O Vánocích jsou prý lidská srdce otevřená, a tak se možná může podařit i to, co by během zbytku roku nebylo myslitelné. Ovšem pozor – a to se netýká jen lidských vztahů, vždy je potřeba pro to také něco udělat. Kouzla jsou krásná věc, ale nic se asi nestane jen tak…  musíme minimálně OPRAVDU chtít…

Své o tom ví také Petra, které se vloni o Vánocích změnil zásadně život:

Na úvod musím říct, že jsem několik let strašně bojovala se svou tchyní. Dokonce jsem si o ní myslela, že je čarodějnice a že mi škodí přes nějaké síly, kterým nechtěl můj rozum rozumět… Abych to vysvětlila. Jsem městská holka a celý život, tj. zatím 35 let jsem strávila v Praze.

vánoce

Pak jsem poznala na dovolené jednoho sympatického Slováka a zanedlouho jsme se vzali. Jenže jeho máma, která si představovala, že s ní její syn zůstane na slovenském venkově, mi strašně zazlívala, že jsem jim vstoupila do života.

Každá minuta v její přítomnosti byla pro mě peklem. Navíc jsem věděla, že jejím největším přáním je náš rozvod... To byste, dámy,  asi v sobě nenašly sílu mít ji rády, že?

Samozřejmě jsem v takové situaci nechtěla za jeho rodinou ani náhodou jezdit. Ačkoliv tam bylo opravdu nádherně – krásná příroda, milí lidé, dobré jídlo, vymýšlela jsem tisíc důvodů, proč naše dovolené trávit jinak.

Co čert nechtěl, měli jsme s partnerem strašné problémy s otěhotněním. Musím říct, že jsem se opravdu bála, že mě opustí. On si dítě moc přál a celá jeho rodina je hodně zaměřena na děti, což je správné… a možná i proto jsem si ho podvědomě po svých neblahých zkušenostech s kolegy vybrala.

Kombinace neplodnosti a nenávisti jeho matky mě přivedla až na pokraj zhroucení. A s tím související zdravotní problémy na sebe nenechaly dlouho čekat.

Byli jsme vyčerpaní - psychicky (já), fyzicky (manžel z věčného dojíždění a přejíždění) a koneckonců i finančně (umělá oplodnění nad rámec pojišťovny).

Chtěla jsem to vše vzdát. Prostě nám štěstí není přáno. Dlouho před loňskými Vánoci jsem se rozhodla, že na Slovensko nepojedu. Nebudu dělat něco, o čem vím, že mi škodí. Vypadalo to, že naše manželství skončilo. Manžel se vrátil ke své rodině a čekaly nás jen nepříjemné formality.

A pak se stal velký předvánoční zázrak. Byla jsem těhotná. Okamžitě jsem nastoupila na rizikové těhotenství a odjela za svým mužem na Slovensko s tím, že tam sice budu prožívat peklo s tchyní, ale že to vydržím. A stal se další zázrak, tentokrát vskutku vánoční. Tchyně úplně obrátila. Dokonce nám významným způsobem přispěla na malý vlastní domeček blízko nich, abychom měli svoje soukromí. Nesměla jsem však udělat vůbec nic. Denně mi vaří a nosí jídlo pro všechny. A když se narodil před nedávnem náš syn, je tou nejskvělejší babičkou pod sluncem. Až je mi to někdy trapné, že nemusím vůbec nic dělat. A hlavně že jsem ji tolik neměla ráda…  

Přečtěte si také:

Reklama