Vdávala jsem se v devatenácti letech a ano, přiznávám: měla jsem nasazené růžové brýle a svoji jistotu o tom, že láska je nekonečná a nádherná po celý život, jsem si nenechala nikým sebrat.

 

Osm měsíců po svatbě se nám narodila dceruška Kristýnka.

Ach jak já si mateřství vychutnávala!

 

Vrstevnice chodily na diskotéky, do kina, za zábavou a já byla s maličkou doma... Myslíte, že mi to vadilo? Kdepak! Byla jsem hrdá na to, že jsem manželka, že jsem matka, že mám svoji rodinu, která mě miluji a já miluji ji.

 

Mateřskou dovolenou jsem si opravdu vychutnávala. S manželem jsme si užívali, dcerka byla naším sluncem, které nám vždy svítilo na cestu a dodávalo někdy tolik potřebnou sílu a energii.

 

To, že se s Pavlem, mým mužem něco děje, jsem zaznamenala kolem Vánoc, když byly malé tři roky. Pavel začal být náhle odtažitý, neměl zájem o sex, stále si na něco stěžoval...
Pochopitelně, že první, co mě napadlo, bylo, že má milenku.

 

Mezi svátky jsme si večer sedli a já mu nabídla rozhovor, ve kterém budeme hrát na pravdu. Žádné vytáčky, žádné lhaní – jen a jen pravda.

I když jsem věděla, do čeho jdu, i když mě napadlo, že možná uslyším něco, co mi ublíží strašlivě moc, něco, co zničí mé rodinné štěstí - chtěla jsem vědět, na čem jsem.

 

A Pavel mi skutečně nalil čistého vína.

Neměl milenku, ale přestal ho bavit rodinný život.

 

Začalo ho unavovat být otcem a být manželem. Chtěl si užívat života, toužil opět po svobodě, po zábavě, po nevázanosti...

To, jak mi po jeho slovech bylo, popisovat ani nebudu, protože ta bolest, která mě sžírala zaživa se zkrátka popsat nedá.

 

Jeden okamžik a vše se mi zničilo. Veškeré štěstí se rázem proměnilo na prach, můj svět se mi zhroutil.

 

Pavel byl rozhodnutý odejít a hned také v lednu odešel.

Zůstaly jsme s malou samy a já se cítila skutečně na dně. Pavla jsem milovala a do poslední chvíle věřila, že s ním budu žít až do smrti.

 

Kdo nezažil, co to je za pocit, když se vám vaše štěstí, vaše láska rozdrolí pod rukama, nemůže pochopit tu hrůzu, kterou člověk prožívá.

 

Pavel zažádal o rozvod a jeho zájem o malou skončil u placení alimentů.

To hrozné období jsem pochopitelně přežila... Snad mi pomohla i má naivní víra v to, že se jednou Pavel k nám vrátí a opět budeme šťastná rodina.

 

Dnes, po třech letech vím, že se Pavel nikdy nevrátí, a i kdyby... nechtěla bych ho zpět za žádnou cenu.

Mám nového manžela, Kristýnka má nového tatínka, který ji zahrnuje láskou a za dva měsíce jí přibude i bratříček.

 

 

Někdy si holt musíme skutečně projít peklem, než najdeme to pravé, nefalešné štěstí. Já jen doufám, že ani já, ani moje děti už nikdy nic podobného neprožijeme.

Zklamat se totiž v člověku, za kterého byste položili život, je jedna z nejhorší a nejbolestivější rány, kterou vám život udělí....

Reklama