Bulvár

Úvaha o tělesných trestech

Otázkou tělesného trestání dětí se zabývám celý svůj život. Když jsem byl dítě, bylo to z pozice toho, komu tělesný trest hrozí. Jako dospělý jsem měl potřebu tyto traumatizující zážitky nějakým způsobem uchopit a zpracovat. A posléze jako rodič zaujmout k nim nějaký jasný postoj při výchově svého syna.

Jako kluk jsem nebyl bit nijak často ani nijak tvrdě. Ovšem když se tak ohlédnu nazpět, bylo to zejména proto, že jsem nikdy nedával k takovému trestání záminku. Byl jsem dítě, které respektovalo pravidla a předpisy, zčásti proto, že jsem necítil žádnou potřebu je porušovat -  v případě těch rozumných – a tam, kde jsem o rozumnosti nařízení a pravidel měl své pochyby, jsem viděl, jaká obrovská přesila donucovací mašinérie proti mně stojí, a tudíž jsem po vyhodnocení situace jakýkoliv pokus o vzdor odpískal. Takže tělesné tresty, jež jsem byl nucen podstoupit, vyplynuly zpravidla jako následek nedorozumění, komunikačních šumů a určité nepozornosti, která se vymstila například při zadávání domácích úkolů.

Jako rodič jsem vycházel z těchto zkušeností a rozhodl jsem se pro úplně jiný přístup. Namísto trestů a hrozby trestů jsem volil výchovu vysvětlováním a osobním příkladem. Malé děti vidí ve svých rodičích všemohoucí bohy a mají přirozený sklon je poslouchat a respektovat. Pokud dítě zlobí a neposlouchá, je to zpravidla proto, že se mu nedostává od rodičů dostatečné lásky a pozornosti. Rodiče si mnohdy neuvědomují, že sami promrhávají obrovský výchovný potenciál. Můj přístup se plně osvědčil a z mého syna vyrostl přiměřeně sebevědomý mladý muž, který nemá neurotické problémy a který má jasné povědomí o tom, co se může a co ne, co je správné a co správné není.

Tělesné tresty jsou krátkodobým a zkratkovitým řešením určité situace. Ničí psychickou pohodu dítěte a vážně narušují i vztah mezi trestajícím a trestaným. Ze vztahu se vytrácí důvěra a láska a je nahrazena odstupem a chladně formálním respektem vůči síle protivníka, který má moc nám ublížit. Nadto se trestaný jedinec přestane vnitřně identifikovat s pravidly a normami a jeho jednání je vedeno snahou vyhnout se trestu. Nemyslím si, že je pro lidskou společnost zdravé, jsou-li pravidla respektována pouze touto snahou. Proto jsem proti tělesnému trestání dětí.


Asdareel


Nesmírně děkuji za zajímavý a sofistikovaný rozbor problému z pozice odpůrce tělesných trestů.

Vážím si takto propracovaného názoru, přestože zastávám názor jiný...

Osobně si myslím, že jistá míra fyzické bolesti a násilí k životu patří, že fyzický a z části bolestivý trest, je-li provázen pochopením toho, zač je člověk trestán, naopak usnadňuje následné odpuštění - v době konvenční, dětské morálky je fyzický trest formou jakéhosi zviditelněného pokání. Až morálka postkonvenční takováto gesta nežádá. Přinejmenším tak jsem fyzické tresty vnímala jako dítě já - jako cenu, kterou jsem platila, ať už za nepozornost, chybu, nebo i vědomou vzpouru - a i té vzpouře přidával trest na ceně, stejně jako nesnižoval pochopení viny - ale když jsem si dobrovolně přišla pro výprask, vnímala jsem trest zároveň jako smazání viny...

Zkrátka naše osobní zkušenosti nás formují a jinak tomu ani být nemůže :).

Co si o fyzických trestech myslíte Vy, ženy-in? Jak jste je vnímaly jako děti? A jak trestáte své děti Vy? Podělte se s námi o své zážitky a názory na redakce@zena-in.cz!

   
02.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [28] risina [*]

    Asdareel: No, mě to taky nenapadlo.. a udělal. A taky jsme měli hezký vztah.... .
    A vlastně - i dcery (obě) už udělaly něco, co bych od nich nečekala... ale tam si mylsím, že domluva a naše opravdu nefalšované ohromení zabraly. I když kdo ví, čím nás ta nejmladší ještě překvapí.

    superkarma: 0 02.10.2006, 21:13:12
  2. avatar
    [27] Asdareel [*]

    risina (24): Víš, že jsem nikdy žádné tresty nemusel použít? ono to fakt nějak šlo bez toho.

