Bulvár

Ústav, nebo Klokánek?

 

Aktuálním problémem České vlády je projednávání novely Zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí. Kamenem úrazu se staly dávky, které stát vyplácí dětem, umístěným v ústavní péči. Zákonodárci jsou zásadně proti tomu, aby děti, o které pečují neziskové organizace na základě pověření MPSV k výkonu sociálně právní ochrany, měly stejné finanční dávky jako děti ve státních ústavech. Průběh dlouhodobé diskuze i argumentaci státních úředníků si můžete přečíst na www.fod.cz

 

Fond ohrožených dětí je provozovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc „Klokánek“. Jde o rodinný typ přechodné náhradní péče, kdy děti v sociální tísni žijí po nezbytně nutnou dobu mimo vlastní rodinu, v běžném bytě, kde se po týdnu střídají dvě tety.

Pouze v případech, kdy sanace rodiny možná není, dítě odchází do trvalé náhradní rodinné péče. Každý Klokánek má kromě samotného „ubytování“ a vychovatelů také k dispozici sociální pracovníky a právníky, kteří jsou schopni situaci dítěte ihned řešit.

 

Je zarážející, že i odborné stanovisko Společnosti sociální pediatrie preferuje ústavní péči před péčí v rodinném prostředí a nedoporučuje, aby stát tento typ péče podpořil.

 

Jako dětský psychiatr mám osobní zkušenost jak s dětmi s klasických ústavů, tak s dětmi z Klokánků. Nesouhlasím s tvrzením Společnosti, že Klokánky jsou stejným typem institucionální výchovy jako dětské domovy či kojenecké ústavy. Zarážejícím tvrzením je pro mne věta: „Rodinnou péči charakterizuje především individuální svěření dítěte do péče vychovatele (pečovatele, rodiče), s jeho přímou odpovědností za konkrétní dítě a také trvalá přítomnost onoho jednoho vychovatele, ke kterému má dítě šanci navázat citové a další vazby.“ Tato věta je v rozporu s dalším tvrzením, které tvrdí, že: „Tety v Klokánku se u dítěte střídají stejně jako personál v jiných zařízeních, je jedno v jakých je to intervalech." Toto tvrzení je nepravdivé ze dvou pohledů: Jednak se tety v Klokánku střídají na rozdíl od třísměnného provozu ústavní výchovy v týdenních intervalech, jednak „to není jedno“, jak sami autoři tvrdí v předchozí větě.

 

Administrativně je jistě důležité, kdo je za dítě odpovědný, ale tato skutečnost nemá pro vlastní výchovu dítěte z jeho pohledu vůbec žádný význam. Pro jeho psychický vývoj, vytvoření schopnosti navazovat přiměřené citové vazby, pro tvorbu sebevědomí dítěte, ale i pro běžné každodenní získávání vědomostí a dovedností je nejdůležitější, kdo je dítěti nablízku, kdo ho učí, kdo vytváří systém hodnot a určuje pravidla.

 

Jistě mají naše výchovné ústavy řadu kvalitních vychovatelů s odbornou erudicí, ale je téměř nemožné vytvořit pro dítě srozumitelný a jasný systém pravidel chování, pokud se vychovávající osoby střídají několikrát denně – pak dítě lehce pochopí, že to, co platilo ráno, nemusí platit večer. Kromě toho nesdílí s dítětem každodenní návyky a rituály, počínaje čištěným zubů, přes pravidelné nákupy až po víkendové aktivity, mnohdy podmíněné celotýdenním chováním. Pokud se dítě učí cokoli nového, je nutné pravidelné upevňování získaných dovedností pochvalou, připomínáním, ale také systematickým tréninkem. Předávat si všechny detailní informace o dítěti, včetně toho, jak daleko pokročilo v učení básničky, kolik zkusilo nových slov a co všechno vidělo a zažilo na vycházce, není při výměně směny v ústavních zařízeních 3x denně možné. Srozumitelné, podnětné a klidné prostředí je pro dítě tím důležitější, čím je dítě mladší, za nejkritičtější je považované období prvních měsíců života, kdy si dítě na základě pocitů jistoty či nejistoty vytváří postoj ke svému okolí na celý další život.

 

Většina ústavních zařízení také nemá charakter rodinného prostředí i proto, že uspořádání objektů ani zdaleka nepřipomíná běžný typ bydlení. Obvykle v bytech nemíváme jídelnu, marodku, šatnu, prádelnu, hernu, studovnu atd. V porovnání s tím v Klokánku děti žijí v běžných bytech, kde mají své zázemí, vlastní postel, hračky, oblečení, což není zdaleka tak podstatné jako fakt, že zde mají také své denní povinnosti, zvyky a pravidla. Jejich dodržování je při výměně pečujících osob v týdenních cyklech nepochybně jednodušší než ve směnném provozu. Střídání tet v Klokánku probíhá během jednoho dne, kdy mají střídající tety dostatek času na výměnu informací o dětech (v každém bytě žijí 4 děti) a děti se mohou na výměnu personálu lépe připravit. V neposlední řadě zde hraje důležitou roli i fakt, že Fond vybírá tety do páru tak, aby si byly co nejpodobnější jak osobnostně, tak výchovným stylem.

