.

Unikátní česká zámecká divadla

Cestování

Unikátní česká zámecká divadla

K zábavám šlechty na venkovských sídlech patřil lov, dobré jídlo a plesy. Ti bohatší si na svých zámcích postavili divadla a koncertní sály. Vydržovali herecké skupiny a někdy i mnohočlenné orchestry. Pro svoje zábavné kratochvíle si dali zbudovat zcela unikátní divadelní prostory majitelé zámků v Českém Krumlově, Litomyšli a v Mnichově Hradišti. Bylo to zcela v intencích tehdejší aristokratické módy, patřilo to k tónu. V 17. a 18. století bylo těchto divadel v Evropě kolem 800. Evropou táhly francouzské a italské divadelní soubory, a i když ne všichni těmito jazyky hovořili, rozuměli si. Jednou z hodnot té doby byly variace na známá témata z antiky nebo z Bible, jež prakticky byly jedinou všeobecně srozumitelnou mezinárodní "řečí". Divadelníci studovali obrazy s náboženskými výjevy, kde gesta zobrazovaných svatých byla ustálenými a srozumitelnými znaky pro každého křesťana. Herci se učili tuto gestikulaci (existuje něco mezi 3 600 až 4 000 gest), a i když roli hráli v cizím jazyce, publikum jim rozumělo.

Dnes jsou v celé Evropě k vidění jenom dvě autentická funkční barokní divadla - ve švédském Drottnigholmu a u nás v Českém Krumlově. Francouzi se pokusili v roce 2003 otevřít Divadlo Marie Antoinnety v Trianonu, nejsou zprávy, zda úspěšně. Specifika zámeckých divadel spočívají nejenom v architektonické ojedinělosti propojené se zámeckým interiérem, ale hlavně ve zcela neobvyklé atmosféře. Ta vychází z toho, že barokní jeviště pracovalo s neuvěřitelně nízkou intenzitou světla, a tak docilovalo absolutní iluzivnosti děje. V té době se používalo jenom světlo svíček. Dnes se z bezpečnostních důvodů používá umělé osvětlení. Tím se zákonitě ztrácí základní prvek, který tvoří iluzi barokního divadla. I když existují dobové záznamy, že osvětlení bylo málokdy důvodem požáru v divadle (spíš to byly ohňostroje a různé světelné efekty), nicméně dnešní bezpečnostní předpisy živé světlo nepovolují.

K nejznámějším a nejdochovanějším divadlům tohoto typu patří Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově.

První zprávy o počátcích zdejší divadelní kultury pocházejí z konce 15. století. Ke skutečnému rozkvětu divadelního života pak došlo za vlády Viléma a Petra Voka z Rožmberka v 2. polovině 16. století. V roce 1675 nechal kníže Jan Kristián I. z Eggenberku vybudovat divadelní scénu v tzv. Jelením sále krumlovského zámku, avšak již v letech 1680-1682 dal postavit novou samostatnou divadelní budovu na V. nádvoří, tedy v místech, kde stojí dodnes zachované divadlo. V letech 1765-1766 byla Josefem Adamem ze Schwarzenberku tato budova upravena, vybavena novým zařízením a dekoracemi. Unikátní techniku na výměnu kulis a ostatních dekorací zhotovil vídeňský tesař Lorenz Makh, nástěnné malby, dekorace stropu, opona a kulisy byly vytvořeny rovněž vídeňskými malíři – autory jsou Hans Wetschel a Leo Markl. Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově reprezentuje vyspělou barokní scénu. Původní divadelní fond je dochován jak v předmětných reáliích - budova, hlediště, orchestřiště, jeviště, jevištní technika (tzv. mašinérie), dekorace, kostýmy, rekvizity, osvětlovací technika, hasicí prostředky atd., tak i v bohaté archivní dokumentaci - libreta, scénáře, texty, partitury, notový materiál, inventáře, účty, ikonografický materiál a jiné informace o divadelním životě 17.-19. století.

Pro záchranu tohoto unikátního kulturního prostoru byla v roce 1992 založena Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov. Její zakladatel a předseda  prof. Petr Peřina o aktivitách nadace říká: „O to, aby se v divadle hrálo, je zájem veliký. Zatím jen někdy, zřídkakdy a opatrně, děláme zkoušku pro malé sezvané publikum. Vždy mi to připomíná rozříznutí další stránky bibliofilského vydání vzácné a krásně vázané knihy. Kromě toho však jako instituce oficiálně státem registrována, která zastupuje neziskový sektor v jihočeském regionu, nadace vypisuje granty na podporu projektů ve prospěch občanské společnosti. Na začátku června jsme už poněkolikáté zorganizovali konferenci Svět barokního divadla, která je už tradičním místem setkání odborníků na historické, především barokní divadlo.“

Na letošním ročníku se měli možnost prezentovat i zástupci dalšího unikátního zámeckého divadla z východočeského města Litomyšl. Pro letní období, kdy právě na zámku dlela šlechta, bylo vystaveno zámecké divadélko, které bylo slavnostně otevřeno 23. dubna 1798. Sám hrabě Valdštejn-Wartenberg a členové jeho rodiny hrávali dříve moderní divadelní kusy - samozřejmě v německém jazyce. Jako hosté seděli v lóžích členové šlechtických rodin z okolí Litomyšle, na lavicích pak někteří občané města Litomyšle a zámečtí úředníci. Z dekorací a jevištních kulis se zachovalo 16 variací, které byly vytvořeny vídeňským mistrem Josefem Platzerem (autor kulis k premiéře Dona Giovanniho v Praze). Tato sbírka svým rozsahem a kvalitou nemá v Čechách obdoby. Drahocenné originální kusy jsou naprostým unikem i ve světovém měřítku a pouze v litomyšlském divadélku jsou stále k zhlédnutí, neboť jsou používány dodnes. K jejich obsluze a výměně během představení bylo při výstavbě divadélka zbudováno důmyslné zařízení pocházející z dílny litomyšlského truhlářského mistra Václava Bonaventury, jež dodnes vzbuzuje úctu a nadšení odborníků celého světa.

Na zámku Mnichovo Hradiště, který prošel ve své historii mnohými zásadními přestavbami – od původního renesančního zámku přes výraznou barokní přestavbu až k honosnému empírovému sídlu předního šlechtického rodu Valdštejnů. Zámek je součástí širokého architektonického souboru se stavbou kapucínského kláštera a s kostelem Tří svatých králů. K němu byla později přistavěna barokní kaple P. Marie, kde se nachází hrobka, v níž je pochován vévoda Albrecht z Valdštejna. V polovině 19. století za majitele Kristiána z Valdštejna se stal zámek příbytkem tehdejších nejdůležitějších korunovaných hlav Evropy. V roce 1833, kdy se konala schůzka Svaté aliance za účasti císaře rakouského Františka I. s manželkou Karolinou Augustou, ruského cara Mikuláše I. a pruského prince Fridricha Viléma, se prominentní hosté procházeli mnichovohradištským zámkem a parkem. Empírové divadlo bylo původně postaveno právě u příležitosti setkání Svaté aliance z původně barokního tanečního sálu v I. patře budovy zámku.

Vznešení hosté zde zhlédli představení Čech a Němec osvícenského dramatika J. N. Štěpánka v provedení souboru pražského Nostického divadla. Je až s podivem, jakou odvahu měli zdejší hostitelé, neboť záměrem Svaté aliance bylo zcela něco jiného než sbratření a svoboda národů. Na této schůzce byla upevněna absolutistická moc Rakouska-Uherska, Ruska a Pruska proti demokratizačním procesům přicházejícím z Francie. Divadlo bylo po 166 letech otevřeno a zpřístupněno veřejnosti.    

       
   
31.08.2004 - Zahraničí - autor: Mária Uhrinová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] elfos [*]

    Takové divadlo za světel svíček, to by mohlo být moc hezké

    superkarma: 0 31.08.2004, 09:57:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme