Krásné a doufám, že už bez katastrofické ráno. Především bych chtěla poděkovat Radkovi, že vás tak krásně uvítal. Ještě se mi ani jednou v „kariéře“ redaktorky nestalo, že bych zapomněla na edtaci. Uff.

Obvykle bývám v práci mez prvními, ale dnes jsem (jako na potvoru) uvízla v zácpě. Co z duše a už do dětských let nesnáším, je nedochvilnost. Jak u druhých, tak především u sebe. Přijít někam pozdě, nechat na sebe čekat, a pak sklízet výčitky? Ne, děkuji, nechci.

Raději bude na místě dříve o pět minut, než se o jednu minutu opozdit.

Ale jak vidíte, občas se chybička vloudí a já se za ni všem moc omlouvám.

Přeji vám krásný den a doufám, že se se mnou nebudete nudit

Reklama