Bulvár

Uplakaný velbloud


Prý jaký nejlepší film jsem letos viděla. Málokdo o něm asi slyšel, málokdo ho v běžných kinech viděl. Je to totiž film o velbloudovi. Uplakaném velbloudovi. Navíc dokumentární. Tedy částečně. A ještě k tomu z Mongolska.


Představte si poušť Gobi. Jurta, kde žije několik generací pastevců. Vidíme, jak žijí, čím topí, co vaří, vzájemné vztahy, výchovu dětí a stádo velbloudů. Malá dcerka pláče? Uděláme to s ní jako s velbloudem. Uvážeme ji v jurtě ke sloupu. Brečí dál, vzteká se a obíhá dokola. Pak dostane kaši a jde spát pod peřinu s barevnými figurkami. Kluci chtějí slyšet pohádku. Nezbývá nic jiného než poslouchat dědečka. Vypráví příběhy, které se přenášejí z pokolení na pokolení. Nelíbí se jim to, ale jiné děda nezná. Ale dozvíme se, proč velbloud vypadá tak divně – je totiž složen z několik zvířat.

Pak ale nastane problém. Narodí se velbloudě. Jenže má tu smůlu, že je bílé. Matka ho odmítá a nechce mu dát napít. Mládě pomalu skomírá ve křoví a pláče. Rodina ho chvíli krmí kozím mlékem, jenže to mu za chvíli přestalo chutnat. Chce to radikální řešení. Starší, osmiletý syn, musí dojet do města pro učitele hudby. Ten zná rituál, jak velbloudici přinutit přijmout své mládě zpět. Ke staršímu se chce připojit o dva roky mladší syn. Sice se nedokáže vyšplhat velbloudu na hřbet nebo mezi hrby, ale rodiče souhlasí.

Město je asi dva dny jízdy daleko. Klukům je ukázán směr, kudy se mají vydat. Když pojedou celý den, měli by navečer narazit na dráty elektrického vedení, a pak už mají vyhráno. Jen nemají slézat z velbloudů, mohli by je sežrat psi, šakali nebo vlci a taky se vyskytují hadi.

Cestou navštíví známé. Starší hoch podebatuje o stavu stáda, jaké je počasí, jestli je dost trávy. Ovšem malý fascinovaně hledí na televizi. V životě nic podobného neviděl, a navíc dávají film Nu, pagadi. Směje se tomu, jak otravný zajíc vyhrává nad sympaťákem vlkem. Rozhodne se, že si televizi musí jejich rodina pořídit také. Nechápe, že nemají v jurtě elektřinu a kdyby si ji pořídili, stála by celé jmění – stádo velbloudů a koz. A televize taky.

Město vypadá děsivě. Asijská bída a rádoby západní kultura. Mladíci v kožených bundách na obstarožních motorkách. Satelitní antény. Do toho dva malí kluci v tradičních krojích, kteří znají jen obydlí z velbloudích kůží. Starší – hlava rodiny nakoupí v místím obchodě baterky, malý s nadšením okukuje „bohatou“ nabídku v regálech. Poprvé jí zmrzlinu, a dokonce si zahraje na počítači. Ve škole mezi děvčátky, co zkoušejí tanec, něco mezi baletem a lidovými tanci, najdou učitele hudby.

Hudebník dorazí do jurty. Hraje na starý hudební nástroj ze dřeva. Rukojeť vypadá jako koňská hlava. Svým hraním za zpěvu matky chlapců uklidní velbloudici a ta přijme bílé velbloudí mládě za své. Divák uvěří, že tomu tak opravdu je. Že by to bez prastarého obřadu nikdy neudělala. Ostatní velbloudi vše okouzleně sledují.

Film končí happy endem. Koupil se generátor, kluci koukají na televizi. Ale není to jen sladký příběh. Přestože se v něm téměř nemluví, podaří se nám aspoň trochu poznat život těchto prostých lidí. A ještě se u toho nasmějeme. Děda mává s malými jehňaty a dohaduje se s ostatní rodinou, ke které ovci vlastně patří. Babička se pachtí s jídlem, pohádá se s ostatními a pracně navařený oběd vynese před obydlí a rozháže je, aby uctila zemi, která bude víc úrodná. Děda občas kouká nevidomým pohledem a pak řekne, že čeká na parohy, které kdysi půjčil jelenovi, který mu je stále nevrátil.

 

Hlavním poselstvím byla vzájemná úcta a láska mezi několika generacemi. Přestože žijí tvrdým životem, každodenní náročnou prací, vše funguje tak, jak má. A oni jsou spokojeni a mají se rádi.

 

Když jsem vycházela z kina, viděla jsem babičku s vnukem. Oběma zářily oči nadšením jako u velbloudů. A jako mně. Viděli jsme totiž Příběh o uplakaném velbloudovi.

 

   
29.12.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] kubikm [*]

    autorka možná nevěděla, ale přeložila to jedna žena-inka
    (já ne, aby nedošlo k omylu)

    superkarma: 0 29.12.2005, 14:02:25
  2. avatar
    [1] Laliari [*]

    To zní zajímavě, asi by se mi to líbilo.

    superkarma: 0 29.12.2005, 12:18:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme