Pětadvacetiletá Sylva nedokončila studia na několika univerzitách. Teď pracuje a váhá nad přihláškou na další vysokou. Obává se ale, že za pár let si bude chtít pořídit dítě a studium jí v tom bude bránit. Nechce se stát „starou matkou“, ačkoli je to dnes normální.

mam

Představy rodičů bývají jasné. Jejich děvčátko odmaturuje, úspěšně dokončí univerzitu, získá zkušenosti v práci, najde si životního partnera a s ním následně založí rodinu.

Ve standardním modelu tohle funguje - tedy pokud by dívka postupovala pouze po studijní linii a ve čtyřiadvaceti měla titul z vysoké. Jestliže ale chce využít možnosti, které se jí dnes nabízejí, jako je například cestování, studia a stáže v zahraničí (programy Gaudeamus, Sokrates...), či chce třeba vyzkoušet více oborů a až později se rozhodne pro jeden konkrétní směr, délka pobytu na vysoké škole se prodlouží, a to mnohdy velice výrazně.

Sylvin příběh

Sylva studovala tři roky muzeologii, ale kvůli rodinným problémům ji nedokončila. Po nějakém čase nastoupila na ekonomku, ale ta ji nebavila a neměla na ni dostatek peněz, tak začala pracovat. Ochota platit za studium, které jí nic neříká, se velice záhy vytratila a dala přednost práci na plný úvazek.

Teď je jí pětadvacet let a ráda by si vysokou školu dodělala dálkově při práci, protože jí středoškolské vzdělání nestačí. Důvod? Nejde jen o dobrý pocit, Sylva pociťuje, že ji absence titulu v zaměstnání a pracovních příležitostech limituje. Jenže jí i pomalu dochází, že ačkoli ještě není usazená, v budoucnu se to určitě změní a začne budovat rodinu. Studium je úvazek na pět let dopředu a Sylva ví, že by jednou chtěla dítě, zároveň ho ale nechce mít v příliš vysokém věku, aby to nebylo příliš rizikové.

„Kdybych teď šla na školu a hned po studiu měla dítě, musela bych bez další praxe v zaměstnání rovnou nastoupit na mateřskou,“ říká a v podtextu je jasné, že se bojí, aby po dokončení školy nebyla už na dítě příliš „stará“. „Vím, že je to dnešní trend, mít dítě kolem pětatřiceti, ale já chci s děckem lítat, běhat po loukách, být aktivní. Nechci, aby až mému dítěti bude deset, bylo mně pětačtyřicet nebo i víc. Nechci být stará matka.“

A dítě při vysoké? Toho se Sylva bojí také. Má k tomu hned několik racionálních důvodů. „Ano, existují hrdinky, které na to mají, ale představa, že mám práci, školu a následně odejdu na mateřskou, při které bych měla studovat...“ vysvětluje Sylva: „Kam potom s dítětem? Dítě je plný úvazek, nechci být nepřítomná matka, která dítě odkládá po babičkách, po tetičkách. Představa, že se chystám na zkoušku a vedle mě brečí dítě, že mu rostou zoubky - to vím, že bych prostě nedala. A už vůbec nemluvím o přednáškách - neustále házet dítě a domácnost na krk tatínkovi svého dítěte, to by mi asi pěkně poděkoval.“

Řešila jste někdy podobné dilema? A k jakému řešení jste dospěla?

Reklama