K podzimu patří výlovy rybníků, a k výlovům samozřejmě ryby. Jaké druhy ryb se chovají v českých rybnících a co se z nich dá všechno sníst, vám prozradí Dana Svobodová ve své reportáži.

fish

Co by byly jižní Čechy bez rybníků? A co by byly rybníky bez ryb? Výlovy jsou v plném proudu, a na jeden z nich jsem dostala pozvání. Nebylo mi zrovna do skoku, sotva jsem vylezla z postele s angínou, ale riskla jsem to. Dobrých námětů na aktuální reportáž není nikdy dost.

vyl

Nebyl to sice výlov žádného třeboňského velikána, ale to neznamená, že tenhle rybník byl chudý na úlovky. Naopak! V sítích místních rybářů, kteří si své svěřence po celý rok pěkně vykrmují, uvízli nejen macatí kapříci s šupinami i bez, ale i tloušti, plotice, okouni, a dokonce štiky. 

vyl

Na břehu rybníka bylo rušno. Spousta lidí, dětí, psů, bláta, kádí a ryb. Naštěstí nebyla zima, a pokud se do vás přece jenom pustila, mohli jste se příjemně zahřát. Vnitřně grogem, zevně u některého z ohňů, nebo nejlépe zkombinovat obojí.

vyl

Pozorovat frmol a rybáře, jak tahají sítě, bylo jistě zajímavé, ale vůně připravovaných dobrot z čerstvých ryb vás táhla ke stánkům a nutila ochutnat alespoň něco z toho, co se rovnou na břehu zpracovávalo a prodávalo. A že toho nebylo málo. Od klasicky smažených v trojobalu, přes uzené, pečené na másle, až po rybí škvarečky... Ještě teď se mi sbíhají sliny!  Ano, i z ryb se dají udělat škvarky. Nevím, jestli patří k místním specialitám, ale tady jsem je jedla poprvé v životě. Jsou voňavé, křupavé a samozřejmě děsně kalorické. A v každém případě šly doslova na dračku, takže můj slib známým, že nějaké přivezu, musel zůstat nesplněn. 
Stejně jako přání jiných, kteří zatoužili po okounech. Viděla jsem je jenom v akváriu jako vtipnou upoutávku toho, co se v rybníku chová za ryby. Mezi zmíněnými okouny a stříbřitými ploticemi plavala i elegantní malá štika.

vyl

A té se dožadovala jakási noblesní dáma ve světlých kalhotách a bundičce, která se mezi ostatními zablácenými účastníky výlovu nedala přehlédnout. Rybář ji odvedl k jedné kádi, kde měli dravé ryby, a snažil se jí to rozmluvit. „Já vám tedy jednu dám, ale je to škoda zabít, jsou ještě malé, podívejte se...“ Jenomže paní trvala na svém a štičku si nakonec přece jen odnesla.
„Že ti není hanba, babo nenažraná,“ zaslechla jsem za zády a svým způsobem jsem se s protestem ztotožnila.

Bylo mi líto štičky a měla jsem vztek na rybáře, že se nechal tak snadno ukecat. Mohl říct, že štika nemá míru, a basta fidli.

vyl

Možná jsem zbytečná citlivka, ale tahle malá a zdánlivě nepodstatná příhoda mi výlov natolik otrávila, že jsem odjela domů.

Reklama