Reklama

„Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš...“ kdo by neznal tuhle slavnou hlášku z filmu Jáchyme, hoď ho stroje. Všichni jsme se tomu smáli, ale bylo to spíš k pláči. Mám pocit, že Česko je úplatky úplně prošpikované. Zvláště za totáče se bez úplatku nebo alespoň drobného všimného nedalo skoro nic sehnat.  

Mně osobně se úplatky příčí. Naštěstí jsem se nikdy neocitla v situaci, že by mě někdo uplácel. A sama jsem úplatek nikdy nikomu nedala. Ne že bych byla až tak ušlechtilá osoba, ale já v tom prostě neumím chodit. Úplatky dávat neumím. Je mi to trapné za sebe i za upláceného. Strašně se stydím. Představa, že někomu cpu do kapsy obálku nebo vytahuji z kabelky nějakou flašku, mě děsí.

Ale je otázka, co je to úplatek. Jestli je úplatkem kytička, kterou přinesu své zubařce, pak dávám úplatky. Jestli je úplatkem „dýško“, které dám své kadeřnici, pak dávám úplatky.  

Co myslíte, je spropitné číšníkovi úplatek, nebo není? Pokud ano, tak uplácíme všichni.