fnuk

Že naše zdravotnictví má skvělou úroveň a dokážeme dnes například bezchybně tranplantovat srdce je chválihodné. Na druhou stranu je zajímavé, jak triviální věci naopak dokáží lékaři s přehledem zvorat. Chudák Tonda je této zvláštní nerovnosti zářným příkladem...

Na chalupu se Tonda pokaždé moc těšil. Jsa státním zaměstnancem, byl celý týden zapřažen ve veřejném dění, a tak mu klid Orlických hor dělal moc dobře na duši i na tělo. I když na tělo…

Za dlouhou dobu, co chalupu v Javornici spolu se svou milou paní vlastnil, našel ve vesnici i mnoho kamarádů a také v místní nálevně se na jeho zábavné kousky a vyprávění veselých příhod místní osazenstvo vždy těšilo.

Bylo krátce po prvním květnu, když se Tonda přihasil opět do hospůdky i s manželkou. Ten den, nebo spíše večer byl zvláštní faktem, že se v tuto dobu před padesáti lety narodil milý hospodský Josef.

Panáky tekly proudem, hrálo se na harmoniku i na kytary, nezahálel kulečníkový stůl ani šipky. Slavilo se dlouho přes „zavíračku“.

Kolem druhé se Tondova paní Milena začínala zajímat o odchod domů. Po vypitých fernetech, lehce zalitých domácí meruňkovicí, se začínala cítit poněkud slabě, a protože je „dycinky za dámu“, vyhodnotila, že blinkat bude raději o samotě do vlastní mísy.

„Jdi beze mě, já mám sil dost,“ výskal rozjařený manžel. Milena se nikterak nezlobila. Ponechala svého chotě v laskavé péči kamarádů a odplížila se domů.

Zpívající příkop

Kolem sedmé hodiny ranní se Milena probudila a zjistila, že místo její polovičky v ložnici neseznalo pražádného doteku.

I oblékla se a prolezla chalupu, zdali se manžel netulí k míse jako ona před několika hodinami. Tonda nikde.

Když vyšla před chalupu, uslyšela nedaleko táhlé „od Krumlova jedou vozy“, a z intonace jasně poznala hlas chotě.

Naštěstí zpíval Tonda nepřetržitě, a tak byl brzy nalezen a vyloven z pangejtu.

Zpěv se v krátké chvíli změnil ve sténání.

„Bolí tě něco, Tondo?“

„Úúúúúúd,“ sténal Antonín.

„Hmmm, no tak to ti v tomhle stavu patrně nepomůžu.“

Tonda nelhal. Do rána mu otekla ruka.

Laskavá manželka odvezla chotě chirurgii, kde konstatovali zlomeninu ukazováku a prostředníku a dva postižené prstíky opatřili slušivou sádrou.

Milena Tondovi nic moc nevyčítala. Přece kalili všichni, a že to pak po cestě u příkopu neubrzdil, se s ohledem na množství alkoholu a odvážné kombinace dalo očekávat.

Trochu nabručená začínala být až tehdy, když Antonín i po čtyřech dnech neustále chodil a sténal, jak ho ruka čím dál víc bolí.

„Hele, ty rozmazlenej fňukale, to zase není takové zranění, abys to musel tak prožívat, buď trochu chlap, vždyť jsi policajt, herdek,“ plísnila ho.

Tonda sténal vytrvale další dva dny.

„Jsi hypochondr a srab,“ ohodnotila jeho osobnost Milena po dalších několika dnech a odešla se věnovat sazeničkám.

Teprve po návratu do Prahy, kdy Antonín prosténal celý pobyt na chalupě, mu Milena trochu odpustila.

Antonín nevydržel a nechal si zranění zrevidovat v místě bydliště ještě jednou na chirurgickém oddělení.

A vida – zatímco měl pečlivě zasádrovaný ukazovák a prostředník, zlomený měl prostředník, prsteník a malíček, a navíc lehce podrcené kůstky na hřbetu ruky.

Chudák.

Reklama