A je to tady. Nejen vlivem ekonomické krize, ale také přemrštěnými částkami za koupi bytu či pronájmu, se čím dál častěji setkáváme se soužitím dvou generací v jednom bytě. Což o to, pokud jde o dvougenerační rodinný dům, jde to, ale co když…

Co když jde o dvoupokojový byt? Nezáviděníhodnou situaci zažívají manželé Svobodovi z Prahy 7. A určitě v tom nejsou sami.

house

Příběh o soužití dvou generací nám poslala do redakce maminka-babička, paní Svobodová.

Milá redakce,
už dlouho řešíme téměř bezvýchodnou situaci, do které jsme se dostali společným soužitím s naší jedinou dcerou, jejím přítelem a našim vnoučkem, ročním Tadeáškem. Bydlíme ve starším činžovním domě, v dvoupokojovém bytě. Největší místností je kuchyně, kde trávíme většinu času, a pak máme dva pokoje. Jeden je zařízen jako obývací a zároveň i spací pro nás s manželem, druhý pokoj jsme nechali dceři. Aby měla soukromí a také klid na studium.

Léta to šlo, než si dcera našla přítele, se kterým asi po roce otěhotněla. Já jsem měla velké problémy s otěhotněním, vypadalo to, že ani nebudu moci mít děti. Naše dcerka je vymodlený zázrak, a tak když ke konci studia otěhotněla, sice jsme nebyli dvakrát nadšeni, ale na druhou stranu jsme byli rádi, že nemá podobné ženské problémy jako já. Celé její těhotenství bylo rizikové, ale nakonec porodila krásného a zdravého chlapečka, Tadeáška.

Přítel naší dcery bydlel v době jejich seznámení  v takovém malém sklepním podnájmu, a když se stalo, co se stalo, začal ihned shánět jiné bydlení. Zoufalé. Hypotéku jim nikde nedali, protože k tomu nedosahovala výše jejich příjmů, podnájmy dosahovaly astronomických částek, že by jim nezůstalo ani na holé živobytí, a ty levné podnájmy, tam to zase nebylo vhodné na pobyt s malým dítětem.

A tak ze strachu o naši dceru i o to malé, a také aby byli jako rodina pohromadě, jsme jim nabídli „dočasné“ bydlení u nás, než si něco seženou. Jenže to dočasné bydlení trvá už rok a my jsme z toho všichni na zhroucení. Nejvíce manžel, který pracuje jako řidič tramvaje a po noční se potřebuje vyspat. A úplně nejhorší na tom je, že dcera s přítelem se přestali o nějaké nové bydlení zajímat. Tento stav jim vyhovuje. Ale těch pár korun, co přispívají na nájem, nestačí ani na elektřinu.

Neustále se doma hádáme, obzvlášť když vidím, jak její přítel přijde z práce, sedne k počítači a nic jiného ho nezajímá. Že by třeba sháněl nějakou brigádu navíc, nebo nějaký slušný podnájem - nic. Už stokrát jsem je chtěla z bytu vyhodit, ale je mi líto toho malého a také… copak vyhodím vlastní dítě na ulici?

Pokud řešíte někdo podobné problémy, poraďte mi prosím, jak ty mladé donutit, aby se konečně rozhoupali. Vyhodit je i s malým vnoučkem? Kolikrát mě napadlo, že snad čekají na to, že na tu ulici půjdeme my.

Marie

Pozn. red. Příjmení paní Marie bylo na její žádost pozměněno.

Čtěte také:

Podnájemnice nám zničila manželství

Společné bydlení nedoporučuji

Reklama