 

Na dětech se tento systém péče pozitivně odráží v přiměřené vazbě dítěte na „své“ dvě tety. Předškolní děti v Klokánku reagují na příchod cizí osoby zcela přirozenou reakcí, tj. stydí se, drží se své tety a teprve po několika minutách postupně zkoumají hosta a opatrně navazují oční a později i verbální kontakt, ale stále v bezpečné blízkosti pečující tety. Na rozdíl od dětí z ústavní péče, které navazují bez zábran povrchní kontakt s každým a tento model vztahů si odnáší do celého života.

 

Samozřejmě by bylo ideální – a pracovníci FOD to nezastírají – kdybychom měli dostatek profesionálních náhradních rodin, schopných přijímat děti na přechodnou dobu, tak jak to dělají Klokánky. V praxi se však ukázalo, že tento rodinný model přechodné pěstounské péče je velmi zatěžující pro samotné pěstouny, kde střídání dětí klade velké nároky na jejich psychiku. Ještě náročnější je však střídání dětí v rodině pro ty děti, které v rodině žijí dlouhodobě a musí se opakovaně adaptovat na nové sourozence s rozličnými temperamentovými a osobnostními projevy.

Ideální model přechodné náhradní rodinné péče tedy představuje nejspíš bezdětná rodina nebo rodina s dospělými a samostatnými potomky, schopná opakovaně přijímat nejrůznější děti, se kterými naváže přiměřené citové vazby na úrovni teta – strýc, a které bude schopná připravit na odchod do trvalé rodiny nebo na návrat do rodiny původní. Kromě toho musí rodina být schopná v případě, kdy se plánuje návrat dítěte do původní rodiny, také udržovat a rozvíjet kontakty dítěte s biologickými rodiči, to znamená umožnit návštěvy, vycházky, společné aktivity. Rodiče, kteří se dostanou do situace, kdy je nutné odebrat jim děti z péče, obvykle nebývají vzorem ctností. To klade na náhradní rodiče další velké nároky. Pro rodiny by měla fungovat nejen podpůrná sociální a poradenská péče, ale také systém supervize, krizové péče a prevence syndromu vyhoření.

 

V současné situaci, kdy takové rodiny v ČR nemáme, a ani systematicky nevytváříme podmínky pro jejich vznik (vzdělávání, změna sociálního systému) a fungování (financování a systém navazující sociální péče), je Klokánek optimálním řešením přechodné náhradní péče rodinného typu. Kromě standardního bydlení v běžných bytech dětem zajišťuje dobré výchovné podmínky, přiměřené citové zázemí, poskytuje možnost udržet kontakt s původní rodinou, vytváří systém sociální péče pro původní rodinu dítěte a poskytuje svým zaměstnancům vzdělání i odbornou pomoc v psychicky náročném povolání. 

   
20.04.2007 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. [8] FAXÍK [*]

    ústav néé, Klokánek ano

    superkarma: 0 21.04.2007, 14:36:18
  2. avatar
    [7] Věrulinka [*]

    Klokánek

    superkarma: 0 20.04.2007, 12:13:51
  3. avatar
    [6] rek11 [*]

    sanvean: už jsem se lekla , že řekneš aby si sáhli na svoje platy

    superkarma: 0 20.04.2007, 11:28:12
  4. avatar
    [5] sanvean [*]

    To je humus, stát by měl tento typ organizací podporovat, ne jim házet klacky pod nohy. Trochu to s tou sociální reformou přehánějí, moc se mi nelíbí zrušení pohřebného, v plánu je prý i zrušení dávek na zvýšené životní náklady osob zdravotně postižených..na tom stejně moc neušetří, kdyby radši konečně reformovali důchody, ty sežerou nejvíc peněz..jenže na to je už dnes stejně pozdě

    superkarma: 0 20.04.2007, 10:23:32
  5. avatar
    [4] Amálie [*]

    Znám koordinátorky Klokánku a nad jejich nasazením až žasnu. U některých mi to malinko hraničí až s fanatičností, na druhou stranu asi je to potřeba. Když jsem četla některé kazuistiky, naznala jsem, že já bych na něco takového neměla.

    Také znám jednu konkrétní rodinu, se kterou měli v Klokánku potíže. Pěstouni-manželé si udělali z pěstnounské péče prima bysnys a odmítli vydat děti zpět s argumentem "my už to s nimi ty (cca) 4 roky do důchodu doklepem, přeci si teď nepůjdem shánět novou práci, kde by nás chtěli" a děti poštvávali proji jejich biologickým rodičům i proti koordinátorkám Klokánku.

    superkarma: 0 20.04.2007, 08:26:38
  6. avatar
    [3] Evikus [*]

    Státním ústavům jde jen o prachy, čím víc dětí, tím víc prachů, je mi z nich na
    Klokánek je jednoznačně to nejlepší pro děti co vůbec existuje. Všechny tyto státní ústavy tohle bojkotují, protože tam zřejmě pracují lidi, kterým vůbec nejde o děti

    superkarma: 0 20.04.2007, 08:19:33
  7. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Držím Klokánkům palce

    superkarma: 0 20.04.2007, 07:48:53
  8. avatar
    [1] tyrkys [*]

    Znám dvě děti, kterým Klokánek pomohl. Možná i zachránil život. Už půl roku bydlí v nové rodině, jsou spokojené, a konečně mohou žít normálně. Jejich biologičtí rodiče jsou už za katrem a snad tam dlouho zůstanou.

    superkarma: 0 20.04.2007, 00:43:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme