Cestování

Už jste někdy usnula za volantem?

drive

Vždycky jsem si myslela, že se mi to stát nemůže. Omyl. Stalo. A to jsem neabsolvovala žádnou dlouhou vyčerpávající a monotónní jízdu jako ti, co chtějí na jeden zátah strhnout třeba trasu Česko-Chorvatsko. Takových „hrdinů“ znám spousty. Místo aby si někde cestou zaplatili nocleh, riskují život celé rodiny a jedou nonstop. Chce se jim spát, klíží se jim oči, visí na volantu, ale oni do sebe lijí  energetické nápoje a překonávají sami sebe. Dělají to tak každoročně a ještě se jim nikdy nic nestalo.

Tak to nebyl můj případ. Na to bych si nikdy netroufla.

Vydala jsem se na docela obyčejnou stokilometrovou cestu z Prahy do Plzně. Ale musela jsem vstávat v pět, abych byla na místě v osm. Jestli se ptáte, proč takovou rezervu, tak na to je docela jednoduchá odpověď. Když neprojedete Prahou do sedmé hodiny, musíte počítat s další hodinou v kolonách. Tak jsem si tedy přivstala, i když to pro mě byla vražedná hodina.   

Průjezd městem mě udržel ve střehu. Tady nikdy nevíte, kdo vám kdy udělá jakou myšku, kdo se před vás drze nacpe, nebo kdy vám do cesty vběhne neukázněný chodec.

S úlevou jsem vyjela na dálnici. Pustila si rádio a cesta příjemně ubíhala. Ale brzy na mě přišla krize. Tupě jsem zírala před sebe a chtělo se mi strašně spát. Otevřela jsem si okénko, pustila hudbu nahlas. Na chvilku mě to probralo z letargie, ale za pár kilometrů jsem v ní byla zas. Pak jsem z nějakého nepochopitelného důvodu udělala něco, co mě probralo. Prudce jsem šlápla na brzdu. Být to na kluzké vozovce, nebo auto za mnou, byl by malér na světě.

Okamžitě jsem odbočila k nejbližší pumpě. Vystoupila z auta, prošla se na čerstvém vzduchu, koupila si dvojité kafe a energetický nápoj. Nevím, co z toho mě dočista probudilo, ale jedno vím jistě. Mikrospánek byl varováním a už ho nikdy nechci zažít.

Stalo se vám někdy něco podobného, milé ženy-in? Jak jste reagovaly? Jak mikrospánku předcházíte? Jezdíte bez odpočinku dlouhé trasy? Věříte řidičům, kteří takto riskují?

   
25.05.2010 - Doma - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Juana [*]

    Neusnula,ale už jsme se navzájem udržovali v bdělém stavu. Párkrát jsme raději zastavili a řidič si dal šlofíka, nebo jsme se vystřídali - když jsme jezdívali po dalekém Západě. Sml30

    superkarma: 0 25.05.2010, 15:37:33
  2. avatar
    [8] Bugy [*]

    Já jsem neusnula, řídím málo.

    Můj manžel usnul. Dělali jsme dlouhou štreku na dovolené, už byla noc. Já jsem si klimbla. Probralo mě, že jsme vyjeli ze silnice, rovně. A silnice zatáčela ostře doprava. 

    Naštěstí nejelo nic v protisměru a my jsme vjeli do měkkého roští a rovného terénu. Manžel nic nepřiznal. Prošel se a protáhl se, a ještě kus pokračoval.

    Mně to bylo jasné co se stalo, když jsem viděla situaci na silnici a kde stojíme my s autem. Už je opatrný.

    superkarma: 0 25.05.2010, 14:29:29
  3. avatar
    [7] átéčko [*]

    Tak tohle ne!Sml23

    Holky dávejte pozor!!!!!!!

    superkarma: 0 25.05.2010, 12:01:38
  4. avatar
    [6] Dante Alighieri [*]

    Jednou jsem měla velkou krizi na cestě z ČB do Prahy. V Praze už jsem střídavě zavírala pravé a levé oko. Větrání ani hudba už nepomáhaly.

    superkarma: 0 25.05.2010, 11:34:53
  5. avatar
    [5] Zázvorka [*]

    U nás v rodině odjakživa platí, že spolucestující musí "bavit" řidiče. Když někdo v autě chce spát, tak se musí domluvit, zda někdo zústane bdělý. I já se s přítelem o toto snažím a už lety víme, že si dobře popovídáme v autě a pokoukáme po okolí. Jsem ráda, že to funguje!

    superkarma: 0 25.05.2010, 10:35:21
  6. avatar
    [4] OlgaMarie [*]

    Párkrát jsem v bdělosti musela udržovat manžela.

    superkarma: 0 25.05.2010, 09:41:49
  7. [3] Bébina [*]

    Usnout za volantem se nemusi kvuli dlouhe jizde. Treba muj pritel je ridic z povolani a tomu dlouhe vzdalenosti nedelaji problem, ujede 900km jen se dvema 5min prestavkama na vycurani a ani pak neni unaveny, jen ho to uz nebavi. Ja jsem sice za volantem neusnula, ale mela jsem hodne velkou krizi. A to jsem jela trapnych 60km, ale bylo to po narocnem dni a jela jsem v noci.

    superkarma: 0 25.05.2010, 09:07:04
  8. avatar
    [2] Kremzina [*]

    V loni jsem si to zkusila poprvé, jet do Chorvatska na jeden zátah. Dříve jsem jezdila jako spolujezdec a cca 100 km před cílem do Itálie nebo Chorvatska na mě vždycky přišla krize. Tentokrát se události seběhly tak, že to prostě jinak nešlo. Jela jsem sama se 3 puberťákama. Měla jsem z toho docela respekt a věděla jsem, že nesmíme jet za horka a dojíždět proti svítání. Tak jsme vyjeli dříve, dělali pravidelné přestávky na kafe a protažení, cestou jsem jedla jen ovoce a pila různé nápoje (nejlépe ředěný 100% džus) a ani jsme se nenadáli a byli jsme tam. Přes noc mi to prostě příjde méně únavné a rychleji ubíhající. Takže jsme zpátky jeli zase přes noc a pohoda.

    superkarma: 0 25.05.2010, 08:18:39
  9. avatar
    [1] kareta [*]

    když jsem dojížděla 150km denně do školy, tak jsem se párkrát přistihla, že vůbec nevím, jak jsem projela cca 50km úsek, jela jsem jako robot...vždy na stejném místě, něco jako Bermudský trojúhelník. Probouzela jsem se poslechem U2 a předjížděním. Byla jsem vždy čtvrtý den utahaná- denně 300km autem, 8h soustředění se na učení- počítání, právo, ekonomika...stavebnictví....a pak doma rodina, barák...ale mne baví jet na dorazSml16

    superkarma: 0 25.05.2010, 07:09:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme