Ještě to není ani pět měsíců od Štědrého dne a některé z vás již nakupují na další Vánoce. Než začnete soudit, přečtěte si reportáž z pera RosaGloriaDei o jejím pobytu v jednom brněnském nákupním středisku.

Možná to z níže uvedeného textu nevyplyne, ale nakupování nikdy nebylo, není  a pravděpodobně ani nebude tak úplně mým koníčkem. V poslední době však, převážně kvůli dětem, zjišťuji, že rostoucí míra spotřeby je čas od času jednoduše potřeba :-)

Ještě před pár lety jsem odsuzovala davy, které dokázaly nedělní den strávit v prostorách obchodních řetězců. Cestou z výletů jsem nevěřícně kroutila hlavou nad plnými parkovišti, která jsem znechuceně sledovala zpovzdálí.

Ve chvíli, kdy jsem přestala chodit do práce, stala se matkou, mnohé se změnilo. Mnohé mě překvapilo, mnohé jsem pochopila.

Zaprvé - děti rostou jako z vody a nahé v našich klimatických podmínkách chodit opravdu nemohou

Zadruhé - děti mají své specifické potřeby, které místní Jednota uspokojit nedokáže (respektive, možná by to i uměla, kdybych já méně četla a neměla pocit, že nabízí jen potraviny, které by mohly mým drobečkům uškodit)

Zatřetí  - místní hračkářství či obchod s oděvy by mým (zatím téměř nenáročným) dětem radost udělaly, ale kdo by to platil?

Začtvrté -  nějak se bavit musíme, s kočárkem se po lese chodí fakt špatně (klidně namítejte, že existují šátky či krosny – na krosnu je syn malý a šátkování jsem nepropadla z prostého důvodu – malé děti s manželem dělat neumíme a záda mě bolí i bez zátěže)

…a tak by se dalo pokračovat

Proto jsme včera vyrazili „do světa“.  Některé super či hyper markety konečně pochopily, že je třeba nabízet i něco víc, než jen akční čokolády, tak jsme se nechali (jsem se nechala) zlákat nabídkou Nedělníčku v brněnském Avionu. Divadlo pro děti a následné „tvoření“ dávaly tušit, že vlk se nažere a koza zůstane celá.

Muž s dětmi sledoval pohádku, já v klidu nakupovala. A že bylo co. Ať už byl důvod jakýkoliv (prý se rušila část sortimentu), slevám ve výši 50 - 75% nešlo odolat. Ne, nepočítala jsem, kolik ušetřím, ale za dvacku u nás značkový antiperspirant opravdu nekoupím. Krém na pigmentové skvrny od renomované značky za stovku také ne. A mikinu z pěkného materiálu za sedmdesát už v dnešní době možná nenabízejí ani ti Vietnamci, co se z tržnice přesunuli do „nákupního centra“ ve středu města. A protože u nás nemusíme mít všichni všechno hned, začala se plnit skříň, co patří Ježíškovi :-)

Půjde-li to tímto tempem dál, začnu v srpnu balit. Papíru jsem v povánočním výprodeji nakoupila dost… A pak bude překvapením i pro mě, co kdo dostane… Já už nic nečekám, u Ježíška mám vybráno na pěkných pár let dopředu.

 RosaGloriaDei

PS: v tomto textu, prosím, nehledejte žádnou skrytou reklamu :-)

Reklama