    Pokud se týče závažného přestupku dítěte, přiznám se, že v tuto chvíli nevím, co bych dělal. Měl jsem výhodu, že jsem nikdy podobnou situaci nemusel řešit. Vždy jsem měl se synkem pěkný vztah a nikdy mě nenapadlo, že by mohl udělat něco opravdu zlého. A nikdy nic podobného ani neudělal.

    superkarma: 0 02.10.2006, 21:06:53
  3. avatar
    [26] risina [*]

    Vivian: Třeba jo... u nějakých zázračných ... Nbeo (podle knížek, co mi kdysi dávala číst babička) u věřících... Proto by mě zajímalo, co na to Asdareel.

    superkarma: 0 02.10.2006, 20:40:25
  4. avatar
    [25] Vivian [*]

    risina: u některých dětí to třeba jde

    superkarma: 0 02.10.2006, 20:17:33
  5. avatar
    [24] risina [*]

    Asdareel: Dopustí-li s edítě závažného přstipku, jsi pro trest rodičů? A neí to nevýchovné vůči tomu dítěti? Co budeš pak dělat s ním, když udělá zkušenos - "já něco provedu, odnesou to náši?
    A další věc - žes syna netrestal tělesně, chápu. A jiná "výchovná opatření" jste praktikovali? Myslím třeba dočasný zákaz televize, čtení, nějakého oblíbeného pamlsku nebo tak něco? Já prostě neveřím, že vše jde zvládnut jen domluvou a dítě pak bude tak zkroušené, že zarmoutilo rodiče, že už to víckrát neudělá...

    superkarma: 0 02.10.2006, 19:52:08
  6. avatar
    [23] átéčko [*]

    a....: souhlas!!! Asdareel: Vivian: Já odpouštím všem. i těm, kdo neprosí o odpuštění. Třeba se svých činů dopustili v nevědomosti. Vím, že si teď o mě spousta lidí bude myslet, že si vymýšlím, nebo jsem hloupá. Možnost druhá je pravděpodobnější. Je mi líto i těch surovců.

    superkarma: 0 02.10.2006, 18:22:50
  7. [22] a.... [*]

    Vivian: Co se týče trestů, největší účinek má omezení osobní svobody, tedy nejaký zákaz/ jít ven s kamarády, zákaz PC a podobně/. Někdo sice radějí používá motivaci pozitivní, tj. když tohle uděláš, něco dostaneš, něco ti bude dovoleno. Já mám ovšem daleko lepší výsledky s motivací negativní, tj. když tohle neuděláš, když něco provedeš, budeš v něčem omezena.
    Asdareel: Ty ovšem nebereš v úvahu, že dítě je od své podstaty dost lehkomyslné a nemá ještě vštípeny ty společenské normy co je správné a co špatné. Než mu je stačíš vysvětlit už třeba ten průšvih udělá

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:58:28
  8. avatar
    [21] Asdareel [*]

    Vivian (13): Já jsem skutečně proto, děti netrestat. Protože dítě se přestupků dopouští v zásadě ze dvou důvodů:

    1) jedná se o nedorozumění, nepozornost, nedomyšlenost nembo něco podobného. Pokud je dítě dobře vedené a není psychopatické, pak samo vědomí, že se dopustilo něčeho nesprávného a že rodiče nepotěšilo, působí jako dostatečný korektiv.

    2) Dítě se dopustí přestupku úmyslně, s plným vědomím toho, že dělá nesprávnou věc. V takovém případě záleží na tom, zda se jedná o přestupek málo závažný, nebo závažnější. Jedná-li se o nepodstatný přestupek, pak dle mého názoru i mých zkušeností stačí domluva, třeba i důraznější (pojem důraznější domluva ovšem nepoužívám jako ironický eufemismus pro výprask). Dopustí-li se dítě vědomě závažného přestupku, pak se jedná o závažný problém, ovšem vypovídá o vážně narušeném vztahu mezi rodičem a dítětem. Takže vyvstává tady otázka, koho vlastně trestat - zda dítě, či rodiče.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:46:29
  9. avatar
    [20] Vivian [*]

    Asdareel: mimochodem, mohl bys, prosím, odpovědět na otázku 13?

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:37:39
  10. avatar
    [19] Vivian [*]

    Asdareel: skutečné odpuštění si žádné podmínky neklade. A rozhodně není projevem hlouposti, spíš naopak. Ovšem ne každý to dokáže... Většina lidí si vybere tu druhou možnost a svoje křivdy a nenávisti si v sobě hromadí a hýčká...
    Každého věc, jak se rozhodne

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:36:57
  11. avatar
    [18] Asdareel [*]

    Vivian (17): Odpuštění v zásadě možné je, ale jen tomu, kdo opravdu svých provinění lituje a o odpoštění prosí. Odpustit někomu sebevědomému a vysmátému je imo hloupost.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:32:49
  12. avatar
    [17] Vivian [*]

    Asdareel: jsou i lidi, kteří odpouštět umějí.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:28:34
  13. avatar
    [16] Asdareel [*]

    damanka: Ano, pocity křivdy, ponížení a nespravedlnosti se nezapomínají a neodpouštějí.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:15:58
  14. avatar
    [14] Vivian [*]

    Na tělesné tresty nemám vyhraněný názor, ale souhlasím s tím, že není dobré, pokud je chování jedince motivováno hlavně snahou vyhnout se trestu. Jenže v naší společnosti to má, si myslím, "dobrou" tradici... Např. mnozí lidé nekradou ne proto, že by ctili osobní vlastnictví, ale proto, že by je přitom mohl někdo chytit a potrestat je (pokud přistižení nehrozí, klidně něco šlohnou)... Nejezdí pomalu ne proto, že by byli ohleduplní k ostatním účastníkům silničního provozu, ale proto, aby nedostali pokutu (pokud není poblíž policajt, klidně na to šlápnou)...

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:09:11
  15. avatar
    [13] Vivian [*]

    A jaké tresty jsou teda ty správné? Nebo je lepší vychovávat dítě bez trestů?

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:03:31
  16. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    a....:

    superkarma: 0 02.10.2006, 15:58:56
  17. avatar
    [11] agail [*]

    a....: Meander: není co dodat a nedá se jinak, než souhlasit.

    superkarma: 0 02.10.2006, 14:48:16
  18. avatar
    [10] Meander [*]

    a....: Bezvýhradný souhlas.

    superkarma: 0 02.10.2006, 14:24:18
  19. [9] a.... [*]

    Fyzické tresty jsou jen ubohou náhražkou nedostatku přirozené autority.Jsou výrazem slabosti dospělého, který si chce respekt vynutit svou fyzickou převahou. Nejsmutnější na tom je, že u jedinců, u kterých se zdá, že už opravdu není jiné řešení než výprask, ten výprask má naprosto nulový efekt. Tvrdí chlapci se častým mlácením naopak ještě více zatvrdí a pak na ně už nepůsobí vůbec nic...

    superkarma: 0 02.10.2006, 14:13:19
  20. avatar
    [7] Žábina [*]

    já mám dítě, na který fyzický trest by neměl absolutně žádnej vliv
    naopak by se zabejčil ještě víc
    osobně jsem proti fyzickým trestům, připadá mi to ponižující a hloupé
    a nevěřím tomu, že to má kladný účinek...

    superkarma: 0 02.10.2006, 12:48:22
  21. avatar
    [6] závislá na čokoládě [*]

    Můžu jen tiše závidět hodné dítě, ale na každého platí jiný metr. U nás se počítá do 3 a potom následuje trest-pleskanec nebo zákaz nějaké oblíbení činnosti.

    superkarma: 0 02.10.2006, 12:07:14
  22. avatar
    [5] svetluszka [*]

    gerda: ..asi tak...já už polevila a opakuju všechno čtyřikrát ale po pátý už se nedá a následuje pleskanec....

    A to až těd u syna... ...holka byla v tomhle "hodná".....holt každý dítě je jiný

    superkarma: 0 02.10.2006, 11:59:46
  23. [3] ami30 [*]

    Napsal jsi to pěkně a je dobře, že to alespoň někde funguje. Na každé dítě platí něco jiného. Na někoho vysvětlování, zvýšení hlasu, plácnutí přes zadek. Samozřejmě bych byla šťastná, kdyby vysvětlení a domluva platila na každé dítě. Taky to je o rodičích, ale to je jiná kapitola.

    superkarma: 0 02.10.2006, 11:50:01
  24. avatar
    [2] gerda [*]

    slonbidlo: příspěvek je kvalitní a autorovi můžu jenom blahopřát, že měl syna, kterému stačilo jen domluvit. Ne každý ale má takové štěstí. Je to individuální. Můj strýc razil heslo - a já souhlasím - že říct něco dvakrát by mělo stačit. Potřetí je neposluchu lépe plácnout. Než dítě mořit sáhodlouhým vysvětlováním, když po pár minutách pozornost zákonitě ochabne, je líp vyslovit stručně přání, pokyn, povel, a když to pořád nejde, pak musí dojít na fyzično. Dítěti taky nemůžete hodinu vysvětlovat, že na červenou jít nemůže...

    superkarma: 0 02.10.2006, 11:48:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme