Domácnost

Útěkář si srazil vaz

Zvířata mám moc ráda. Jako děti jsme měly doma rybičky, o které jsem se starala s tatínkem. A když jsme se sestrou pobraly trochu rozumu, začaly jsme se dožadovat psa. Trvalo nám to roky, než se k nám přidala i maminka, která se psy vyrostla, protože její otec byl myslivec. Pak jsme konečně tatínka přesvědčily a naše rodina se rozrostla o štěně českého strakatého psa. Teď je mu už 10 let a je to super kamarád.

Bohužel už ho moc často nevídám, protože domů jezdím jen na jeden víkend v měsíci. Strašně se mi po něm stýská, ale na vlastního pejska zatím nemám peníze ani prostor. Jednou si ale určitě pořídím taky strakáče.

Než jsme se propracovaly k pejskovi, vlastnily jsme se sestrou pískomila. Měly jsme ho v teráriu ve svém pokoji a veškerá péče o něj byla na nás. Jmenoval se Ferda. Bylo to úžasně živé stvoření, aktivní především v noci. To vždycky vylezl ze svého domečku, vyrobeného ze starého balonu, a začal škrábat, hryzat a pískat. Trvalo nám pár týdnů než jsme si při tom zvykly bez problémů usínat. Krmily jsme ho kousky
suchého pečiva, piškoty, ovocem, zeleninou a vitaminovými tyčinkami. Nejvíc miloval piškoty. Držel je ve svých malých pacičkách a ohryzával je dokolečka. Otáčel s nimi vždycky jako s volantem. Jeho druhým
nejoblíbenějším ohryzávadlem hned po piškotech byly naše ruce, stačilo je z jakéhokoliv důvodu strčit do jeho terária. Moc velký mazel to tedy nebyl. V ruce se nedal udržet, jak byl mrštný. Dokázal se protáhnout
škvírou pode dveřmi a s rozběhem vyskočit půl metru vysoko.

Proto taky bylo docela těžké udržet ho v teráriu. Byl to takový malý souboj. My jsme vymýšleli stále rafinovanější způsoby, jak mu zabránit v útěku, a on vymýšlel pořád nové způsoby, jak nás přelstít. Nejdřív se naučil používat svůj domeček jako odrazovou plochu. Ze dna terária až na vršek nevyskočil, ale ze střechy domečku už ano. Takže hop, a byl venku.
Poprvé utekl v noci. Když jsme mu ráno chtěly před odchodem do školy dát čerstvou vodu, zjistily jsme, že je fuč. Místo odchodu do školy jsme se tedy jaly hledat milého Ferdu. Nakonec jsme ho nahnaly do pokoje,
zavřely ho tam a pečlivě utěsnily všechny škvíry. Po návratu ze školy jsme pak strávily další hodinu tím, že jsme se ho snažily přiklopit velkou mísou a vrátit do terária.

Jako obranu jsme mu terárium přiklopily hustým pletivem a myslely jsme si, že máme vyhráno. Omyl. Milý pískomil vyskočil nahoru, zachytil se drápky za pletivo, visel na něm vzhůru nohama jako lenochod a prohryzal se ven. A opět ráno následoval naháněcí proces a odpoledne vrácení pískomila do terária. Na noc jsme přes pletivo začaly pokládat ještě dřevěnou desku a opět jsme byly přesvědčené, že teď už nemá jak utéct.

Přesto to dokázal i tentokrát a na svůj v pořadí třetí útěk doplatil životem. Byly mu necelé dva roky. Jednou v noci nás probudila rána a našly jsme dřevěnou desku shozenou pod teráriem. Nevím jak, ale nějak se
Ferdovi muselo podařit ji odsunout. On sám byl samozřejmě pryč. Rozhodly jsme se nechat hledání na ráno (bylo to zrovna o víkendu) a vrátily se do postele. Ráno jsme ale moc hledat nemusely. Našli jsme Ferdu ležet mrtvého pod sestřinou postelí. Zřejmě chtěl v noci postel přeběhnout a spadl dolů tak nešťastně, že si zlomil vaz. Bylo nám ho moc líto, obě jsme ho oplakaly. Pohřbily jsme ho v rohu zahrady a ještě několik let
jsme mu tam nosily kytičky a piškoty.

Maminka nám pak, aby nás utěšila, koupila dva džungarské křečky. Byli fajn, na rozdíl od pískomila se dali i chovat v ruce, probíhali papírová bludiště, nechali se hladit a krmit z ruky a nekousali. Měly jsme je moc
rády, ale Ferdu nám nahradit nemohli. On byl první zvířátko, které bylo opravdu naše, o které jsme se mohly starat. Budu si ho pamatovat navždy.

Kassy
Pane jo, to byl dobrodruh. Svoboda mu byla milejší než život. Díky za příspěvek!

   
02.04.2007 - Dům a byt - autor: Eva Jedelská

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme