clean

Když jsme byli malí, pořádal se u nás doma každou sobotu velký úklid. A když píšu velký, myslím tím skutečně velký! Odtahovaly se skříně od stěn, smýčilo úplně všude, utíral se prach a nábytek leštil Diavou... do úklidu se zapojovala celá rodina.

My bráchové jsme sobotní dopoledne nesnášeli. „To zas musim s košem? To je dneska potřetí...“ mumlali bychom si pod fousy, ale ty jsme ještě zdaleka neměli. A tak jsme si mumlali svorně v „zašívárnách“.

„Kluci, kde zase vězíte!“ honili nás do práce rodiče i babička.

„No, jooo, už jdem...“ nakvašené hlasy jasně dávaly najevo nevoli k jakékoli další činnosti. Leč nebylo úniku.

Nakonec bylo všude pěkně poklizeno. Bordel vymeten i z těch nejzazší koutů a skrýší.

Když se na to kouknu zpátky

Velký sobotní úklid byl takovým velkým rodinným rituálem. Víkendy jsme vůbec trávívali často společně, tedy blahé bábinčiny paměti. Chodili na výlety a užívali si svátečních obědů. Jako dětem nám to připadalo spíš jako pruda, ale popravdě to naši rodinu pěkně tmelilo dohromady.

Hádky

Při společných úklidech docházelo často k hádkám. Nejen k takovým těm šťouchanicím, které nic neznamenají, ale skutečným velkým hádkám, plným nožem krájitelné atmosféry. Nebylo vůbec příjemné pozorovat, jak na sebe rodičové křičí, případně vášnivě diskutují s babi. Ale zase se tím pěkně provětral a uklidil i bordel v rodinných vztazích. Dokonce i ten hodně skrytý, někde za sofa lidské dušičky.

No, nebyli ti naši předkové moudří?

lupa

Reklama