Když přijde řeč na burčák, vybaví se mi studentská léta na DAMU. Pro neznalé: Divadelní fakulta, která sídlila a stále sídlí v Karlově ulici 26, v Praze 1. V téže ulici se nacházela proslulá vinárna U lišky Bystroušky. Jak to spolu souvisí? Vždycky jsme věděli, že nastala burčáková sezona, protože až do oken podkrovního ateliéru, kde jsme malovali, k nám doléhal nebývalý ruch z oné vinné nálevny.
Po vyučování se tudy dalo jen stěží projít, protože úzká ulička byla narvaná postávajícími milovníky kalného moku. A ráno? Asi si dokážete představit: Nejen tam, ale i v okolních ulicích jste mohli šlápnout do něčeho, co se mi nechce ani vyslovit, ale vy asi tušíte.
To mě vždycky odrazovalo od myšlenky burčák jen ochutnat a vždycky jsem odolala lákačkám spolužáků: „Dej si, je to taková sladká šťávička". No právě, pije se to jako limonáda a druhý den nevíte, kam strčit hlavu, abyste umravnili kutající permoníky. Děkuji, stačil mi průchod Karlovkou kolem Bystroušky." 
Bystrouška je sice už dávno zavřená, teď v těch místech prodávají skleněné suvenýry a matrjošky, ale na burčák si zajít můžete. A nemusíte chodit ani do vinárny. Koupit se dá třeba u silnice, kde vám zaručeně pravý burčák z moravských vinic nabízejí v pet lahvích.
Odoláte?

Pijete burčák?
Jak vám chutná?
Byla jste někdy po něm opilá?
Reklama