Čtenářka Danka popisuje jejich první dva pokusy s podnikáním, i proč se doma hádají kvůli třetímu. Díky Danko za Váš příspěvek. Život je tvrdý, ale lidem, co se snaží, to jistě jednou vyjde. Vydržte a bojujte!

Dobrý den

Posílám krátký příspěvek k tématu

V době revoluce mi bylo přes dvacet a byla jsem už vdaná. Oba jsme s manželem pracovali na dráze. Potom přišla devadesátá léta a v jejich počátečních letech velký podnikatelský boom. Polovina zaměstnanců našeho nádraží šla podnikat, některým se dařilo méně,jiným  více, přestali jsme to sledovat. Až přišel manželův bývalý kolega s tím, že otvírá nádražní restauraci, jestli bychom do toho nešli s ním.

Zpočátku se nám dařilo, ale pak  se otevřela těsně v blízkosti nádraží další restaurace s cenami, kterým jsme nemohli konkurovat. Zkrachovali jsme, naštěstí bez koruny dluhu. Prostě ani nevydělali, ani neprodělali. Zůstala jen lítost nad lety strávenými v restauraci , ale také chuť znovu podnikat. Být páni svého času a nechodit na blinkačky.

Otevřeli jsme videopůjčovnu. On už to tu někdo psal, bože to byl zlatý důl. A nádherná práce. Pamatuji si, že když vyšel Titanic, stály pořadníky jak na banány a naše zaměstnankyně si mohla z počtu čokolád, které dostala úplatkem otevřít obchod s čokoládou.

Potom začali vycházet DVD, něco neskutečného. Jenže DVD začaly nejen vycházet, ale také se vypalovat a poté prodávat ve stánku za 49 korun. To nás totálně položilo a tentokrát jsme spláceli i nějaké dluhy.

Nicméně podnikavý duch nás neopustil a manžel, který zdědil dům po rodičích, ho začíná předělávat na penzion,. Původně jsme do toho jít nechtěli, ale je to v regionu, kde je celkem čilá turistika a málo míst k přenocování.

Jenže takový penzion, to není jako nákup videokazet nebo basy piv a limonád. To jsou desítky stavebních úprav a povolení a my to chytli právě v době, kdy začali chodit „nesmyslné“ požadavky z EU. Všechno vyjde dvakrát dráž než jsme původně plánovali. Penzion je hotový napůl , dochází peníze, ubývají síly i chuť k podnikání.

Začínáme se čím dál víc hádat oba toho máme plné zuby. Podnikat dnes a před dvaceti lety je obrovský rozdíl. Kolikrát si říkám, že jsme radši nezůstali na té dráze. Co nám tam chybělo? Žádné starosti. Na druhou stranu, když slyším , kolik dráha propouští zaměstnanců, kdoví, jestli i my bychom nebyli mezi nimi. Člověk si nevybere.

Vaše čtenářka Danka
Text nebyl redakčně upraven


Dnes jsem měly téma: Jaké byly vaše podnikatelské ne/úspěchy?

Jednu z vás, která přispěla k tématu, v 16 hodin odměním. Dostane krém  obnovující proporciální strukturu obličeje  a hutnosti pleti  Neovadiol Gf od Vichy a knihu Amy Winehouseová na pokraji slávy a na pokraji zoufalství.

vyhra.jpg

Reklama