O čtení se toho v posledních letech řeklo a napsalo poměrně dost. K tématu se vyjadřují různí odborníci, dělají se průzkumy a statistiky čtenářství... Čím dál víc ale získávám pocit, že se ze čtení vytrácí kouzlo a radost ze samotné činnosti.

knihy

O čtení se toho v posledních letech řeklo a napsalo poměrně dost. K tématu se vyjadřují různí odborníci, dělají se průzkumy a statistiky čtenářství a vytvářejí se celonárodní kampaně na podporu čtení dětem. To vše je samozřejmě důležité, ale čím dál víc získávám pocit, že se ze čtení vytrácí kouzlo a radost ze samotné činnosti.

Mě knížky provázejí celým životem, knížkám a příběhům v nich uzavřených jsem propadla už v předškolním věku. Začalo to příběhem o plyšovém medvídkovi, který lhostejností svého majitele skončil opuštěný na ulici, dokud se ho neujaly jiné děti a následovaly další a další příběhy plné dětských dobrodružství, pak prvních dívčích lásek, ve škole se k nim připojila povinná četba, díky níž jsem se dostala k těm největším spisovatelům a odhalila krásu a bohatost českého jazyka.

Dnes jsem dospělá a po letech studií, kdy jsem kvůli samému učení neměla čas na krásnou literaturu, se opět vracím ke knížce, kterou nečtu z povinnosti, ale s radostí. Vím, že lidí, kteří mají stejně vřelý vztah ke knihám je hodně a nezáleží na tom, jaký žánr preferují, důležitý je pocit, se kterým knihu otevírají. Knížka bez čtenáře je mrtvá, ožívá až s prvními přečtenými řádky, kdy čtenář po začtení se do příběhu nechává za zády reálný svět a vstupuje do toho napsaného, který sám dotváří svojí představivostí. Proto je svět psaných příběhů tak odlišný od světa obrazového, který nás denně obklopuje a kde není prostor pro fantazii.

Mně kouzlo knížek ukázala maminka a babička – co si pamatuji, své volné chvilky trávily s knížkou v ruce a já chtěla také. A tak je na nás dospělých, kteří známe ono kouzlo ponoření se do příběhu, abychom je předali dál našim dětem a odhalili jim tajemství psaného slova.

I když z médií slyšíme, že čtení dětem je užitečné a důležité z toho a toho důvodu, jak je prospěšné pro jejich další duševní rozvoj, tak čtení se nedá nutit a brát jako povinnost – jako další domácí úkol. Čtení musí být v první řadě zábava a odpočinek, chvíle, kterou trávíme se svými dětmi, rituál, na který se těšíme celý den.

A když jste kouzlu čtení sami nepropadli? Nevadí, stejně knížku svému dítěti nabídněte a nechte na něm, jestli se do potištěných stránek zamiluje nebo ne. Navíc kniha nemusí být jenom o čtení, inspirujte se jejími příběhy a zkuste je převyprávět, nakreslit nebo prožít. Dětské knížky jsou plné krásných ilustrací, interaktivních her a jejich autoři vybízejí k různým činnostem – třeba k postavení sněhuláka. Takovou knížku mám právě na stole, jmenuje se Tajemný život sněhuláků aneb Příhody sněhuláka Sněhošlápka a jeho kamarádů a pochází z dílny nakladatelství Amenius. Blíží se zima a Vánoce, dlouhé večery jsou jako stvořené ke čtení příběhů a darovat knížku znamená darovat prožitek.

kniha

Dobroslava Svěcená
Vystudovala literaturu a film a toho času na mateřské dovolené

Reklama