Vztahy

Úvaha nad náramkem

Sedím za stolem a přede mnou leží malá sametová krabička. Pomalu ji otevírám a natahuji ruku k tenkému zlatému náramku uvnitř. A pak ruku nechávám klesnout zase do klína a skláním hlavu, protože mě zaplavují vzpomínky.
Ten náramek jsem před několika lety dostala od svých žáků.
Dodnes vidím Honzu, který mi kromě kytky podával už jen malinkou krabičku a čekal, co se bude dít. Nestalo se nic. Poděkovala jsem a odešla ze třídy. Odešla jsem do svého kabinetu a začala brečet. Brečet proto, že moje děti se loučily a já si nejednou uvědomila, že je už neuvidím.
Děti … jaké to mohou být děti, v devatenácti letech? Všichni vyučení, všichni ve svém oboru s výučním listem a čerstvými vědomostmi … a po dvou letech mají za sebou kromě závěrečných zkoušek na učilišti i zkoušku dospělosti - maturitu. A já pomalu v duchu probírám ty dva roky a vzpomínám…

Na Milušku, která zoufale čekala, až jí bude osmnáct let a ona si své nenáviděné jméno bude moci změnit na vytoužené Michaela. Na Janu, která se měla o prázdninách mezi oběma ročníky vdát. Tehdy jsem marně čekala na svatební oznámení … nepřišlo. Její kluk i s rodiči týden před svatbou uhořeli v autě. Na Milana, který nakonec musel opakovat ročník. Jeho máma mě dlouho přesvědčovala, že je šikovný, jenom hrozně líný, a proto ve škole spí. Teprve, když jsem i přes její odpor sehnala Milanova tátu, dozvěděla jsem se pravdu - Milan byl soudně přidělený matce, která si našla milence a o své tři děti se přestala starat. Milan sám by to přežil v pohodě, ale pro jeho nejmladšího bratra to znamenalo vzdát se svého snu - opustit soukromé gymnázium. To ovšem nejstarší chlapec nemohl připustit, a tak - aniž by někomu něco řekl - nastoupil na noční směny v pekárnách. Vydělal sice bratrovi na školu, ale zaplatil to svým zdravím… Na Renatu … tu přivedl do školy její kluk, kterého jsem kdysi učila. Tehdy mi řekl, že je rád, že budu její třídní a prosil mě, abych na ni byla hodná. Po čase jsem zjistila, že Renata se doma bojí … a teprve, až když po mě chtěli posudek pro sociálku, tak jsem se dozvěděla, že jí otčím zlomil obě ruce. Na Petru, kterou vyhodili z domu, protože namísto práce v rodinném obchůdku trvala na studiích… Na to, jak jsem několik hodin přesvědčovala rozčilenou lékařku, že kvůli jedné padělané omluvence opravdu nemusí podávat žalobu a že to Alča s Petrem už nikdy neudělají.

Ale byly i lepší chvíle - když jsem na začátku druhého ročníku šla se studenty - tehdy už plnoletými - po oficiálním uvítání „na pívko“, přidal se k nám další mládenec. To nebylo nic zvláštního, protože na začátku roku se vždycky ve třídě objevilo pár nových tváří. Jenže tenhle mladík se zorientoval až po třech pivech a se slovy: “Proboha, tohle není první ročník, já si spletl poschodí!“ vystartoval ke dveřím… Vzpomínám si i na to, jak studenti hlásili na celou chodbu: „Veronika sežrala Janu a pak se zabila.“ A na to, jak jsem musela složitě vysvětlovat školní psycholožce, že si rybičky v akváriu pojmenovali podle sebe a omylem tam přidali jednoho dravce… Na Petra, který zbožňoval zvířata, chodil pomáhat na veterinu a když mě potkal, tak se vždycky pěkně slušně a nahlas zeptal: “Nechcete ostříhat pařátky, paní profesorko?“
Nějak ho nikdy nenapadlo, že není úplně všem kolem nás jasné, že se mi stará o papouška… A na školní výlet, kam jsem vzala svého - tehdy čtyřletého - syna. Kluci ho tam učili zašlapávat mravence s vysvětlením: “Když budeš tak hodnej a poctivej jako tvoje máma, tak to dotáhneš nanejvejš na učitele…“ a o měsíc později mi ti samí dva kluci přišli porýt zahrádku - prý že mají volné odpoledne a než by se nudili, raději budou dělat něco pořádného.

