Reklama


V moderní době se moderně přistupuje téměř ke všemu. Tedy i k výchově dětí. Otázkou je, co je vlastně to „nejlepší“.

Možnost volby a menší ekonomická závislost rodin na společném soužití s sebou přináší i větší rozvodovost. Nejsme již spoutáni tradicí, materiální a ekonomickou závislostí, abychom setrvávali ve vztazích, které nefungují. To s sebou ale nese i nutnost zvolit optimální způsob péče o děti po rozvodu rodičů a způsob styku s oběma rodiči.

Stará dobrá tradice? Jak kdy

Tradiční způsob, kdy dítě zůstává u matky a otec dochází na předem dohodnuté návštěvy, již mnohým otcům nevyhovuje. V poslední době se jako velmi vhodná může zdát střídavá péče. Dítě má ve stejné míře zajištěn kontakt s oběma rodiči a rodič se ve stejné míře podílí na výchově svého potomka. Současná reforma školství dokonce uvažuje i o tom, že by dětem ve střídavé péči rodičů umožnila docházet do dvou škol a měnit ji při změně domova.

Jedno dítě, dva domovy, dvě školy

Mnoho rodičů je velmi pracovně vytížených, a tak jim takováto forma vyhovuje, mohou plánovat čas, po který budou více v práci či ve kterém se budou věnovat sobě, a který budou trávit s dítětem. Jestliže nechtějí další děti v novém partnerství a jestliže je dítě jedináček a čas se přizpůsobuje výhradně jemu, je možné říci, že se tato situace jeví jako ideální.

Kdo změní byt? Dítě, nebo rodič?

Situace se ale mění ve chvíli, kdy je dětí více a každý má jiné zájmy a koníčky, jindy soustředění a jindy trénink. A ještě více se situace komplikuje, pokud partneři zakládají nové rodiny, ve kterých jsou další děti. Je možné se ptát, zda dítě může, zda je schopno mít dva domovy, a jakou stopu to v něm zanechá při zakládání vlastního domova. To, že by dítě mělo vlastní domov, ve kterém by se střídali jeho rodiče, je pro mnoho lidí naprosto nepochopitelné. Rodiče přece nemohou měnit bydlení; ale pro dítě to je stejné.

Pro dítě to nejlepší

Střídavá péče, která opravdu zajišťuje stejná práva rodičům, nemusí být již tak ohleduplná, a jak se dnes moderně používá, „friendly“ k dítěti samotnému. Prvoplánově se zdá, že dítě má nárok na stejný kontakt s oběma rodiči, nicméně podíváme-li se hlouběji, musí nám být jasné, že ani v nerozvedených rodinách, kde rodiče žijí společně, nemají oba naprosto jednoznačně stejná časová období strávená s dítětem a nepodílejí se na péči o ně naprosto stejně.
V mnoha rodinách přece jen otec přichází domů později a maminky zajišťují péči o jídlo, úkoly, oblečení. Zejména jedná-li se o ty úplně nejmenší děti. Ale také to může být obráceně. Matka je v práci více a péči zajišťuje otec (v takové situaci je spíše namístě svěření dítěte do péče otce). Tudíž model střídavé péče ani nevychází z přirozeně rozdělených rolí v péči o potomka.

Zmatek v hlavě

Můžeme jistě namítnout, že tento tradiční model je již překonán a mnoho otců se dnes opravdu daleko více na výchově a péči podílí. Nicméně jestliže dítě střídá domov například po týdnu, dokáže si vůbec někde vybudovat stabilní prostředí, kde se cítí doma a bezpečně? K tomu se nutně přičítá další problém. Jestliže se partneři rozešli, velmi pravděpodobně se lišili i v představách o výchově a zacházení s dítětem.

V takovém případě po rozvodu při střídavé péči jeden týden dítě zažívá jeden model výchovy a žití a druhý týden to může být zcela jiné. To v období, kdy se učí, co je správné a jak „to v životě chodí“, může být pro dítě velmi matoucí. A to stále mluvíme pouze o bezproblémových dětech a o rodičích, kteří spolu dokážou velmi přátelsky a otevřeně komunikovat a jsou ochotni k různým kompromisům.

Tati, kam jde bráška?

Dva lidé po rozchodu mnohdy zakládají nové rodiny s dalšími dětmi. Taková rodina má obtížnější situaci již v samém počátku. Jeden z partnerů si totiž musí vybudovat vztah k „cizímu“ dítěti, musejí vyvážit situace, kdy další potomek ze současného partnerství se ptá, kam starší sourozenec odchází. Tato rodina si musí vytvořit různá pouta. Jen tak může fungovat jako rodina. Na to je ale zapotřebí, aby všichni společně trávili dostatek času. Jestliže však starší potomek střídá domovy, je pro rodinu velmi obtížné se společně sžít.

Liché víkendy jsou moje, sudé tvoje

Možná může být tedy model, kdy druhý z rodičů si bere potomka každý druhý víkend, v případě nějakých prázdnin i prodloužený a o velkých prázdninách více strávených dní, pro všechny mnohem přínosnější. Dítě má stabilitu jednoho domova, matka (či otec) zajišťuje běžnou péči a povinnosti, ale také má možnost trávit s dítětem i volný čas. Otec (nebo matka) tráví s dítětem volný čas a v delších časových úsecích má dítě možnost poznat, jak otec (matka) žije. Všichni mají větší možnost plánovat čas tak, aby se dítěti věnovali a poskytli mu v této pro něj obtížné situaci optimální péči.

Ani jeden z rodičů nemá právo druhému bránit ve vídání se s dítětem, ale naprosto přesně dělený čas půl na půl dítěti také nezajistí dostatek lásky. Dítě totiž potřebuje i určitý klid a stabilitu domova.

Připravilo www.sexualne.cz