Pořád to bylo daleko a těšila jsem se. Pak začala liposukce díky konzultaci nabírat reálnější rozměry a najednou jsem se, ani nevím jak, ocitla v doprovodu Petry a Ivany, redaktorek z Ženy-in, přede dveřmi kliniky Medicom VIP. Díky tomu, že jsme pořád něco povídaly, jsem ani neměla čas na nějaké obavy a klepání. To, čemu jsem dlouho nemohla věřit, bylo konečně tady!

 

Fakt tam půjdu? Nechám si odsát z boků špeky, a tedy i tukové buňky, které už se mi tam nikdy neobjeví? To znamená, že ztloustnu jinde... Co když se to nepovede... Bude to na mně vůbec poznat? Tak tohle se mi honilo hlavou.

Hned po příchodu na recepci jsem dostala k pročtení a podpisu nezbytný formulář – souhlas s výkonem a uvítala jsem taky kafe, které jsem při odchodu z domova nestihla.

 

Pak už to šlo ráz na ráz. Přišel pan ředitel Medicomu Bažant a lékař, MUDr. Paduch, mi přátelsky potřásli trošku rozklepanou rukou a odvedli mě do šatny. Čekala jsem takovou tu příšernou nemocniční košili, ale chyba. Tohle vlastně není žádný špitál. Přede mnou ležela bleděmodrá noční košile, v podobné chodím spát doma, a spodní prádlo. Tak to bychom měli. Takhle vymóděná a teď už i pořádně vyklepaná jsem se vydala na cestu na sál. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se nebála. Naštěstí mě Petra s Ivanou neopustily a dodávaly mi celou dobu odvahu.

Říká se, že všechno je o lidech. Tak tady to určitě platilo, protože tým lidí z Medicomu včetně pana doktora byl prostě skvělý. Některé vtípky byly opravdu povedené, takže jsem se místy i srdečně zasmála. :-) Tedy, zejména na začátku, když po mně kreslil fixou a označoval na mém těle místa, která zbaví špeku. Pak jsme se ještě shodli na výběru hudby, kterou během operace budeme poslouchat, a mohli jsme začít...

Ta chvíle, kdy mi lékař do levého boku poprvé zapíchl jehlu s hadičkou, ve které byla tumescenční tekutina, sice zase až tak zábavná nebyla, ale dalo se to vydržet. Prostě to píchalo a pálilo, ale vždycky jenom chvilku, protože pak asi začalo působit anestetikum. Celý bok, tedy oblast, kam vpravil tuto látku, mi neuvěřitelně nabobtnal a zbytněl, a když jsem na sebe sáhla, jako bych to ani nebyla já. Teď ještě to samé na druhém boku. Tak teď jsem byla opravdu jak vyvržený vorvaň. :-) Takhle jsem tam chvíli zůstala, aby látka opravdu začala působit. A jak mě uklidnil pan ředitel Bažant, tohle prý byla ta nejhorší část liposukce.

Měl pravdu, protože samotné odsávání necítíte. Samozřejmě, vnímáte, že se vám v těle něco pohybuje (kanyla), ale rozhodně to nebolí. Když nemyslíte na to, jak ta kanyla vypadá, je to opravdu k vydržení. Za chvilku jsem se mohla otočit na druhý bok, na stranu, kde byly umístěny operační nástroje a taky vak s odporným obsahem – odsátým tukem a tumescenční tekutinou. Fascinovaně jsem koukala na hadičku, kterou odcházely z mého těla nenáviděné tukové buňky, a přísahala jsem si, že „už fakt nebudu jíst večer“. Taky mě napadalo, jak je to vlastně jednoduché... Ležíte, povídáte si s někým nebo si čtete,  a během 20 minut se zbavíte pár centimetrů v pase.

No a je to. Za chvíli bylo vlastně po všem. V okamžiku mi sestřička navlékla stahovací korzet, který teď nesmím 24 hodin sundat. Obalili mě ještě do podložky ze savého materiálu, které se dávají při přebalování pod mimina, a navlékli mi přes ni jakési punčochové kraťasy. Můžu odejít. Fakt mě nic nebolí! Mám radost!!

V pohodě jsem se v šatně převlékla a v duchu jsem se chválila za prozíravost. Vzala jsem si na sebe velmi volné džíny, takže jsem je i přes všechny vrstvy korzetu a podložky zapnula. Pan doktor mi kladl na srdce, ať skutečně toto spodní prádlo nesundávám, ostatně je to napsáno ve všech pokynech, které dostanete. Je to velmi důležité, protože laicky řečeno kůže si musí na tu tkáň bez tuku znovu sednout a zafixovat se. Kromě těchto pokynů jsem byla vybavena ještě menším válečkem na nudle :-), kterým budu, hned jak to půjde (cca po týdnu), masírovat odsátá místa. Tam se totiž budou tvořit otoky, boule a zatvrdliny, takže je potřeba je masírovat, aby mi tam nezůstaly. Kromě válečku jsem dostala ještě poukaz na poliposukční péči – masáže, krásnou růži a voucher na taxík, který mě odvezl domů.

No a mám to za sebou. Teď ještě přežít těch pár týdnů (až měsíců) hojení, ano, teprve pak budou pořádně ty změny patrné.

Vlastně to bylo strašně jednoduché. Tedy, byla to, myslím, ta lehčí část. Ta těžší mě teprve čeká. Změnit svůj životní styl, míň jíst, víc cvičit, jak jste ostatně psaly ve všech diskusích pod články. Souhlasím s vámi a doufám, že se mi to povede. Liposukci neberu jako něco, co mě spasí. Je to první krok k tomu, abych se sebou konečně začala něco dělat.

 

Ať se vám také daří plnit, co jste si předsevzali!

Hezký den,

Zuzana

Fotogalerie z celé operace je TADY.

 

A pokud chcete vidět celou konzultaci i operaci na videu, tak je vám k dispozici na internetové televizi www.ambrosia-tv.com . Přesný link konzultace je TADY , operace ZDE.

Reklama