ONA: „Miláčku, něco si uvař, vyžehli, a prosím tě, hlavně mi nespal tu novou halenku! A ještě zajdi do drogerky na nákup, zapomněla jsem si koupit krém na odličování a intimky. Já jdu s kamarádkou na spinning, pak na kafe a tak… jo a nevím, kdy se vrátím! Paaa!“

ON: „Ano, zlato, jdi, všechno zařídím, hlavně se moc neopijte, a až přijdeš, nebouchej tak s dveřmi, ať nám neopadá malba!“

Po takovémto scénáři dost možná občas zatouží každá žena. Komu by se nezachtělo slyšet podobnou odpověď z úst svého vyvoleného? Jistě, snad se nám, ženám, občasně podaří připoutat našeho pána tvorstva k plotně a domácím pracím, nejspíše v prvotních fázích vztahu, kdy jsou naše smysly ovlivněny hormony zamilovanosti, ale co třeba i po devíti letech relativně spokojeného partnerství? Že nikdo takoví není? Ale ANO! Podařilo se mi vyzpovídat partnera mé kamarádky ze studií, Lenky (27), která je se svým přítelem Lubošem (28) od středoškolských let a v současnosti spolu třetím rokem sdílejí společnou domácnost.  Právě výše uvedený scénář se pro ni stal denní rutinou.

Luboši, prosím, představ se v krátkosti našim čtenářkám….
(zadumaný výraz) Jistě. Je mi 28 let, pracuji ve vyšším managementu, díky čemuž jsem poměrně dost časově vytížen. Zakládám si na přesnosti, pohodlí a čistotě domácího prostředí.

Takže jsi spíše puntičkář?
(letmý úsměv) Do určité míry asi ano, záleží na úhlu pohledu a věci či činnosti, kterou vykonávám.

manMůžeš to pro naše čtenářky konkretizovat?
(sedne si vzpřímeně) V pracovním prostředí jsem dochvilný, přesný a spolehlivý, uvažuji racionálně a máloco mne vyvede z míry. Musím takový být, a na tom si zakládám. V domácím prostředí mám rád uklizeno, potrpím si na dobré a kvalitní jídlo, relaxuji u hudby a sklenky kvalitního červeného vína.

Lenka se mi svěřila, že tvé požadavky na partnerčino působení v domácnosti pro ni bývají neřešitelnou a nepochopitelnou bariérou a cítí se spíše jako tvé dítě. Jak to vnímáš ty?
(hlasitý smích) No, ale vždyť Lenka je takové velké dítě! Sama ji dobře znáš, je opačného ražení než já. Je to jedna z věcí, kterou na ní miluji, a naprosto mě to odzbrojuje. Dělá to náš vztah zajímavým. Pro příklad bych rád uvedl, že v její roztržitosti a bohémství je schopna bez problémů nechat utěrku na zapnuté sklokeramické desce. Jelikož jsem pravidelným plátcem hypotéky na náš společný byt, tak mě toto skutečně děsí a tím, že věci dělám převážně jen já, se snažím eliminovat nebezpečí vzniku požáru a podobných katastrof.

Takže veškeré domácí práce necháváš jen na své osobě z čistě pragmatického hlediska, abyste třeba nevyhořeli?
Ano.

Už jste někdy vyhořeli?
Ne! Udělám vše proto, aby se nám to vyhnulo.

Luboši, prozraď našim čtenářům, co vše vlastně doma děláš?
(letmý úsměv) Tak vařím, uklízím, vydělávám, nakupuji, vytvářím pohodlnou atmosféru, žehlím, peru…

A co Lenka, co dělá ona?
Cvičí, spí, směje se, se vším hází, poletuje venku, poslouchá nahlas hudbu, vysedává na toaletě a učí.

Jsi si jistý, že je to opravdu všechno?
(zadumá se) Občas se snaží uklidit a někdy i uvaří. Ovšem její spotřeba energií při těchto úkonech je nedozírná. Tak to raději udělám já.

Napadlo tě někdy, že Lence tento fakt vadí a cítí se po tvém boku degradovaná?
Ano, napadlo, jsem vnímavý muž, ale ze svých zásad neslevím (smích).

Lenka se mi svěřila, že jí vypínáš sklokeramickou desku či jí diktuješ, do jaké míry naplnit rychlovarnou konvici vodou, aby se zbytečně neplýtvalo energiemi… je to pravda?
Ano. Víš, jak už jsem říkal, Lenka je takové velké, no vlastně malé dítě, neposedné. Směsice anděla s ďáblem v těle. Lze jen těžko odhadovat, co zrovna udělá a co ne, nač doma zapomene atd…

Chápu-li to správně, Luboši, veškerá tvá snaha pramení pouze z faktu, že Lenka je ve tvých očích dítětem?
Já jsem pragmatický kozoroh, ona svobodomyslná střelkyně ve všech směrech. Raději si věci udělám sám, než bych se díval, jak se Lenka chaoticky zmítá v kuchyni a do pánve přidává veškeré suroviny z lednice, což stejně výsledně nelze pozřít, a hlavně je to plýtvání penězi!

Vadí ti, že jsi díky svému pragmatismu v konečném důsledku „taťkou v sukni“? 
Neberu to tak. Role muže a ženy se navzájem prolínají a mění se. Jsem si jistý, že takovýchto mužů je vícero.

Lenka o tobě tvrdí, že jsi nechutně racionální blázen a nějaký ten vroubek bys našel na každé ženě… Je tomu tak?
To je dost možné, ale jinou ženu hledat nechci.

Pročpak?
Jak jsem již říkal, její energie mne naplňuje, fascinuje, odzbrojuje. Neznám nikoho tak naivního a usměvavého jako Lenku. Přitahuje mě to a myslím, že přitažlivost bude vzájemná (smích).

Dost možná, ale Lenka si na tebe poměrně často stěžuje, a to vzhledem k pocitu méněcennosti, kterou prý po tvém boku cítí….
Nevím, jak na toto sdělení reagovat, ten pocit z ní nemám.

Myslíš si, že si tě váží?
To je dobrá otázka! (chvíli přemýšlí). Povím ti to asi tak, myslím a doufám, že v záplavě všech bohémských idolů, kteří se kolem ní motají, moc dobře ví, kde má zázemí, upřímnou lásku a pochopení.

Mám za Lenku orodovat, abys ji pustil ke sporáku… slibuje, že byt zůstane v celistvém stavu. Může ti, Luboši, zítra večer uvařit večeři?
Ale ano… jen si musím zjistit, kde seženu hasicí přístroj (vytahuje notebook a hlasitě se směje).

Milý Luboši, děkuji ti za rozhovor!

Co Vy, moje milé čtenářky? Chtěly byste s Lubošem sdílet společnou domácnost? Můžeme si Luboše, dámy, vážit, či by pro Vás sdílení společného domácího krbu bylo nepředstavitelné? Zajímá Vás, jak společné soužití vidí Lenka…?

Čtěte také:

 

Reklama