Spoustu legrace si s novotvary ve své rodině užije čtenářka Enka1. Přečtěte si, co je to „krdění“ a jak asi vypadá „žižví"...

Musím říct, že jde opět o jeden z příspěvků, u kterého jsem smíchy poprskal monitor.


Hezký den!

Už kolikrát jsem si říkala, jaká je škoda, že jsem si tyhle (u nás se říká vejžvyky) nezapisovala. Ale pár je nezapomenutelných.

Je tomu už skoro padesát let, co si můj bratránek strašně přál VEVEVŮLKU. Dlouho. Jenže celé příbuzenstvo nemohlo přijít na to, co to vlastně je. Jen že jezdí a má se tedy pátrat mezi dopravními prostředky. Každé: „Je tohle VEVEVŮLKA?" bylo doprovázeno dupáním a: „Vy nevíte, co je VEVEVŮLKA!!!" Až jednou po návštěvě s dědou ve městě se nesla příbuzenstvem radostná zpráva. Byla to malá multikára, taková s tou půlkabinkou, také se jí říkalo „ještěrka".

Expert na v rychlosti spojení slov je můj bratr. Měli doma rybičky, křečky, papouška. Jednou, jeho tehdy malé dcery, začaly na dost rušné třídě před Zverimexem žmuntrat o želvičku. Bratr velice přísným a silným hlasem zavelel: „Už žádný ŽÍŽVÍ!" (živý zvíře). Veškerá jeho přísnost byla tatam a jedna ze želviček se tak jmenovala. Nedávno chtěl ŇAMRŮTKU (ňamka+dobrůtka).

Trochu mu v tom konkuroval můj mladší syn. KAKOTYBUNDA byla kombinézka a když si jednou pšouknul a krknul zároveň, povídal mi: „Mami, já jsem teď KRDĚL."

Těším se na všechny příspěvky, dnes by tu mohla být docela bžunda,
Enka1

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou


Dnes máme v magazínu Žena-in.cz téma: Novotvary. Pište mi na redakční e-mail netradiční slova, která jste vy sami nebo někdo vám blízký vymysleli, a příběhy či situace, při kterých k jejich vymyšlení došlo.

Nejzajímavější slova ocením dárkem!

Reklama