Dříve jsme podle nich neomylně identifikovali ruské turisty. Kožešinové čepice z šelmiček sibiřské tajgy byly pro ně stejně typické (ne-li přímo prestižní) jako zlatý chrup. Však se také ruské ušanky staly úspěšným prodejním artiklem pro cizince. Co na tom, že nebyly z Ruska, ale za pár šupů koupené v prodejnách Les a lov (informace od zdroje, který se podobným podfukem pár měsíců slušně živil) a ozdobené kopiemi odznaků? Cizinci po nich šíleli, ve velkém kupovali a také nosili. Vždycky jsme nad tím kroutili hlavou, co na těch přiblblých beranicích mají.

No vida, a ani jsme se nenadáli, a budeme je možná sami nosit. Opět bude po papachách, ušankách a podobných kožešinových čepicích sháňka. Jdou totiž opět do módy. A proč ne, jsou nejen teploučké, ale i náramně sexy.

Jednu takovou jsem také měla. V osmdesátých letech, na střední. Ani nevím, kde ji naši splašili. Byla z bílého angorského králíka, úžasně heboučká, prostě dokonalá. Vždycky jsem se do ní „zahuhlala" a byl mi vidět jenom nos zrudlý mrazem. Kluci ze mě šíleli. Vypadala jsem ruská carevna.
Škoda, že jsem ji tenkrát (já husa) zapomněla v autobusu, mohla jsem v ní honit vodu i dnes.

Před několika lety jsem si koupila papachu ze světlého umělého perziánku. Také mi moc slušela, ale tu zas odnesla velká voda... nějak mi není přáno. Ale z těch na obrázcích bych si určitě vybrala. K tomu kožešinové botky a může klidně přijít mráz.

Co vy na to?
Líbí se vám kožešinové čepice?
Máte nějakou doma?
Nebo si myslíte, že je to pokrývka hlavy vhodná tak pro důchodkyně?

Reklama