Poutní místo Neratov v Orlických horách je dějištěm zázraků. Koná je tu nejen vyšší moc shůry, ale od devadesátých let také zdejší kněz. Monsignore Josef Suchár zachránil nejen unikátní kostel, ale vrátil život do celé obce. Jeho srdečné vyprávění je tak poutavé, že by ho člověk vydržel poslouchat hodiny. A vůbec přitom nemusíte být věřící.

josefsuchar

Monsignore Josef Suchár

Kdy a proč byl kostel v Neratově postaven?
Poutní místo Neratov vzniklo velmi zvláštním způsobem. Za všechno mohou kuřáci. Legenda praví, že při poutních oslavách nezodpovědný sedlák vyklepával dýmku nad hnojištěm. Jelikož ale bývá v červenci teplo, bylo hnojiště suché, vzňalo se a chytl od něho dům. Od toho pak další a další, pak kostel a nakonec shořela celá Rokytnice. Byl to nejstrašnější požár, který ji kdy postihl.

Při této události měl pan farář sen a v něm se mu zjevila Panna Marie. Řekla mu, aby udělal procesí sem do Neratova, a tady jí zasvětil svatyni. Pan farář nelenil a podle toho snu nechal vyřezat sošku. Tu pak s velkou slávou na svátek svaté Panny Marie Nanebevzaté, což je 15. srpna, nesli starou císařskou cestou do původního neratovského kostela, který stával dole u hřbitova, a kapli jí zasvětili.

Podle legendy byla ještě téhož roku po modlitbách u kapličky uzdravená z nevyléčitelné choroby rokytnická žena. Tím nastal velký boom poutí na toto místo. Objevil se tu dokonce i pramen, kterému byly také přisuzovány zázračné účinky. V kronikách se dále praví, že když malý kostelík nestačil návalu poutníků, bylo rozhodnuto o stavbě kostela nového. V knize zázraků, která je uložena na zdejší faře, je popsáno 1 400 zázraků a vyslyšení 6 000 proseb, což svědčí o tom, že kostel byl hojně navštěvován, a byl významným místem. Zapsání do knihy zázraků totiž nemohlo být jen „jedna paní povídala“, ale bylo třeba dvou hodnověrných svědků. Nový kostel nechal vystavět ve stylu sicilského baroka majitel panství Johann Karl z Nostitz-Rhieneck.

Má samotná stavba kostela nějaký zajímavý příběh?
Praví se, že když byly dostavěny obvodové zdi kostela, tak starosta, opiv se, sedl na koně, a na něm vyjel po lešení až na vrchní římsu kostela. Jenže tam, vida co učinil, dostal strach, a prosil Pannu Marii, zda živ a zdráv dolů se dostane, dřevo na střechu kostela že věnuje. A fakt je ten, že v účetních knihách jsem skutečně našel dar dřeva na střechu kostela od nějakého člověka. Zda to byl starosta, se tam už ale nepíše.

neratov

Kostel má prý zvláštnost, co se polohy týče.
Zatímco klasicky se katolické kostely staví s orientací na východ – západ, tento byl postaven s orientací sever – jih. To s sebou nese i bonus navíc - na Štědrý den v poledne dopadá sluneční světlo oknem v průčelí přímo na svatostánek. Je ovšem zajímavé, že dnes je to posunuté o deset minut. Jestli se stavitelé netrefili, nebo se nějak posunul čas, nevím.

Kdy začal kostel chátrat?
Pohnutá historie kostela začala po druhé světové válce. Přesně 11. května 1945 kolem 4. hodiny odpoledne tudy údajně projížděl opilý ruský voják na kole. Z hromady zbraní, které tu byly složené, vzal pancéřovku a střílel na střechu kostela. Byla šindelová, takže chytla a shořela. Požárem se také zastavily ručičky hodin na tři čtvrtě na pět. Ale interiéru se nic nestalo, zachránily ho cihlové klenby. Ihned se začalo s opravami, jenže do toho přišel odsun sudetských Němců, s nimiž odešel i zdejší kněz. Od té doby také mizí jakákoli zmínka o kultovní soše milostné Panny Marie, která tu byla předmětem uctívání.

puvodniKostel Neratov před rekonstrukcí.

