Už mám zase v konvici kamenolom! Také se vztekáte na vodní kámen? Usazuje se, potvora, na umyvadlech, hlavně se mu líbí okolo kohoutků, v toaletách, ale i v pračkách a myčkách nádobí.

Jak vlastně vzniká? Z vody se uvolňují hořčíkové a vápenaté soli. A čím je voda tvrdší, tím rychleji se kámen tvoří.

Nejčastěji se na odstranění používají chemické prostředky. Pravda, reklama na nás útočí. Vypadá to jednoduše – stačí jedna tabletka nebo pár kapek a kámen je pryč. Ale jak jste se možná sami přesvědčili, tak snadné to není. Nejlepšími prostředky jsou ty, které obsahují kyselinu chlorovodíkovou. Ale pozor. Tyto látky dráždí pokožku, při jejich používání si chraňte ruce gumovými rukavicemi.

Na myčky je nejlepší speciální sůl, která vodu změkčuje, a tím se snižuje tvorba vodního kamene. Nesmíme zapomenout ani na prací prášky – většina z nich obsahuje přísady na změkčení.

Ale nejen chemie nám může pomoci. V obchodech už běžně najdeme elektronické odstraňovače vodního kamene. Připevňují se na vodovodní trubky (nejlépe za vodoměr) a pomocí magnetického pole mění tvar minerálů – ty se pak neusazují a vyplavují se ven. A navíc jsou tyto šikovné přístroje levné ve spotřebě elektřiny.

Je mi jasné, že se některé z vás ozvou, že nejlepší je starý osvědčený ocet. Do vroucí vody v konvici přidáme 2 dcl a necháme chvíli působit. Pak roztok vylijeme do toalety (i tam jej chvíli ponechte). Ocet odvápňuje i pračku. To mi poradil dokonce jeden opravář. Jednou za čas nalijte do pračky dva litry octa a pusťte program na vyvářku. Ocet dokonce ochrání bílé prádlo před šednutím, když použijeme 1-2 dcl místo aviváže.

Ovšem přiznejme si, že ocet poněkud páchne, můžeme jej nahradit potravinářskou kyselinou citronovou, kyselinou sodnou nebo klasickou sodou.

Máte ještě nějaký jiný recept na vodní kámen?
Podělíte se s námi o něj?

Reklama