Všude se dočítáme, že panenské přírody ubývá, že ji člověk devastuje a plundruje, že vymírají živočichové, kterých bylo všude dost. Ano, do jisté míry je to pravda, bohužel, ale stále ještě existují místa, kam lidská noha nevstoupí, jak je rok dlouhý a příroda si žije svým krásně divokým životem. A tam vás teď zvu.

S partou přátel občas vyrazíme na „pochoďák“. Tentokrát jsme si vybrali málo probádanou stezku podél říčky Bradavy na jižním Plzeňsku. Zpočátku poměrně snadná cesta lesem se proměnila v takřka neprostupnou džungli. Museli jsme střídavě zdolávat strmé stráně plné kamenné suti, přelézat popadané stromy, brodit vodou, nebo se „prosekávat“ kopřivami.

Byla to nádhera. Chvílemi jsem si připadala jako malá holka, která se ocitla ve svém oblíbeném filmu Cesta do pravěku. Jen ti pravěcí ještěři chyběli.

Sice jsme nepotkali žádného dinosaura, ale i tak nás tahle dobrodužná výprava odměnila nečekaným zjištěním. Že v českých vodách stále ještě žijí ryby a dokonce raci. (na obrázku v levém rohu nahoře)

m

Takže to s tou devastací přírody nebude zase tak zlé. 

Ale víte co, v přírodě se má mlčet a jen pozorovat. Tak už mlčím a zvu vás obrazem do tohoto panenského kousku přírody v údolí říčky Bradavy.

Čtěte také:

Reklama