Kam se podělo ostatní vybavení kostela?
Všude kolem tehdy nebyly lesy, ale louky a pole. A když tu jednou byla Gottwaldova mládež na senách, prý pronikla do kostela a jala se vyřizovat si ideologické účty s Pannou Marií. Oltářní obraz, který tu byl, rozsekala klacky a kamením. Bylo proto rozhodnuto, že by se s tím mělo něco udělat. Vybavení kostela bylo rozebráno a odvezeno. Například varhany, oltáře, sochy a tak dále jsou v Horním Jelení u Pardubic. Tím se podařilo část interiéru zachránit a dnes je zrestaurovaný. Mluvil jsem tam dokonce s pánem, který tehdy řídil jeden z traktorů, kterými to odváželi.

Pak měl být kostel zbourán?
Ano, na kostel už byl dokonce i vydán demoliční výměr. Našel jsem v papírech takový přípis, ve kterém stálo, že není možné, aby takováto troska hyzdila socialistickou krajinu, a je zapotřebí tuto zříceninu zbourat a kamení použít na zpevnění cest pro lesní dělníky, aby bylo náležitě využito. Ale před kostelem bylo rokokové schodiště se sochami. Památkáři ho nařídili rozebrat a odvézt, což se také stalo. Udělali na něm generální opravu a zasadili ho na zahrádce zámečku Skalka v dědince Podbřezí nedaleko Dobrušky. Ale jak to tenkrát dělali všechno úžasně a dokonale, tak se jim nechtělo odvážet schodnice, které už byly rozbité, proto je tu nechali. Odvezli jen řezané zábradlí a sochy. Takže tady zůstaly schody bez zábradlí, zatímco tam postavili zábradlí, ale neudělali tam schody. Ale mělo to ještě takovou pikantní dohru. Všechny peníze vyčleněné na demolici kostela spolkl přesun schodiště, takže už nebylo za co bourat.

predopr

Kostel Neratov před rekonstrukcí.

Odvezené schodiště se zatím nevrátilo. Stane se tak?
V době, kdy jsme tu začali s obnovou kostela, byl zámeček Skalka vydán restituentům a ti jej prodali. Nynější majitelka se ale neměla k tomu, že by to vrátila. Vložili se do toho památkáři, kteří chtěli památku zcelit. S paní se asi pět let soudili. První soud řekl, že se to má vrátit, druhý, že ne, a nejvyšší soud nakonec rozhodl, že se nic vracet nemusí, protože je to zabetonované. Z čehož plyne poučení, že jestliže chcete něco ukrást, tak to ukradněte, zabetonujte a nemusíte to vracet.

Kdy jste byl v tomto kostele poprvé?
To bylo ještě v dobách hlubokého míru, kdy jsem byl tajně svěceným knězem. Na zdejších kopcích jsme pořádali tábory pro děti, a já kostel objevil náhodou, při jedné z vycházek. Uvnitř rostly stromy a já myslel, že je to nějaký hrad. I v tragédii zničení to bylo hrozně hezké místo a hodně mě tenkrát zasáhlo. Modlil jsem se tu a říkal: „Pane Bože, jestli se tady v té republice něco změní, a já budu moct sloužit někdy jako oficiální kněz, budu dělat všechno proto, aby se tady zase mohla sloužit mše.“

Jenže nic nenasvědčovalo tomu, že se bude socialismus „na věky věků“ nějak měnit, a já na to časem zapomněl. Ale Hospodin je velký šprýmař, takže se to nějak zamotalo, za několik roků byla revoluce a já se přihlásil u pana biskupa Otčenáška do služby. Chtěl jsem po něm farnost tady v okolí, ale ne kvůli Neratovu, kvůli táborům pro děti, abych nemusel dojíždět z Brna. On měl pochopení a dal mi nejprve Kunvald a následně k narozeninám ještě dalších 11 farností. Takže jsem dostal celé Orlické hory. Byl mezi nimi i Neratov a já se upomenul, že některé sliby by bylo potřeba naplnit.

kostel

Zdroj foto: autorka článku a Destinační společnost Orlické hory

Jak pokračoval příběh kostela po revoluci? Díky čemu se jej podařilo monsignoru Josefu Suchárovi zachránit a čím se tak moc liší od ostatních chrámů Páně? A proč je tak úzce spojen s obcí Neratov? Nejen o tom si budete moci přečíst ve druhé části povídání, a to už příští pondělí, tedy 26. června.

Čtěte také:

Reklama