Hospodařit s určitým přídělem peněz jsem se začala učit vlastně už v patnácti letech, protože v tomto věku jsem začala studovat mimo své bydliště a bydlela jsem na internátě. Domů jsem jezdila na víkendy. Po skončení střední školy jsem začala studovat vysokou, bydlela jsem na kolejích, jezdila jsem domů 1x za měsíc a musela jsem tehdy vyjít s dnes neuvěřitelnou částkou 500 Kč na měsíc.
Když jsem začala pracovat a vydělávat, bydlela jsem s rodiči, takže jsem samozřejmě přispívala na domácnost, ale o zbytku svých peněz jsem opět rozhodovala sama.
Po pár letech jsem si našla přítele, ale začali jsme spolu žít až po narození našeho dítěte - pro změnu u jeho rodičů. Na mateřské dovolené jsem byla jen rok, protože přišel rok 1989 a měla jsem strach o místo (vím, že na mateřské mě zaměstnavatel nemohl vyhodit, ale myslím převedení na jinou práci). Takže po dobu, kdy jsme žili s rodiči mého přítele, jsme hospodařili tak nějak společně - já jsem na mateřské moc peněz neměla.
Po roce společného života jsme se ale s přítelem z více důvodů rozešli a já jsem se i s dcerou opět přestěhovala ke svým rodičům. Samozřejmě se opět podílím na financování bydlení a stravování, ale jinak o svých penězích opět rozhoduji sama. Od svého bývalého partnera dostávám tzv. výživné v nepříliš vysoké výši.
Nemám tedy téměř žádné zkušenosti se společným financováním (myslím s partnerem) a dnes už bych se asi těžko přizpůsobovala.
Jana


Milá Jano,
píšete, že se podílíte na spolufinancování domácnosti rodičů, takže vám z výplaty asi něco zůstane. Jinak by to asi vypadalo, kdybyste žila vy sama s dítětem a byla nucená platit úplně všechno. :-)

Reklama