A taky jsem měla doučování - to když Milan odešel od rodičů do domku bez vody a bez topení, který zdědil po své babičce. Musel se naučit všechno to, co nikdy nedělal - vařit, prát, žehlit, topit, umývat podlahy … a když rodiče selhali, já jsem byla nejblíž. Nakonec jsem mu koupila knížku 999+1 rad pro domácnost. Nevím ani, jestli ji ještě má, ale vím přesně, jak je mi dobře, když mi jednou za rok - na moje jmeniny - ohlásí telefonem, že je naživu. K rodičům se nikdy nevrátil, i když jeho otec po tom moc toužil. Dodnes ho vidím před sebou - starého, bělovlasého pána, který prosil, abychom jeho syna přesvědčili k návratu domů a dodnes nevím, jestli jsem se rozhodla správně, když jsem tehdy nechala věcem volný průběh.

Pomalu se pohledem vracím k náramku. Ne, nevezmu si ho. Vím přesně, jak by byl Honza zklamaný, kdyby mě viděl, jak náramek rovnám uvnitř krabičky a pomalu ji zavírám. Vím, že si ho nikdy nedokážu vzít na sebe. Je v něm tak velký kus mého srdce, že bych celý večer myslela jen na osudy těch, kteří se na něj složili… Pomalu zvedám krabičku ze stolu a předstírám, že nevidím mokré stopy kolem ní.  

           
   
10.09.2003 - Láska a vztahy - autor: Herta

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [97] saruz [*]

    Sml67 Krásně napsáno, při čtení jsem si vzpomněla na naší češtinářku z průmyslovky, taky to byla učitelka s velkým U. Sml22

    superkarma: 0 14.09.2012, 21:44:58
  2. avatar
    [96] Solei [*]

    krásné

    superkarma: 0 10.09.2008, 16:34:42
  3. avatar
    [95] Lenika [*]

    Pajdo, já Ti tleskám

    superkarma: 0 08.02.2007, 12:50:01
  4. avatar
    [93] Sanofi [*]

    Já ten článek četla podruhý a zase

    superkarma: 0 29.09.2003, 17:30:16
  5. avatar
    [91] ireda [*]

    moc hezký příběh

    superkarma: 0 19.09.2003, 07:31:39
  6. [90] zindule [*]

    Docela ráda vzpomínám na prvního třídního ze střední školy. Když na konci druháku odcházel, všechny jsme to obrečely.

    superkarma: 0 17.09.2003, 18:57:08
  7. avatar
    [88] Kocicka [*]

    Utírám slzy a myslím taky na naši učitelku, náhodou jsme jí dali náramek...ale ona ho nosí, i po těch 4 letech na střední mě učila 3 roky na VOŠ a to už jsou lidé k sobě skoro srostlí...i ted jsme staré známé, stejně jako s naší třídní ze základní školy

    superkarma: 0 13.09.2003, 22:38:43
  8. avatar
    [82] pajda [*]

    Exupery: bohužel je to pravda...nikdy už jsem třídu s takhle složitou historií neměla...ale úplně mi to stačilo.

    superkarma: 0 11.09.2003, 20:48:52
  9. avatar
    [81] Milala [*]

    Jé já utírám slzy,to se mi už dlouho nestalo.Kéž by takových fajn mladých lidí a jejich učitelů
    bylo víc...

    superkarma: 0 11.09.2003, 10:31:42
  10. avatar
    [80] janinkab [*]

    I já lituju, že takovéhle paní učitelky nejsou všude. Matně vzpomínám na učňák, kde výchovnou poradkyni dělala učitelka, které se bála celá škola. A ještě nám říkali- když máte problém, jděte za ní....

    superkarma: 0 10.09.2003, 20:45:12
  11. avatar
    [79] Gumídek [*]

    Velice pěkný článek,ta paní učitelka by měla dostat metál

    superkarma: 0 10.09.2003, 20:11:48
  12. avatar
    [77] manki [*]

    Krásně napsaný článek, který mi vehnal slzy do očí. Škoda, že mé děti neměly štěstí na takovou prima učitelku.

    superkarma: 0 10.09.2003, 18:57:22
  13. [74] tventula [*]

