál a nemoci vymizí a netroufnou si na nás. Taky bych nebyla většina Sml22 a neumím se nebát na povel. Nic ve zlém - ale pana doktora bych chtěla vidět na Vašem místě při stejné akci. To se jim to vyhodnocuje naše chování, když se jich to osobně netýká !!! Minerálko, fandím, nadále přeji samé dobrotky a pohodičku! Sml67 Miriel

    superkarma: 0 27.01.2011, 21:46:47
  2. avatar
    [2] bonda [*]

    Prý endoskopii žaludku většina lidí snáší? Doktoři jsou celí poblinkaní, i když se tam chodí s prázdným žaludkem.

    superkarma: 0 27.01.2011, 17:21:48
  3. avatar
    [1] SNÍŽEK [*]

    tak to musely být nervy a zbytečné trápení Sml79ta symbioza se žaludku jistě líbí a dá pokoj,kde by mu bylo tak dobře Sml30

    superkarma: 0 27.01.2011, 17:01:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme