Bulvár

Utekla jsem do knihovny

Nejdřív bych chtěla napsat, že bez počítače (a Internetu) si svůj život nedokážu představit. Samozřejmě že ráda surfuju, "plkám" na Ženě-in, soutěžím, čtu noviny a program televize, ale v posledních 6 letech mně PC hodně pomáhá - hlavně vyřizovat korespondenci a udržovat styk se světem, používám internetové bankovnictví, nakupuju on-line, najdu spoustu potřebných informací, a dokonce se mně podařilo najít práci přes Internet.

Pracovala jsem s počítačem 10 let, moje "nejvyšší" funkce byla správce sítě v knihovně. K tomuto pracovnímu zařazení jsem se ale dostala dosti zvláštním způsobem. Nejdřív jsem vystudovala oděvní průmyslovku (to jsem ještě nevěděla, že něco jako počítač existuje), potom se mně ještě nechtělo do pracovního procesu, takže jsem pokračovala na VŠ textilní. Tam už jsem se jednou s PC setkala, měli jsme možnost si na něm zahrát hru, to jsem se ale tak bála, že jsem to radši ani nezkusila :-).

Po ukončení školy jsem půl roku pracovala v oboru, ale kvůli své povaze a neschopnosti přikazovat lidem a vůbec je řídit jsem "utekla" do knihovny. Vždycky jsem ráda četla, tak jsem se tam zašla zeptat, jestli mají volné místo a oni měli, takže od roku 1988 jsem začala dělat práci, která mě opravdu bavila.

Nevím jak dnes, ale tehdy se do tohoto oboru moc pracovníků nehrnulo vzhledem k finančnímu ohodnocení. Začínala jsem "za pultem" v půjčovně pro dospělé a dostala jsem se do kouzelného světa skladu, ve kterém byly uloženy knihy, které se do půjčovny nevešly. Byly tam vysokánské regály až ke stropu, na které se lozilo po žebřících, a tam, ve výškách, jsem objevila nejednu úžasnou knížku, i když to nebyl zrovna bestseller.

Ale zpět k počítačům. Tehdy byly v knihovně 2 PC - jedna 286 a dokonce jedna 386. V době, kdy jsem nastoupila, probíhalo dokonce nějaké školení, ale to všechny spíš odradilo, než přilákalo k počítačům. Na těch PC byl tehdy MS DOS, Norton Commander a program pro evidenci knížek, se kterým nikdo neuměl pracovat a nikomu se do toho moc nechtělo. A tehdy, ani nevím jak, mě počítače chytily a a už mě nepustily :-).

Začínala jsem jako samouk, dodnes si vzpomínám, jakou jsem měla radost, když jsem v Nortonovi přišla na to, že po zmáčknutí F2 naskočí menu a jak se to menu dá upravovat. Postupně jsem se naučila i s DOSem a základní sw údržbu a s manuálem jsem se pustila do toho knihovnického programu. To už jsem přesídlila do studovny (kde byl jeden PC), a tak nějak jsem dostala na starost i počítače.

Přišel rok 1989 a já jsem se přihlásila na obor knihovnictví-informatika FFUP, protože proč studovat střední knihovnickou, když se právě otvíralo dálkové studium na VŠ. Protože na knihovnictví ani informatiku zřejmě nejdříve nebylo dost vyučujících, prvních 5 semestrů jsem studovala knihovědu (rukopisy, staré tisky, latina, švabach, luštění starých rukopisů a prvotisků v originále - zajímavé, ale těžké, a žádné počítače).

Až v druhé půlce studia jsem se dočkala, i když to bylo spíš v rovině teorie, protože v této době jsem studovala knihovnictví, ale jedna zkouška byla ze znalostí programu, který jsem se naučila v knihovně, takže jsem ji měla bez učení "v kapse". Školu jsem skončila a v knihovně jsme postupně na knížky lepily čárové kódy, dokoupily program a v oddělení pro děti začaly půjčovat knížky "přes počítač".

Já jsem mezitím absolvovala několik školení a pokračovala jako počítačový samouk z knížek. Protože byla původní budova knihovny vrácena v rámci restitucí původní majitelce, bylo vybráno jedno ze 2 městských kin k opravě a úpravě pro potřeby knihovny. Tam už se počítalo s PC sítí, většinu financoval Okresní úřad, na počítače a nový program jsem získala peníze z grantů. Naučila jsem se pracovat s programy pro účetnictví a mzdy a své znalosti dále předávala příslušným kolegyním.

Potom jsem se naučila pracovat s novým knihovnickým programem a postupně jsem školila všechny své kolegyně a kolegu. Zbývalo naučit se správu sítě, www serveru a pustila jsem se do tvorby prvních www stránek knihovny. Ještě jsem zapomněla samozřejmě na práci s Internetem - opět stejný postup - nejdříve jsem absolvovala školení, potom jsem školila sama.

Tohle všechno mě nesmírně bavilo a získala jsem přitom jednu cennou zkušenost, jejíž zastánkyní jsem dodnes. Nikdy (já jsem se s takovým člověkem nesetkala) není hloupý žák, ale pokud se někdo nemůže naučit aspoň základy práce s počítačem, je to chyba učitele.

"Prošly mně rukama" desítky kolegyň a všechny práci se všemi potřebnými programy zvládly. Některé rychleji, některé pomaleji, ale bez strachu, že si o nich jejich učitelka bude myslet, že jsou hloupé nebo že budou za nějakou chybu potrestány.

Bohužel jsem musela svou práci před několika lety opustit, ale počítač mně zůstal a bude mě doufám provázet životem i dál.

monca13


Mnoho žen jistě uvítá poznámku o tom, že není hloupých žáků. Chce to často odvahu a směle se do toho pustit.
   
24.02.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [6] monca13 [*]

    narciska: no jo, tehdy byla jiná doba, za těch 1.600 měsíčně se tam tolik lidí nehrnulo...

    superkarma: 0 26.02.2006, 16:23:25
  2. avatar
    [5] narciska [*]

    Ach jo, taky bych si moc prala pracovat v knihovne, ale nikde nemaji volne misto

    superkarma: 0 26.02.2006, 16:19:37
  3. avatar
    [4] monca13 [*]

    Anubis: jo,jo, v letech 1979-1983, nechodilas tam taky?

    superkarma: 0 26.02.2006, 02:09:47
  4. [2] tanecnice [*]

    superkarma: 0 25.02.2006, 13:11:36
  5. avatar
    [1] alko [*]

    Podle "lozila" jsem hned zkraje poznala, že jsi z Hané. Ta FFUP to potvrdila.

    superkarma: 0 24.02.2006, 15:13:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme