Blíží se konec dubna a s ním nezadržitelně i pověstná filipojakubská noc – tedy noc z 30. dubna na 1. máje. Na mnoha místech po celé republice v tuto noc vzplanou ohně, symbolizující upalování čarodějnic.

Filipojakubská noc je tajuplnou nocí plnou kouzel a čar. Dnes ji vnímáme především jako rituál „pálení čarodějnic“ v noci před prvním májovým dnem. Tato noc je ale spojena i s mnohými jinými pradávnými rituály, podobně jako noc svatojanská.

Vykuřování čarodějnic

Noc před prvním májem je známa také jako Valpuržina noc. Tehdy byla moc čarodějnic nejsilnější. Lidé se čarodějnic báli, protože mohly škodit nejen jim, ale i jejich dobytku, a proto je chtěli vyhnat a jejich moc oslabit. Obyčeje této noci nebyly však spojeny s jejich pálením, jak tomu říkáme dnes, ale zaháněním, přesněji s takzvaným vykuřováním čarodějnic.

Nejednalo se pouze o tuto noc. Vykuřování se chystalo už několik dní, nejčastěji tři dny předem. Všechny domy byly vykuřovány jalovcem a routou a musely být pořádně vyčištěny. Účinnou „zbraní“ byla svěcená voda, kouř kadidla a hlasité zvuky všeho druhu, především řinčení kovových nástrojů. Vykuřování před čarovnou nocí se provádělo pomocí černě a červeně kropenatého bolehlavu, jalovce, rozmarýny a větviček trnky, které se uschovávaly a prvního května pak zapálily.

Muži a chlapci 30. dubna v podvečer práskali na křižovatkách cest biči, zvonili zvonky, rámusili hrnci s pánvemi, ženy nosily kadidelnice. Po rozezvučení kostelních zvonů se zapálily větve připevněné na kůlech a kadidla. Lidé ještě museli nakonec několikrát oběhnout kolem svých stavení, dvorů i vesnice v magickém kruhu. Tak byly čarodějnice vykouřeny a vyhnány ze svých skrýší a nikdo se jejich rejů již nemusel obávat.


Čarovná moc rostlin

Šeřík
Ochranou proti zlému působení čarodějnic byla též snítka střemchy, jak se také někde lidově říkalo šeříku. Věřilo se totiž, že šeřík odhání zlo. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami čarodějnic.

Přiďkumě
Na Moravě se věřilo, že v noci filipojakubské mají všechny „zelinky“ natrhané před východem slunce zázračnou moc. Dívky hledaly na mezích a stráních „zelinku přiďkumě“, která měla přivábit každého mládence a každá – i nepěkná dívka, která ji nosila u sebe, se pak podle pověry měla určitě do roka vdát. Zelinka „Přiďkumě“ – přijď ke mně, je pomyslná květina se zázračnou mocí, která kvete pouze o filipojakubské noci. Na filipojakubskou noc si děvčata dělala z dřívek křížečky a pouštěla je po vodě. Podle toho, kam dopluly, se dozvěděla, zda se vdají v místě bydliště, nebo tzv. přes pole.

Filipojakubská noc

Této noci se říkávalo také filipojakubská noc podle církevního svátku svatých Filipa a Jakuba. Večer před svatými Filipem a Jakubem se mají vrata ozdobit zelenými větvičkami, a to podle staré pověsti, kdy byli tito dva světci na svých cestách v noci lapeni Židy. Věznitelé dům se zajatci označili zelenou větvičkou, aby ho ráno snadno poznali. Ještě téže noci se však zjevil anděl, který stejnou větévku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají, a jim se šťastně podařilo utéct.


Valpuržina noc

Valpurga byla podle některých tvrzení saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Samotné slovo „valpurga“ je také jeden ze staročeských výrazů pro čarodějnici. Údajně to však byla především křesťanská světice žijící v 8. století, která v německých lidových pověrách vystupovala jako ochránkyně před čarodějnicemi a jejich kouzly a nahradila starogermánský svátek příchodu jara a probuzení přírody, slavený v noci z 30. dubna na 1. května. Zmínku o ní najdete také v Goetheho Faustovi.

Zdroj: Mýty a pověry a Miriam Prokešová

Další informace naleznete v článku: Proč vzplanou čarodějnice

Reklama