A je to tady. Jaro. Mladým se zapalujou lýtka, ale i s tím mým, i když není nejmladší, to pěkně mává. Začne to už v únoru, ale březen je nejhorší. Naštěstí mě docela poslouchá, takže ho nemusím vodit celý měsíc na vodítku.

Jaro je jaro
Ano, správně, řeč je sice o chlapech, ale o těch čtyřnohých – tedy o psech. V únoru totiž v naší zeměpisné šířce začíná období hárání fenek, které vydrží obvykle přes celý březen. Pravda, životem s člověkem a především ve městech se už i u zvířat narušil přirozený cyklus – na rozdíl od svých divokých předků hárají fenky většiny plemen dvakrát ročně a jejich říje je mnohem méně vázána na klimatické změny, ale přece jen, jaro je jaro.

Záleží na počasí
Vlčí slečny, nejpravděpodobnější pramáti celého psího rodu, i když někteří vědci zařazují mezi psí předky i šakaly, hárají jen jedenkrát ročně, a to právě v době mezi koncem ledna a dubna, v závislosti na klimatu oblasti, v níž žijí. Čím chladnější prostředí i zima toho konkrétního roku, tím později se říje dostavuje.

Kolik je kořisti?
Mláďata se u vlků, stejně jako u psů, rodí obvykle po dvouměsíční březosti, ve střední Evropě nejčastěji v dubnu až v květnu. Vlčat bývá kolem pěti, ale může se narodit i jen jedno, nebo klidně třináct mláďat – z takto početných vrhů však málokdy všechna mláďata přežijí. V přírodě závisí počet narozených mláďat především na množství kořisti v teritoriu, v němž se smečka pohybuje. Je-li špatný rok, nemusí se mláďata narodit vůbec.

Jenom alfa
Ve vlčí smečce má obvykle mláďata pouze takzvaný alfa pár – tedy vůdčí samec a samice. Některé z ostatních vlčic ovšem také bývají připraveny se o mláďata postarat v případě, že by se matce něco stalo – odtud ona chovateli tolik proklínaná falešná březost, kdy fenka jeví všechny znaky toho, že očekává štěňátka, dokonce i mléko se jí tvoří, akorát malé chlupaté kuličky jaksi na svět nepřichází a nepřichází.

Pánové chtějí pořád
Vlčice jsou také obvykle svolné k páření pouze ve velmi krátkém období – kolem pěti dní po druhém týdnu hárání. V době před a po tomto období sice vyzývají samce k hrátkám, ale většinou jim „nedají“. Psí slečny ovšem, v důsledku dlouhodobého soužití s člověkem a především proto, že málokdy žijí ve smečkách, touží po páření obvykle mnohem déle a psí páni nejlépe po celý rok – což převzali od svých dvounohých „páníčků“.

Návrat smečky
Pokud však chováte více psů, můžete si všimnout, že se smečkové chování, alespoň u některých jedinců, vrací – i když je ten váš ochoten obskočit každou čubičku, kterou zahlédne, tu svou si šetří – hraje si s ní, ale o páření se pokouší pouze v době její plodnosti – tj. v poměrně krátkém časovém úseku. A máte-li slečen víc, je dost pravděpodobné, že ta podřízenější bude trpět falešnou březostí.

Co myslíte, chovají se naši dvounozí partneři občas jako ti čtyřnozí? A jak absolvujete se svým čtyřnohým miláčkem – pánem nebo slečnou – hárání? Stalo se Vám už, že jste situaci „neuhlídala“?

Reklama