    Krásné,ale smutné. Takových učitelek by mělo být víc.

    superkarma: 0 10.09.2003, 18:14:35
  14. [73] tventula [*]

    Krásné,ale smutné. Takových učitelek by mělo být víc.

    superkarma: 0 10.09.2003, 18:13:32
  15. avatar
    [71] Ťapina [*]

    Moc hezký článek. Nikdo nevidí do života mladých tak, jako vnímavý a schopný učitel. A ten náramek bych taky radši nenosila, v krabičce se aspoň neztratí. Teď jsem si totiž vzpomněla na vlastnoručně dělaný kožený náramek od miláčka, který zůstal někde v Lotyšsku, neznámo kde přesně

    superkarma: 0 10.09.2003, 17:24:22
  16. avatar
    [70] Nanilka [*]

    Tak jsem si to taky přečetla a musím říct, že na mě tenhle článek moc zapůsobil a že jsem si u něj s láskou vzpoměla na našeho třídního na průmyslovce. Taky si s náma užil své. Pajdo, díky

    superkarma: 0 10.09.2003, 17:21:35
  17. avatar
    [69] Sanofi [*]

    Já jsem asi měkota,protože mě článek rozplakal. Já měla v životě štěstí na skvělé učitelky. Moc ráda na ně vzpomínám. To jsou pak pěkné vzpomínky na školu

    superkarma: 0 10.09.2003, 17:20:20
  18. avatar
    [68] Exupery [*]

    Pajda: A zapomněla jsem: Ten náramek nos

    superkarma: 0 10.09.2003, 17:19:35
  19. avatar
    [67] Exupery [*]

    Článek je dojemnej, na mě až trochu moc, ale Pajdo, muselas bejt moc hodná učitelka. Já měla na SŠ taky takhle hodnýho třídního. Já byla pěknej raubíř a on za mě ledacos vyžehlil a ještě mi pořád říkal, jaká ze mě bude pěkná ženská Na několikátým srazu po maturitě jsem se dokonce přiznala, že mám doma schovanou třídní knihu, kterou jsme s kamarádkou ukradly, když byl nemocnej a my tam měly neomluvený hodiny
    Ale teda ten výčet tragédií mi na jednu třídu přijde dost dlouhej. Je to všechno pravda nebo je to vymyšlený?

    superkarma: 0 10.09.2003, 16:42:38
  20. avatar
    [66] ffly [*]

    Hezký článek, škoda, že jsem neměla štěstí na takovou "úču"

    superkarma: 0 10.09.2003, 16:03:34
  21. avatar
    [61] Eva_CZ [*]



    Teda Pajdo, ty me snad prinutis zmenit muj pohled na ucitele...
    Vis, i moje maminka byla uca a ja myslim, ze nas ( me a brachu ) dost poznamenala.
    A navic jsme fakt zarlili na ty JEJI DETI! Taky nam o nich povidala.... A brala nam nase obleceni a nosila ho jim!
    Komousi se postarali, ze z mista na gymplu sla ucit na Zvlastni skolu - a ona ty cikany ( skoro nikoho jineho neucila ) mela fakt rada a myslela se, ze je mozne do nich neco vlozit.
    Ha ha ha, neni!
    Z jejich milovanych a krasnych deti ( vetsina v mych dzinach ) jsou dnes zlodeji, prostitutky, pasaci a co ja vim.......
    A klidne me mejte za rasistku, ale ja o nich vim sve....
    Byla ji pro ne skoda.
    Ale tobe, Pajdo, dik!

    superkarma: 0 10.09.2003, 14:40:43
  22. avatar
    [60] mufly [*]

    Pajdi to je nadhere.o) Mela jsem to stesti Te poznat a vim, ze jsi tohle psala od srdce.o) Mas neskutecnou trpelivost. Moje mamka by vyletla z kuze kdybych rozbila misu.o)))) Ty vis o cem mluvim.o))) Myslim, ze tvoji studenti musi byt radi, ze te maji.o))

    superkarma: 0 10.09.2003, 14:30:39

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [59] Brett [*]

    Hezky clanek. Ja moc rada vzpominam na naseho tridniho ucitele na ekonomce, on ucil hospodarske pocty a statistiku. On byl vlastne prekladatelem a se svoji zenou prekladal z franstiny do cestiny (prelozil spoustu knih a divadelnich her) a vyucovani bral zvlastnim zpusobem. Meli jsme ho moc radi a na posledni tridni sraz po 30 letech jsme ho dovezli. To uz byl hodne stary ale svuj humor neztratil. Kdyz zavru oci, vidim ho pred sebou. Byl proste fajn. Moc se nam po nem styska a uz ho nikdy neuvidime.

    superkarma: 0 10.09.2003, 14:28:34
  2. avatar
    [58] Agátka [*]

    moc pěkný článek

    superkarma: 0 10.09.2003, 14:03:47
  3. avatar
    [57] muflonka [*]

    To je tak hezky napsané

    superkarma: 0 10.09.2003, 13:48:29
  4. avatar
    [45] Suzanne [*]

    To je tak krásně napsané Víc takových učitelů jako Pajda!

    superkarma: 0 10.09.2003, 11:14:54
  5. avatar
    [42] Bobina [*]

    Já být učitelem,tak obrečím všechny třídy s kterými bych se loučila. Soudě podle toho,že když jsem jezdila asi před dvěma roky na školení (celkem asi 5 týdnů strávených společně) s partou bezva lidí z celé republiky,tak při loučení jsem se udržela,ale po cestě domů jsem normálně bulila až jsem musela zastavit,protože jsem pro slzy neviděla na řízení!

    superkarma: 0 10.09.2003, 10:48:43
  6. [41] Jaňula [*]

    Článek byl pěkný, ale takových učitelů bychom potřevovali více. Já měla dobrou třídní na střední, také to byla taková naše druhá máma.Je to dobré, když se můžeš na někoho obrátit i ve škole .

    superkarma: 0 10.09.2003, 10:46:28
  7. avatar
    [40] borůvka [*]

    pajdo, to je hezký, škoda že není takových učitelů víc. A ten náramek určitě nos, uvidíš,že to bude lepší, než ho jednou za čas vytáhnout ze šuplíku a melancholicky a smutně vzpomínat.

    superkarma: 0 10.09.2003, 10:30:31
  8. [38] louže [*]

    To je opravdu krásný článek a vlastně ty osudy s mnohými prožíváme všichni. Zrovna dnes jdu na kafe ke kamarádce, která je doma na ošetřovačce se synem (17 let)je po operaci obratlů a mohou být rádi, že bude chodit...
    Volala do školy, aby ho omluvila a vzala pro něho učení a třídní jí sdělila - jen se nebojte to zvládneme, nebude první měla jsem dva kluky, jeden po bouračce marodil 3/4 roku jezdila jsem ho doučovat a zvládl to. Druhý příběh byl smutnější nemocný kluk zvládl po půlročních pobytech po nemocnicích maturu, ale 2 měsíce nato zemřel. Bývalí spolužáci se tak sešli né na nějaké svatbě, ale na pohřbu. No tak nějak to píše život!

    superkarma: 0 10.09.2003, 10:18:12
  9. avatar
    [37] Sama [*]

    Pajdi to je krásně dojemný, kéžby tekhle mohla vzpomínat většina pedagogů :-)Letos u maturit jsem viděla brečet třídního do kterého bych to nikdy neřekla :-)

    superkarma: 0 10.09.2003, 10:17:30
  10. avatar
    [35] Simba [*]

    pajdo, to je krásný článek, i když trochu smutný. Snad bude mít i moje takovou paní učitelku. Já bych ten náramek ale nosila .

    superkarma: 0 10.09.2003, 10:08:09
  11. avatar
    [31] _Lucky [*]

    Přijdou další "děti". Moc pěkný článek.

    superkarma: 0 10.09.2003, 09:33:23
  12. avatar
    [26] Ginevra [*]

    Krásný a dojemný článek. Mít takové učitelé to je prostě super!!!

    superkarma: 0 10.09.2003, 09:14:39
  13. avatar
    [25] Lhasa [*]

    Pajdi... Je to krásně smutný, takový ze života

    superkarma: 0 10.09.2003, 09:12:26
  14. [24] Anai [*]

    Taky mě to oslovilo - kdysi jsem 3 roky externě učila a tak je mi to téma blízké - měla jsem taky moc hezké vztahy se studenty a taky nebyly jen pozitivní události. Třeba jedna moc krásná a milá dívenka z prvního ročníku, bylo jí 15 - 16, se po prázninách nevtrátila - zabila ji padající lampa, na kterou narazil na stanici autobus.... A jinak souhlasím s maartinkou - Tvoji studenti by byli určitě zklamaní, kdyby Tě třeba potkali a Ty jsi ho neměla na ruce. Náramek je na to, aby se nosil a vzpomínky bys měla mít hlavně na ty hezké a pozitivní věci - nesmutnit!!!

    superkarma: 0 10.09.2003, 09:04:12
  15. avatar
    [23] xantypa [*]

    velmi krasne a dojemne, myslim ze jste bajecny clovek taky bych si prala mit takovu ucitelku jako vas

    superkarma: 0 10.09.2003, 09:01:10
  16. avatar
    [22] Toniniella [*]

    Obdivuji každého takového dobrého učitele. Taky sem studovala na "pajdě", na UP v Olmici, ale jsem ráda, že neučím. Já bych ty pazgřivce bila do řady!

    superkarma: 0 10.09.2003, 08:57:58
  17. avatar
    [18] Acinka [*]

    Krásný příběh , úplně mi vehnal slzy do očí

    superkarma: 0 10.09.2003, 08:39:33
  18. avatar
    [17] Kájina [*]

    pajdo,krasny clanek,uplne mi beha mraz po tele...jak je to krasny a zaroven smutny

    superkarma: 0 10.09.2003, 08:29:16
  19. avatar
    [16] koule [*]

    Pajdo krasny clanek.

    superkarma: 0 10.09.2003, 08:26:33
  20. avatar
    [14] mam-ča [*]

    Nepřipadá mi to smutné, možná dojemné, ale takový je život. Pajdo, kéž by takových učitelů jako Ty, bylo víc. Každý z nás nosí v srdci vzpomínku na dobrého člověka a svým studentům jsi ukázala tu lepší tvář života. Myslím, že to není jen o smutnění nad náramkem, vždyť Tvé příspěvky jsou často nejen poučné, ale i plné něžného humoru.

    superkarma: 0 10.09.2003, 08:16:47
  21. avatar
    [13] marcellina* [*]

    fakt strasne dojemnej clanek . Treba na mne pani ucitelelka taky vzpomina? No asi ne, pac sem zakotvila cca 200 km daleko

    superkarma: 0 10.09.2003, 08:14:48
  22. avatar
    [12] Landriel [*]

    Smutné, ale i krásné. Kéž by takových lidí bylo na školách víc.

    superkarma: 0 10.09.2003, 08:07:27
  23. [11] Smajlík [*]

    ... to je život. Vzpomínky nám nikdo nevezme a ráda se k nim vracím....

    superkarma: 0 10.09.2003, 07:49:15
  24. avatar
    [10] alpina [*]

    pajdo, kdybych měla na gymplu takovou učitelku, jako jsi ty, možná by mě ta škola bavila víc.
    Moc krásný a dojemný článek, brečím jak želva .
    Jo, život píše romány....

    superkarma: 0 10.09.2003, 07:38:54
  25. avatar
    [9] Pajinka [*]

    Nádherný článek, děkuji za tak krásná slova po ránu.

    superkarma: 0 10.09.2003, 07:32:32
  26. avatar
    [7] Lenice [*]

    Myslím, že bych ten náramek taky nechávala v krabičce. Krásný a smutný příběh.

    superkarma: 0 10.09.2003, 07:10:33
  27. [6] Zuzanicka [*]

    Jůůů,Pajdo,to je krásný článek,smutný ale krásný a já tady taky bulím jak želva

    superkarma: 0 10.09.2003, 07:09:45
  28. avatar
    [5] bobíček [*]

    Fakt smutný,ani moje oko nezůstalo suché,jsou to někdy osudy lidí.A mimochodem,fajn učitelek je strašně málo.

    superkarma: 0 10.09.2003, 07:06:08
  29. [4] helip [*]

    Jedno oko nezůstane suché, i takto smutné články jsou třeba, protože jsou ze života.

    superkarma: 0 10.09.2003, 06:55:24
  30. avatar
    [2] Léthé [*]

    Béééééé ,tak si tady bulím,jako kdyby mi vymřela celá rodina .Pajdíku,to je móóóc smutné.

    superkarma: 0 10.09.2003, 01:21:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme