Bulvár

Úspěchu mě naučily dluhy

Minulý týden jste se na našich stránkách seznámili s Tourettovým syndromem, neurologickým postižením, které svého nositele nutí dělat tiky, vydávat zvuky, škubat tělem a někdy i sprostě nadávat.  Dozvěděly jste se, že je to nemoc vrozená, která se nejčastěji  projeví kolem třetího, čtvrtého roku věku. A také jsme psali, že diagnózu nemoci jsou u nás lékaři schopni určit až posledních pár let a ještě většinou jen ve specializovaných pracovištích.  Lidé s tímto syndromem si proto užívají své. Rodiče se za ně stydí, ve škole je šikanují, na ulici se po nich ohlížejí. Zkrátka nemají to vůbec lehké, i když se říká, že na oplátku bývají nadáni výjimečnou kreativitou a uměleckými schopnostmi.

Abyste si dovedli představit, co všechno obnáší být nositelem tohoto handicapu, oslovila jsem místopředsedu sdružení Atos Ing. Ivo Tomana, který se s ním potýká od útlého dětství.

j

„Poznáte mě podle chrochtání a tiků,“ udával mi do telefonu svůj popis, když jsme si domlouvali schůzku.  Nedovedla jsem si to představit, ale po setkání mi bylo jasno. Bystrý a inteligentní chlap si mezi větami občas zachrochtal, pohodil hlavou , trhl rukou... Rozhodně nic, čeho by si člověk hned v první minutě nevšiml. A věřte, že nebylo z počátku lehké se ho na nemoc vyptávat. Ostych a strach, abych se ho nedotkla, mi zpočátku svazoval pero i slova, ale díky němu jsem se v jeho společnosti  za chvíli cítila jako se starým kamarádem.

Řekněte mi, jak to všechno začalo?
Tiky trpím od útlého dětství, vybavuji si, jak se mě ve školce učitelky snažily zbavit zlozvyku trhání rukou. Stavěli mě na hanbu do kouta, dostával jsem různé tresty. Strašně jsem se za sebe styděl a dělal všechno možné, abych od tiků odpoutal pozornost okolí. U Tourettova syndromu je zajímavé to, že největší nutkání máte dělat to, co je zakázané.  A čím jsou stresy kolem zákazů větší, tím se potíže zhoršují. Takže je jasné, jak to dopadlo.

A co ve škole? Tam to musel být teprve boj.
To byl. Vyrušoval jsem, zesměšňoval učitelku, všechny jsem nesnášel a oni mě. Nejhorší byla puberta. To se tiky zhoršily a já byl přesvědčený, že o mě žádná holka do smrti ani nezavadí. Trpím i dysgrafií, takže mně dělalo potíže psaní, taky všechny písemky nebo zkoušení, které jsou omezené časem. To byl takový stres, že mě úplně ochromil. Jednu dobu mě chtěli poslat i do zvláštní školy.

To je vidět, jak si někteří učitelé chtějí jen ulevit od chytrého, leč problematického žáka.
Oni ani většinou nevěděli, že jsem chytrý. Prostě jsem na první pohled vypadal jako blbec, tak si nechtěli komplikovat život.

Co jste tenkrát dělal proti takovému tlaku?
Strašně moc jsem četl.  Víte ale, jak je těžké souvisle číst, když vám každou chvíli cukne hlava a vy ztratíte místo, kde čtete, a musíte ho hledat? Musíte číst s tužkou a dělat si čáru pod slovy, která už máte přečtená. Často tak knihu přečtete vlastně několikrát.

Podařilo se vám ze svých psychických potíží nějak vymanit?
Podařilo se mi to díky jednomu skvělému učiteli. Ten si všiml, kolik toho vím, že je to daleko víc, než vědí moji spolužáci. Nebyla to sice vždy látka z učebnic, ale on mě začal hodně vyvolávat a dávat mi příležitost si začít zvyšovat sebevědomí.

To fakt stačilo?
Ne tak úplně. Tehdy jsem sebe i své okolí jen přesvědčil, že nejsem blbec, ale docela chytrý chlapík. Komplexy k děvčatům ovšem zůstaly v plné síle. Když se mi nějaká líbila, nikdy jsem nesebral odvahu ji oslovit.

A jak jste změnil tohle?
To až na vysoké škole. Uvědomil jsem si, že všechny bloky si člověk vytvoří sám ve své hlavě. Když si budu věřit a vážit si sám sebe, ostatní mě začnou brát jako kohokoli jiného. A tak jsem se začal zajímat o meditaci. Původně jsem sice doufal, že mě zbaví i tiků, ale pomohla mi aspoň najít vnitřní rovnováhu.

