Reklama

Když jsem si tak s Emičkou, jedno tělo, jedna duše, ležela v posteli a přemítala o tom, jaké to bude, až … přicházela jsem na opravdu „zajímavé“ věci. Tedy pro někoho spíš směšné. Najednou jsem si uvědomila, že „to nadělení“ nemůžeme jen tak dát někam do útulku jako pejska, přibalit krmení a říct: pá, pá, tak se nám o něj hezky postarejte a my si za 14 dní přijedeme… :-) a že to naše miminko, až nás bude pěkně zlobit, nemáme komu vrátit (ještě aby :-) ) 

Mých několik málo poznatků se omezovalo pouze na návštěvy u již dětmi poctěných přátel. Vypadalo to docela snadno. Pomuchlat se s miminkem … a vrátit ho mámě, popřípadě vyjet s chrupajícím miminkem v kočárku na promenádu… Co může být krásnější, že?

Porod jsem si taky nijak nepředstavovala a jsem též svým kamarádkám vděčná, že mne ušetřily vyprávění typu: „To nic není. Prosím Tě, těžší je uvařit svíčkovou.“ nebo „To bylo příšerný, už nikdy více.“ Já sama jsem si TO tak trochu malovala jako větší bolení břicha, když mám zrychlený krok.
Skutečnost na příjmu byla skoro podobná, jen ty stahy se jaksi vracely :-). Pořád jsem si říkala, že to už musí přestat, a porodní asistence jsem dokonce bezelstně sdělila, že to bolí. Dostalo se mi prosté odpověď: „Ale tohle JE porod!“ Najednou jsem procitla, tak ona to není zase až taková legrace! Že mi to někdo neřekl!!!!

Ale ještě pořád jsem nebyla úplně vyléčená ze svých představ válka à la Hurvínek. Ema byla v prvních dnech na světě hodně neklidná, několikahodinové hlasové projevy se stavěním mostů byly na denním pořádku. Nervová soustava dostala pěkně zabrat, manželovy ruce taktéž, když se naši holčičku snažil ukonejšit v autosedačce jako na houpačce. Když jsem to vyprávěla své mámě, ta se na mne jenom podívala a s úsměvem na rtech děla: „A ty sis myslela, že se to ráno dá do mašlí a večer se to z nich vybalí, viď?“
Safra, zase mne prokoukla!

Tak kde se prodávají zaručené návody na to Matkou snadno a rychle?!  

P.S. Porodní kurz jsem absolvovala, ale teorie a praxe... :-)