Jolanka má dlouhé blonďaté vlásky, velké modré oči a výraznou pusu. Je to krásná holčička. Ale jen tehdy, když se tváří normálně. Má totiž jeden hrozný zlozvyk - lidově řečeno dělá „ksichty“.

ilustrační foto

Zlozvyk má nebo měl v životě každý z nás. Obecně je zlozvyk naučené chování, které člověk přijal v průběhu života a vyskytuje se v každém věku. U Jolanky si toho rodiče všimli asi ve dvou letech. „Do té doby se Jolanka tvářila pořád normálně, i když se soustředila, zlobila nebo vztekala. Nevím proč, ale pak začala dělat různé obličeje a ksichtíky, což bylo chvíli roztomilé, takže jsem to nijak neřešila,“ vypráví Jolanky maminka Klára.

Jenže tím to samozřejmě neskončilo, naopak, jeden z výrazů se Jolance asi zalíbil a zvykla si na něj. „Časem začala Jolanka dělat jeden takový obličej, ani nevím, jak bych ho popsala. Prostě nakrčí nos, přivře oči a našpulí pusu, vypadá jako ošklivý trpaslík. Vypadá to fakt příšerně, a hlavně to dělá třeba stokrát za den - když o něčem přemýšlí, když se rozčiluje, když se jí něco nezdá... takže v podstatě celý den. Trvá to už přes rok a já začínám mít strach, jestli se dá něco takového odnaučit. Až půjde do školky, mohly by se jí děti smát...

Zkoušeli jsme všechno, co nás napadlo, aby se Jolanka přestala takhle tvářit. Domlouvali jsme jí, upozorňovali, to samozřejmě nemělo smysl, má to prostě tak zažité, že si ani neuvědomuje, když to dělá. Dokonce jsem jí ukazovala v zrcadle, jak ošklivě vypadá, když se tak tváří. Ale jí to připadalo legrační. Co se dá v takovém případě dělat?“

Na zlozvyky jsem se zeptala psycholožky PhDr. Olgy Shivairové, Ph.D.

olca„Zlozvyky se vyskytují v každém věku. U dětí je to nejčastěji cucání palce, dlouhodobé vyžadování dudlíku, okusování nehtů, okusování zdi... U pubertálních dětí se často vyskytuje okusování nebo vytrhávání vlasů, někdy i pořezávání se. A u dospělých to je kouření, neuklízení po sobě, ale i přetrvávající okusování nehtů z dětství...

Hodně často, i když ne vždy, je spouštěčem zlozvyku nějaká stresová situace. Člověk z ní poté může hledat cestu ven pomocí chování, které se později stane zlozvykem. Například dítě, které se učí spát ve své postýlce, pláče, protože je mu tam smutno, a potom usne s palcem v puse. Kdykoliv později, když je mu smutno, dá si palec do pusy. A dál se to už stává automatickou činností, nad kterou už dítě neuvažuje.

Pokud se se zlozvykem nebojuje, ten může přetrvávat až do dospělosti. Obecně platí, že pokud se s ním začne bojovat hned, jak vzniká, je dobrá šance, že se zlozvyk odstraní. Pokud ale začneme zlozvyk řešit až v dospělosti, chce to buď silnou motivaci a vůli, nebo to ani moc odstranit nejde. Vadí-li dospělému (nebo i rodičům dítěte) zlozvyky, může se obrátit na psychologa, v takovém případě dobře funguje tzv. KBT - kognitivně behaviorální terapie, která „odnaučí“ naučené chování, tedy i zlozvyky.“

Další články v našem magazínu:

Reklama