Od prvního nádechu až po poslední výdech – tak by se dal popsat náš život. A některými mysliteli byl také život s dechem jednoznačně spojován – v dechu prý sídlila sama lidská duše. Také stvořitelský akt Boha či bohů byl v mnoha náboženstvích popisován jako „vdechnutí“. Dech je zkrátka nedílnou součástí našeho života.

Když selže „automatika“
O dýchání však obvykle nepřemýšlíme – dýcháme automaticky, na čemž má zásluhu především centrum v prodloužené míše. Selhání automatického dýchání může mít řadu příčin, většinou však, je-li dlouhodobé, nemívá příznivou prognózu. Bez přístrojů bychom v takovém případě nepřežili. Méně závažné, ale také nepříjemné až ohrožující, jsou takzvané apnoe – krátké zástavy dechu ve spánku.

soutěž

Klíčkové dýchání
I když nám však automatické dýchání funguje, jak má, neměli bychom podceňovat dýchání vědomé. Automatické dýchání je totiž často mělké a povrchní, a to vede ke sníženému okysličení krve a tím i buněk. Především pokud se soustředíme na nějakou duševní činnost či jsme-li ve stresu, náš dech se zkracuje a často dochází k takzvanému klíčkovému dýchání, kdy dýcháme jen horní částí plic a při dechu se nám výrazně zdvihají klíční kosti.

Soustřeďte se na dýchání
Pokud se na svůj dech soustředíme a začneme dýchat hlouběji, hrudníkem a ještě lépe i za použití bránice, dojde jak k psychickému uklidnění a relaxaci, tak k povzbuzení krevního oběhu a ke zlepšenému okysličení, ale i k výživě buněk včetně mozkových. Naše srdce je totiž specialistou na vytlačování krve, mnohem hůře však zvládá její čerpání zpět, a tak obzvláště v periferních oblastech, a u sedavých činností především, dochází ke špatné výživě buněk. Hluboké dýchání periferní prokrvení zlepšuje.

Holotropní dýchání a dětské hry
Hluboké dýchání však nesmíme zaměňovat s dýcháním holotropním, kde dýcháme nejen hluboce, ale i mnohem rychleji, než organizmus potřebuje. Možná si pamatujete na některou z dětských her, při nichž si člověk například dřepl na bobek, pak chvíli zrychleně a hluboce dýchal a nakonec se prudce postavil. Obvykle pak na krátký okamžik omdlel. V důsledku zrychleného hlubokého dýchání totiž dochází k nadměrnému odčerpání CO2 z krevního oběhu, a tím i k narušení acidobazické rovnováhy a k takzvané respirační alkalóze – tedy k jakési metabolické „otravě“ organismu, včetně mozku. V důsledku toho se mohou dostavit různé halucinační zážitky. V kombinaci s prudkým vztyčením se a odlivem krve z mozku tak může dojít i k bezvědomí.

Pomalu a zhluboka
Pravé hluboké dýchání by tedy nemělo být příliš rychlé a mělo by být prováděno s ohledem na reakce organismu. Někteří učitelé jógy, která se problematice dýchání široce věnuje, doporučují zadržet na okamžik dech po nádechu, pokud chceme organismus nabudit, a po výdechu, pokud chceme relaxovat. V každém případě však platí, že pokud se za den alespoň občas zhluboka nadechneme a vydechneme, prospějeme tím našemu organismu.

Dýchejte nosem
Pokud můžeme, měli bychom také upřednostňovat dýchání nosem před dýcháním ústy – nosní sliznice totiž zachycuje nečistoty, ničí mikroby a zároveň se nadechovaný vzduch ohřívá a zvlhčuje. Pro správné dýchání je také důležité správné držení těla, s rovnou páteří a s břichem nestaženým těsným oblečením nebo pásky – to totiž omezuje brániční dýchání.

Myslíte si, že dýcháte správně? Kolikrát za den se zamyslíte nad tím, jak dýcháte? Máte s dýcháním nějaké potíže? Zkoušela jste někdy holotropní dýchání? A pamatujete si na některou z dětských her s dýcháním?

Reklama