Tak tato manželova otázka (už při vstupu do obchodu) vytáčela naši čtenářku s nickem step1 natolik, že se rozhodla nakupovat raději sama. Manžel jen odnosí nálup z auta a prý mají oba klid. Co vy na to? Díky za první příspěvek na dnešní téma.

Dobrý den, já jsem dříve chodila nakupovat s manželem. Ale ten obchody nemusí (teda ty potravinové), takže byl otrávený on a nakonec i já. Stačilo, když se při vstupu do obchodu zeptal: „Už máš všechno?“

V té chvíli jsem se chtěla otočit a odejít pryč. Většina jídla se kupuje stejně pro něho, já bych vystačila s málem. On má věčně hlavu v lednici a táže se mne, proč nemáme nic k jídlu. Připadalo mi to, jako že já se tím nakupováním velice bavím a on chudinka to musí se mnou trpět.

Udělala jsem změnu. Velký nákup dělám příležitostně, když jedu do města něco vyřídit. V klidu si vše prohlédnu a nakoupím. Pohodlně to dovezu vozíkem k autu. Naložit to zvládnu. Pak zaparkuji před domem a doma jenom oznámím, že v autě je nákup. Manžel ochotně a bez řečí vše přinese. Je spokojený, že nemusel trávít čas nakupováním, a já jsem spokojená, že jsem při nakupování nemusela poslouchat žádné poznámky. A tak u nás doma vládne spokojenost na  obou stranách.

Může být něco lepšího?

step1

Já myslím, že podobně to řeší spousta žen. Nebo ne?

  • Jak to máte s nakupováním třeba vy?
  • Odkládáte muže do kavárny a nakupujete si v klidu?
  • Nebo vám manžel tlačí vozík a něco si neustále brumlá pod vousy?
  • Je nervózní, když dlouho přebíráte a on vás musí čekat?
  • Nebo je to u vás úplně naopak a manžel se v nakupování potravin vyžívá, zatímco vy jste z toho „na prášky“?

Napište nám o svém rodinném nakupování na: redakce@zena-in.cz

Reklama