A co ty holky?
Holky ode mě odháněly moje komplexy, ne nemoc. Důkazem toho je moje manželka, bývalá modelka a geniální lingvistka, která plynně hovoří pěti jazyky.

A to jste se nesnažil nikdy přijít na to, co vám je, a léčit se?
Samozřejmě že snažil. Že trpím nemocí, která se jmenuje Tourettův syndrom, jsem se dozvěděl až v 39 letech! Od té doby sice vím, že se ho do smrti nezbavím, a tak jsem do něj přestal investovat svou energii, ale před tím mě různé alternativní metody stály dobré dva miliony korun! Akupunktura, reiki, kineziologie, spousta léčitelů i léků... velké sliby, ale nepomohlo nic.

Už jste se tedy s nemocí vyrovnal?
Nevyrovnal, strašně mně vadí, bývá mi trapně, když se po mně lidé ohlížejí... ale naučil jsem se ji vnímat jako moji součást, kterou nelze změnit. V těch 39 letech jsem dostal rozsudek, a to je vždy i trochu úleva. Víte, co je špatně, a taky víte, že nemá cenu čekat na zázrak. Čekání na rozsudek je mnohem horší než rozsudek samotný.

Co je pro vás v souvislosti s nemocí nejhorší?
Jít k zubaři! Jak vám může vrtat zub, když každou chvíli trhnete hlavou! To je vždycky úplný horor. Bojím se, že skončím s dírou ve tváři nebo v jazyku. Jsme vždy domluvení, že jakmile ucítím to nutkání tik udělat, zvednu ruku a on přestane vrtat.

Takže vy víte dopředu, že „to na vás jde?“
Představte si, že zadržíte dech. Chvíli to vydržíte, ale nutnost se nadechnout je stále větší, až už to nezvládnete a nadechnete se. Stejné je to s tiky.

Lidé s tímto syndromem prý bývají nadáni zvláštními intelektuálními či uměleckými schopnostmi. Cítíte na sobě něco takového?
Já tomuhle nevěřím. Stejný bych byl i bez syndromu. Znám mnoho lidí s touto nemocí, kteří vůbec v ničem nevynikají. Takových je většina, stejně jako u zdravé populace.

Opravdu jste na sobě žádnou zvláštní schopnost neobjevil?
Jednu mám, ale nespojuji ji s nemocí. Umím vydělávat peníze. Není to ale nějakými nadpřirozenými schopnostmi, ale tím, že dotahuji věci do konce.

To chci taky umět, honem mi poraďte!
Většina lidí si myslí, že jde o geniální nápad. Není tomu tak, dobré nápady má mnoho lidí a boháči z nich nejsou. Jde o to ten nápad dotáhnout do konce a umět ho prosadit. Když to nejde z jednoho konce, začít z druhého, nebo třeba z desátého. Naučil jsem se to díky dluhům z nevydařeného podnikání po revoluci.

A čím si vyděláváte vy?
Přednáším psychologii prodeje, marketing a osobní rozvoj. Píšu knihy, vydali jsme s manželkou výukovou sadu angličtiny pro samouky „Revoluční angličtina“, těch zdrojů je víc.

   
22.04.2010 - Rozhovory - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [7] FAXÍK [*]

    viděla jsem ten dokument o něm, bylo to hodně zajimavé a dobré Sml67

    superkarma: 0 25.06.2012, 13:15:10
  2. avatar
    [6] átéčko [*]

    Také jsem ho viděla v tv a moc jsem ho obdivovalaSml67. Ale také i jeho ženu!

    superkarma: 0 22.04.2010, 10:59:10
  3. avatar
    [5] Tanzi [*]

    Sml67

    superkarma: 0 22.04.2010, 08:45:46
  4. avatar
    [4] RenataP [*]

    Sml67 konečně se tady objevil chlap s velkým CH (charakterem). Takhle se úspěšně rvát, to chce sílu, máte můj obdiv....

    superkarma: 0 22.04.2010, 08:33:09
  5. [3] magdaj [*]

    Já jsem ho viděla v televizi v pořadu Vizita a je to doopravdy borec.Lidi,kteří se svým chorobám poddají,by si z něj měli brát příkladSml67Sml59

    superkarma: 0 22.04.2010, 08:02:04
  6. avatar
    [2] maje [*]

    tak to je hodně zajímavý člověk. obdivuji, kolik toho dokázalSml59Sml59

    superkarma: 0 22.04.2010, 07:39:52
  7. avatar
    [1] Suzanne [*]

    Sympatický chlapSml67 Četla jsem jednu jeho knížku a chystám se na dalšíSml22

    superkarma: 0 22.04.2010, 01:52:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme