Bulvár

Upír Krejčí: Nejsem narcis, jen se mám rád

 

Kým vším je Václav Upír Krejčí? Těžko říct, poletuje mezi múzami jako motýl mezi květy. Tvrdí se o něm, že je tak trochu blázen. Kdo je ale ve skutečnosti, to se dozvíte v tomto článku...

Vy jste taková renesanční osobnost. Jste mim, což jste vystudoval, herec, moderátor, ukazoval jste mi své knihy, píšete i scénáře, básně, hrajete na bubny, novinařil jste...
Především bych nechtěl nikoho naštvat, že někdo umí víc než ostatní – to určitě ne. Vychází to spíš z nutnosti, protože žít na volné noze je opravdu oříšek, a čím je člověk starší, tím je to horší. Aby to nebylo úplně nejhorší, tak těch profesí člověk musí mít několik, protože vždycky jsou období, kde jedna profese vydělává.

Václav Upír Krejčí se narodil v Rakovníku 13. října 1955. Vystudoval konzervatoř Jaroslava Ježka, obor pantomima a výrazové divadlo. Od roku 1979 působí v Mimtriu, které je dnes už v podstatě jen duem tvořeným Upírem a Michalem Nesvadbou, v tento okamžik snad jen platonicky.

S Mimtriem obrazil snad skoro celý svět, hráli například v Rusku, Dánsku, Itálii, Anglii, Japonsku, ale také třeba v Sýrii či Koreji. Kromě působení v Mimtriu hrál v Černém divadle F. Kratochvíla, v Divadelní společnosti Františka Ringo Čecha, se zájezdovou show Ivana Mládka a v dalších divadlech a projektech.

Za mlada (v letech 1972-1980) hrál na bicí v několika hudebních skupinách. V roce 1979 získal na Festivalu pantomimy v Litvínově hlavní cenu.

Napsal několik knih (např. UP-POEZIE, Bezceler, Smíšek ze Smíchova, Rakovník je..., Fór um), fotí (kniha Cestopisy), píše scénáře (Bavič, Přicházejí králové smíchu, etudy Upír-Maděrič pro GOGOšou...) účinkoval ve více než 900 televizních pořadech. Píše pro různé časopisy (Moje 1. noviny, Dikobraz, Story, Šťastný Jim, Pivní Magazín...), hraje ve filmech (naposledy Bathory Juraje Jakubiska).

Je ženatý, s manželkou Zuzanou, která je architektka, jsou spolu patnáct let. Mají dvě dcery, devítiletou Klárku a mladší Kristianu, té jsou dva roky a tři měsíce.

Jeho snem je založit Ulici legrace, zábavní ulici plnou šílených překvapení.

A která vaše profese vás baví nejvíc?
Psaní mě baví úplně šíleně – je to droga! Nikdy jsem sice drogy neužíval, ale dnes už vím, jak fungují, právě díky psaní (smích). Je to taková zvláštnost, která mě úplně pohltí, nevím, kde žiji, jak se jmenuji. Absolutně se do toho vžívám. Když moje žena žárlí, tak já jí říkám: „Nežárli na žádnou ženskou, žárli na to, co píšu.“ V psaní se mohu milovat s deseti ženskýma a mít pocit, že to tak skutečně je.

A vaše žena s tím nemůže nic udělat.
Přesně. Já mohu v psaní klidně někoho zabít a nikdo s tím nic neudělá a „heč, ani mě za to nepotrestaj!“.

Co teď zrovna píšete, když už se bavíme o psaní?
Já jsem asi trochu blázen, protože v březnu vyšla knížka Fór um a hned vzápětí jsem podepsal smlouvu na další. S karikaturistou Petrem Pivrncem Urbanem totiž už dlouho plánujeme společnou knihu. Jeho vydavatel na ni ale nějak neměl peníze.
Teď se našlo nakladatelství, které knihu vydá. Podepsal jsem to, ale udělal jsem strašnou chybu. Tak teď je ze mě přinejmenším workholik na šestou.

Chybu? Jakou?
Napsat knížku, to je jako když pracujete denně osm hodin coby horník v dole. Pak, když to odevzdáte, jako by vám vytrhli srdce z těla – cítíte prázdno a ticho a najednou nevíte, jestli je den nebo smrt, leden nebo pondělí... A já blbec vstoupil do toho koloběhu znovu. Psal jsem i na dovolené. Furt jenom píši, moje žena už je ze mě nešťastná, protože doma nic nedělám. S nikým nemluvím. Je to těžké... Ale přesto z toho mám radost. Ta kniha se bude jmenovat Slabiklhář a budeme v ní šíleně lhát.

Jakou ze svých knih máte nejraději?
To nejde říct. Navíc to moc neznamená, třeba zrovna ta knížka Fór um je, myslel jsem si, jedna z nejlepších, co jsem kdy dal dohromady. Je plná citátů velkých osobností, a když je čtu, tak mi ta knížka moc „chutná“. Přesto se jí, oproti všem ostatním, kterých se prodaly tisíce, prodaly jen tři stovky.

Když jsme si před rozhovorem povídali, říkal jste mi, že máte v podstatě magické schopnosti, nebo to na mě alespoň tak zapůsobilo. Tvrdil jste, že se podíváte na člověka a hned vidíte jeho trápení a potíže... Tak mi na mě něco prozraďte.
Já bych to ještě rozšířil. Já tuhle svou schopnost nerad dávám v plen, protože český člověk je zvláštní v tom, že své problémy nejraději hází na někoho druhého. Protože jsem člověk citlivý a zranitelný, jsem takové přestárlé děcko a jsem rád, že tomu tak je. Prostě se snažím vyhýbat tomu, aby na mě někdo hodil svoje problémy, on si odejde očištěn a já mám jeho depky, strašně se trápím. Dokonce bych rád doporučil všem lidem, hlavně ženám, aby mysleli jen pozitivně, aby se nekoukali na zprávy, pak budou veselí a budou je mít všichni rádi. Všechno je to o myšlení. A co se týká vás, pane, to raději nechtějte slyšet, co já teď všechno o vás vím (smích).

Jen mě nešetřete. Nebojte se, já to na vás nehodím zpátky...
Máte dlouhé vlasy, takže asi máte trochu problém s uzavíráním se do sebe, jste introvert, ale zároveň i extrovert, takže se vám to nějak zvláštně vrací. Nevím, z jakého důvodu, to bych musel jít hloub. Vy máte štěstí v tom, že jak se pohybujete mezi umělci, tak už jste se naučil přizpůsobovat se okamžiku.
Je na vás strašně cítit, že byste se potřeboval odrazit a víc realizovat své schopnosti – to je na vás hodně vidět. To bych si trochu, být vámi, potlačil, protože víc vnímat okolí je důležitější. Řeknu vám na rovinu, že já jsem dyslektik a dysgrafik a mám strašné problémy se soustředit. U vás to může být podobné, najednou se vám stane, že chytnete novou myšlenku, úplně se ztratíte v čase a život vám potom utíká pod rukama – to je špatně.

Padadadam. Docela jste se trefil, díky. Pojďme dál, nebojíte se říkat takhle lidem pravdu do očí?
V té nové knížce jsem napsal takovou blbost: „Seji pravdu, sklízím lež.“ Jenže, když se nad tím zamyslím, tak v tom něco bude. Mám kolikrát pocit, že říkat pravdu nebo dělat dobré skutky, to je pak člověk často po zásluze potrestán. Já bych rád, aby naše společnost žila vesele, ale připadá mi, že ona se tváří vážně a navíc jí nevadí, že žije ve lži a je klamaná – to je strašně smutné a tragické. Už mě několikrát napadlo, že se půjdu udat na policii za to, že jsem nic neudělal. Dneska se uznávají víc ti, co kradou, a ty, co jsou zavření, lidé je milují... To mě děsí.

Naznačil jste, že stárnete. Jak stárne mim?
Já mimem nikdy až tak moc nebyl. Pantomima byla jen takovými dvířky, které jsme pootevřeli a mohli díky nim jezdit třeba do zahraničí a tak... Bolševik si nás moc nevšímal, protože tam nebyly texty, tak jsme nemohli pomlouvat stát a dělat dvojsmysly.

Ale přesto, vy jste hodně pohybový nebo výrazový herec, cítíte už nějaké pohybové problémy?
Ne. Já mám ten pohyb od pána Boha nějak zakódovaný. Samozřejmě, že v padesáti třech letech mám pohyblivost nižší, než jsem měl, já nevím, v pětadvaceti, když jsme s Nesvadbou začínali. Dneska na jevišti blbnu a šílím a všichni mi říkají: „Člověče, to je neuvěřitelný.“

Takže nepřijdete po představení domů, neprasknou vám záda a vy neproležíte celou noc v bolestech...
To vůbec ne. Ta únava je spíš psychická. Celý život je jen o psychice a hlavně o myšlení, sex je o myšlení, únava je o myšlení, všechno... Když si řeknete: „Zítra ráno nevstanu“, tak nevstanete. Člověk nesmí myslet negativně, jakmile do tohohle sklouzne, tak je to jeho konec. Třeba, když si v autě říkáte: Nesmím usnout, aby se nic nestalo, tak určitě něco přijde – člověk si to prostě sám přivodí, myšlenkama přivolá. A nejhorší je říct si: „Jsem dobrej řidič…“, to pak přijde rána.

Vážně myslíte, že to takhle funguje?
Určitě. Na tom stojí i šťastné manželství. Když doma třeba žena vaří, stojí unavená u plotny a říká si: „Kde zas je! Zase si někde užívá!“ To je konec, to je nastartovaná hádka a zkažené celé odpoledne. A toho chlapa ani nenapadne, aby jí něco třeba donesl. Kdežto když si bude říkat: „To on pro mě něco hezkého venku určitě připravuje. A když zapomene kytičku, alespoň mi dá sladkou pusu. A třeba se s ním hned pomiluju.“ Aby si pak ženy nestěžovaly, že se s nimi chce muž rozejít, že má nějakou milenku – je třeba začít u sebe a zamyslet se nad tím, jestli to není právě o tomto negativním myšlení. My chlapi máme rádi klid, pohodu… a lásku od své ženy.

Takže myslíte, že všechno má svou souvislost, a jak člověk myslí, tak se mu to z toho světa vrací?
Přesně tak. Je to stejné jako u psů. Já se třeba strašně bojím psů, proč? No, protože jsem vůl, který se bojí, a ti psi to vycítí. Stejně tak, když chlap nebo ženská nemají protějšek, tak to mají napsané na čele. Jsou v neklidu a mají problém sehnat dalšího partnera. Naopak, když je chlap v pohodě a má bezvadné partnerství, tak ho všechny ženské chtějí, a naopak, když je žena v pohodě, tak ji chce každý chlap. Protože ti lidé jsou vyrovnaní a spokojení. Je potřeba se dostat do pohody a pak jde všechno samo.

Hrajete ve filmu Bathory, jak jste spokojený s kritikou?
Já jsem na premiéru filmu šel s velkýma obavami, protože Juraje mám strašně rád, ale jeho filmy jsou složitější. Nechodí se na ně obyčejně odpočívat. Ale i já i žena jsme se po shlédnutí shodli, že je to moc příjemný a srozumitelný film. Ať jdou všichni kritici k šípku! Jenom kydají takovéhle hnusoty. Byli jsme včera na filmu Wanted s Angelinou Jolie – no to je blbost a brak, že jsem v životě nic takového neviděl. Ona dotočila tenhle film a šla si rovnou koupit zámek. A my tady furt řešíme nějaké problémy?
Jestli by nebylo lepší, kdyby kritici začali dělat něco pořádného pro společnost. Já si myslím, že takovéhle kritiky, co tu máme dnes, vůbec nepotřebujeme. Kdysi byla krásná česká kritika, že si lidé šuškali: „Na to jdi, to je dobrý.“
Ne, kritiky nepotřebujeme, když už jsou takoví, tak sví k svému, ať jdou čerpat žumpy. A tam si kritizují, jaké mám já či Juraj umělecké střevo a co plodíme. Kdyby to alespoň byla fundovaná kritika, ale takové ty bláboly: „Mně se to nelíbí, tam bylo milion krve...“ To fakt neviděli Wanted, tam byly tři miliony krve a nikomu to nevadí? Fakt mě serou, strašlivě. Omlouvám se, jestli jsem díky nim sklouzl také k té sprostotě, ale na hrubý pytel hrubou záplatu.

Pojďme k nějakému přívětivějšímu tématu. Vy jste hodně aktivní člověk, jak odpočíváte?
Při práci, která mě baví, a za volantem. Já hrozně rád řídím, tedy pokud zrovna nejede po silnici nějaký blbec, kterých je tam bohužel hodně.

Takže se za volantem bojíte?
Je to jako na divadle, když máte trému, je to správné. Jakmile ale vyjdu na jeviště, tak ze mě spadne, ale pořád je tam určitá zodpovědnost. Za volantem je to podobné, je to hodně o předvídavosti. Já jsem pokaždé šokovaný, když vidím některé řidiče, jak se za volantem nesoustředí na řízení. Spousta řidičů je špatných a každý by se měl nad sebou zamyslet, než vleze za volant. Navíc máme špatný silniční zákon.

Proč myslíte?
Proč? Tak například: nechápu, proč přemýšlíme, jestli mohou kamiony předjíždět, nebo ne. Prostě on jede 80 km za hodinu, tak nemá v pruhu, kde se jezdí sto třicet, co dělat a tečka.

Procházel jsem si tady s vámi váš dům. Všude možně jsou vaše podobizny, ať už fotky, obrázky nebo třeba plastiky. Řekněte mi, jste narcis?
Můj tatínek sice neměl rád bolševiky, ale používal taková ta bolševická moudra. Seď v koutě, najdou tě. Každá věc prodá se sama. Samochvála smrdí... A to je to nejhorší, co jsem teď mohl v životě říct. Člověk se nejlépe pochválí, když se pochválí sám, a je to potřeba. Je potřeba se ráno probudit a říct si: „To je dobře, že jsem na světě, já jsem rád. Jsem se sebou strašně rád! Vždyť já umím tolik krásných věcí.“ Bylo by krásné, kdyby se lidé i navzájem chválili, ale to se moc nestává.

Takže je to taková vaše úcta k sobě samému?
Nazvěte si to, jak chcete. Já se řídím jedním krásným citátem: „Život je zrcadlo. Mračte se do něj, a bude se na vás mračit. Usmějte se na něj, a bude pro vás laskavý společník.“

Co vás naštve – pokud se sám řídíte tím, co říkáte, musíte být životní optimista, nebo snad ne?
Ne, nejsem životní optimista, jen si na něj hraji. Okolní svět je tak strašně negativní a zlý, že se denně musím hlídat, abych nebyl jako ostatní. Nedívám se na akční filmy, ani na zprávy... 

Už jsem říkal, že jste taková renesanční osobnost, přelétáte z múzy na múzu. Kromě snad malování jste tedy takový múzický nevěrník – jaký jste manžel?
Manžel jsem myslím docela dobrý. Horší jsem při výchově, což má pro mě ale spoustu různých výmluv. Své devítileté dceři třeba nesmím nic říct, protože ona se ke mně chová jako k milenci, ne jako k tátovi. A to je těžké vychovávat – to je křivda na křivdu.
Ale myslím si, že manžel jsem dobrý a věrný. My máme s ženou takovou dohodu – chlapi to mají s tím sexem takové těžší, nám když se vylíhne v hlavě ta myšlenka, tak nejde vygumovat. Když je žena dobrá a chápavá, tak muž nemusí jít nikam jinam – to je základ. Tohle bych doporučil všem ženám, aby pak nemusely celé uplakané volat kamarádce, že je jim ten jejich nevěrný. Chlap v sobě touhu po sexu těžko zadrží a pro ženu to zase není až taková práce.

Co ještě vzkázal Upír čtenářkám Ženy-in? 

Máte rádi Upíra? Znáte nějakou jeho knihu? V jaké profesi máte tohoto umělce zafixovaného vy?

   
11.08.2008 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [20] Vivian [*]

    Já ho moc neznám, ale v tom, co říká o manželství, má pravdu...

    superkarma: 0 11.08.2008, 22:15:31
  2. avatar
    [19] Dudlajlama [*]

    Kelly: aha, diky

    superkarma: 0 11.08.2008, 17:56:13
  3. [18] Bellana [*]

    Dimsy: Každý asi hledá podle svých potřeb. A já nemám potřebu manipulovat nějakou křehkou nádobu někam. To bych ho spíš někam poslala sama.

    superkarma: 0 11.08.2008, 13:02:34
  4. avatar
    [16] Dimsy [*]

    Pan Krejčí má pravdu.Muži jsou křehká nádoba a proto ho musí silná žena vést.A úsměvem na tváři a vlídným slovem ho snáze dotlačí tam,kde ho chce mít,než kyselým ksichtem a jekotem hodným Viktorky.

    superkarma: 0 11.08.2008, 12:17:17
  5. avatar
    [15] ToraToraTora [*]

    Ani jako dítě jsem ho nemusela, to, že něco napsal ani netuším. Nesedí mi ani moc nesvatba, tak asi proto je mi šumák, ale rozhovor jsem si ráda přečetla...i když ten návod, jak si udržet chlapa

    superkarma: 0 11.08.2008, 12:09:38
  6. avatar
    [14] Kelly [*]

    Galadriel: ne, byl to Šteindler.
    http://www.blesk.cz/clanek/91318/proc-pokousal-syna-kvuli-milence.html

    superkarma: 0 11.08.2008, 10:35:25
  7. avatar
    [13] Aja [*]

    Koukám, že dysgrafici budou asi oba

    superkarma: 0 11.08.2008, 09:06:20
  8. [12] gentiana [*]

    trdlo: Není co dodat. Připomíná mi to rétoriku americkejch fundies, podle které jsou chlapi ti chudáčci, které zmítá chtíč a ženské musí být cudné, aby je neprovokovaly a když jsou manželkami, tak podržet, aby zmítaná chudáček nemusel páchat hřích s nějakou poběhlicí necudnou:D

    superkarma: 0 11.08.2008, 07:52:41
  9. avatar
    [11] Dudlajlama [*]

    Hele, neni tenhle pan ten samy, ktery nedavno pokousal sveho syna anzto ten mu vycital mladou milenku? Premitam, co asi pani manzelka kde zanedbala . Treba je to ale jenom bulvarovina a vubec to tak nebylo .

    superkarma: 0 11.08.2008, 03:36:04
  10. [10] 1Mona [*]

    Noo, takového psychologa amatéra, bych fakt chtěla doma! A ten vzkaz, to bylo úplně nej!Jo, lásko, já bych si tě udělala, že bys byl jak násada od koštěte.Pichnout do země a bušit.

    superkarma: 0 11.08.2008, 02:01:58
  11. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Brbrbrbrbrrrrr Ježí se mi z něho chlupy, a to jich moc nemám Jo, svoji práci umí, ale jinak

    superkarma: 0 11.08.2008, 01:43:29
  12. [8] pateta [*]

    Pro dospělé nic moc, ale nevěřily byste,kamarádky,jak to dovede/či dovedl/ s dětmi na dětských představeních!Děti ho nechtěly pustit z jeviště. I v největší jejich rozjívenosti je uměl i jen gestem umravnit.A s Milošem Nesvadbou neměli chybu.Škoda, že se akce Kultura mládeži zrušila, teď je vše pro méně dětí nezaplatitelné.

    superkarma: 0 11.08.2008, 01:34:32
  13. avatar
    [7] Léthé [*]

    Tak já ho nikdy nemusela a nemusím ani teď . A ani mě nezajímá, co kdy napsal .

    superkarma: 0 11.08.2008, 01:20:13
  14. avatar
    [6] trdlo [*]

    Rikina: no jeje, a kdyz dostane hysteracek, tak ho k tomu ta zla pobehlice vyprovokovala

    superkarma: 0 11.08.2008, 01:18:08
  15. [5] Rikina [*]

    trdlo: no pán je přece citlivý a zranitelný. Na toho se nesmí s žádnými problémy, a hlavně se mu nesmí nic kritizovat. Všechno pozitivně. Tedy pozitivně pro něj, zbytek světa si může trhnout.

    superkarma: 0 11.08.2008, 01:09:41
  16. avatar
    [3] trdlo [*]

    Tvrdit, ze moje chovani bude zalezet pouze a jenom na chovani protejsku, je na skutecne na urovni Je to psychologickej natlak na partnerku, ze kdyz bude vsecko delat spravne, bude mit doma spokojenyho reditele zemekoule. Takovej manipulator by prece netvrdil, ze jeho chovani zalezi na nekom jinym - to je jako priznat, ze jsme zcela napospas nasemu okoli (partnerce)
    Kdyby byl tak uzasnej a osvicenej, jak se stavi, tak by za vsecko, co dela, bral zodpovednost tim, ze by jeho chovani zalezelo jen na nem. Ale ono to nejde, my zrovna mame testosteronovou krizi ubyvajiciho mladi, ze jo

    superkarma: 0 11.08.2008, 00:56:44
  17. [2] Rikina [*]

    Nemám, je mi protivnej už od pohledu a vždycky býval. Tím vzkazem pro čtenářky to zrovna nevylepšil. Už jen proto nemíním číst žádnou jeho knihu, čistě "z principu".

    superkarma: 0 11.08.2008, 00:42:18
  18. avatar
    [1] trdlo [*]

    Ano ano, kdyz zenska uvari, podrzi a podrzi jeste jednou, nebude mit pan tvorsta jedinej duvod k tomu, aby ji trestal neverou. A kdyz nebude po jeho, bude zlej. Umelec neumelec, genius negenius, tenhle rozmazlenej muzskej spratek by u mne nepochodil

    superkarma: 0 11.08.2008, 00:18:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme