„Zákon schválnosti funguje. Minulý týden jsem potkala v tramvaji revizora, a jak jinak, neměla jsem lístek,“vychrlila ze sebe při obědě moje kamarádka Marta, když jsme se bavily, co se nám v poslední době přihodilo. „A stálo mě to jen dvě stovky,“ pochlubila se.

Hned mi proběhlo hlavou: Jak se jí to podařilo? Já sama mám s revizory špatné zkušenosti a jízda na černo se mi nevyplácí, protože se mi je nikdy nepodaří „ukecat“. Je mi trapné se s nimi na veřejnosti dohadovat a dělat ze sebe chudáka. Když mě chytí, poslušně vytáhnu občanku a hotovost (když teda zrovna u sebe mám osm set korun). Domů odjíždím se zkaženou náladou, a ta se mě drží až do večera...

tram

„Prosím tě, a co jsi mu řekla, že ti dal pokutu jen dvě stě korun?“ musela jsem se hned zeptat. „Zrovna minulý týden jsem ztratila kvůli svojí blbosti větší obnos peněz, takže jsem byla rozhodnuta zabojovat. Na rovinu jsem revizorovi řekla, ať se mnou vystoupí z tramvaje, a vylíčila jsem mu svůj příběh. Že jsem bez výplaty, a pokud mi dá pokutu osm set korun, dorazí mě a já se zhroutím. Pak jsem čekala, co mi na to řekne. Ale z mé strany to byla pravda, bylo mi už vlastně všechno jedno,“ líčila mi.

A co na to revizor? „Prohlédl si mě od hlavy až k patě, no nevypadala jsem zrovna jako sociální případ. Ten den mi to docela slušelo, měla jsem vysoké podpatky, krátkou sukni, drahou kabelku a v ruce iPhone. No musel si myslet, že jsem fakt trapná, když ho prosím, ať mi pokutu odpustí,“ vtipkuje Marta. A pak z něj vypadlo: „Pokutu vám neodpustím, neměl bych totiž z čeho platit nájem. Něco mi dáte,“ řekl revizor a naznačil tak, že si nějakou částku vezme do kapsy.

Kamarádka měla v peněžence „jen“ dvě stě korun. „Věděla jsem, že u sebe nemám víc než dvě stovky, nevím, co bych dělala, kdybych tam měla tisícovku, to by mi nevyšlo,“ přiznává Marta. „Ale musím říct, že byl fakt hodnej, teď už další jízdu na černo nerisknu!“

Jo jo, jak se říká: Líná huba, holý neštěstí! Prostě když to nezkusíte, tak pak si nesmíte stěžovat. A vy si dejte pozor na revizory!

Reklama