Cestování

Umím lézt po stromě rychlostí 100 km/hodinu

Vlaďka 006 se nám svěřila s tím jaká dobrodružství zažívá se svým manželem. Jedno z nich ji donutilo šplhat na strom před divočákem. Ale to není vše. Lidé čtěte!

Hezký slunný den přeji všem,

odmala jsem toužila zažít různá dobrodružství. Chtěla jsem poznat krutý sever, mít tváře ošlehané větrem, čepici přimrzlou k hlavě, se psím spřežením se prohánět po ledových pláních nebo se prohánět prérií a jít po stopách Indiánů. Občas mě lákala možnost být dobyvatelem horských velikánů. Tu poslední možnost jsem zahubila dost brzy….

Jednou mojí touhou z dětství bylo - stát se válečným zpravodajem. Manžela taky naprosto fascinuje válka. Rád čte literaturu z 2. sv. války či sleduje válečné filmy. Nejsme žádní sadomaso, to né, ani nám nečiní dobře pohled na cizí utrpení. Na válce je prostě něco, co nás zajímá. Možná proto, že si ani jeden z nás nepřeje, aby se takové hrůzy děly. A rádi bychom světu ukázali, že na jedné straně zeměkoule se žije v luxusu, kráse a čistotě a na druhé straně lidé trpí, umírají hladem, děti jsou střílení jak zvěř... Jednou, ani ne chtěně jsme viděli na vlastní oči, jak to vypadá, když se válčí. Dobrodružné to tedy bylo, ale nechce se mi o tom nějak moc psát.

Touha po zvláštních zážitcích mě pronásledovala už dospíváním, měla jsem stejně smýšlející mladší sestru a ve stejné vsi bydlela i moje ještě praštěnější sestřenka. V noci jsme se převlékaly za uprchlíky z Ázerbajdžánu, štrádovaly si to podél hlavní silnice a vsázely se, za jak dlouho nás chytne příhraniční policie. Obvázané palestinou a na zádech v šátku přivázané panenky, se svou image jsme si vyhrály. Dlouho se nedařilo, až jednou jsme si zahrály docela dobře na honěnou s policajtama. Jindy jsme nocovaly na hřbitově, chodily jsme na tzv. silová místa v touze vidět ducha. Jenže duch je tvor plachý, proto se nám moc nedařilo.

Postupem času jsme se rozutekly za svými protějšky. Každá teď prožíváme nová dobrodružství. Já se přeorientovala na převážně výletní, díky mému manželovi.

Jednou jsme si takhle s manželem, ještě to nebyl můj manžel, vyrazili na motorce na nedalekou zříceninu. Zaparkovali jsme náš motorbajk, bylo tepleji, než se na motorce zdálo. Sundali jsme, co se dalo. Zřícenina Vrabinec byla asi tak 5 km vzdálená od místa našeho parkování a hodně vysoko nad našimi hlavami. Chviličku jsme šli po turistické stezce. V tom můj milí se nadechl a mužně prohlásil: „Což jít zkratkou? Budeme tam rychleji. Tyhle turistický cesty jsou pro srágory.“

„Jasně, jdem zkratkou. Nechce se mi tady plahočit s plnou polní, helmou a dvacetikilovou koženou bundou.“

V momentě jsem litovala toho, co jsem vyslovila. Ale nejsem přece srágora. Manželova zkratka byla taková: Strmě do kopce. Chvilkama jsme lezli po čtyřech. Měla jsem na sobě boty s asi tak 20 cm vysokou podrážkou, protože jsem se výškově chtěla vyrovnat manželovi. On má bez mála 2 metry já 156 cm. Nějakým nedopatřením se mi bota vyzula a kutálela se dolů. Byli jsme už skoro u vrcholu. Dívali jsme se na botu. Zatímco já se mlátila smíchy, manžel se dušoval, že mi pro botu zajde. Utišovala jsem ho, že bota nahoru nepoletí a dole jí najdem při zpáteční cestě. Nejsem přece srágora. Bota se po pár metrech zastavila o kořen stromu. Naštěstí. Nebyla tak daleko, abych pro ní nešla. Nedovedu si představit, že bych zpátky měla jít bez boty. To by mě to moje hrdinství štvalo za krátkou dobu podruhé.

Dolezli jsme po dvou hodinách nahoru a kochali se pohledem. No, kochali. Manžel se kochal. Mě popadl panický strach z výšek. Rozhodla jsem se neuskutečnít svůj sen a dobýt horské velikány.

Zpátky jsme šli po turistické stezce. Napříští rok jsme si túru zopakovali. Měli jsme sebou vypůjčené děti, takže jsme byli ohleduplní a šli tam i zpět po turistické. Jaké bylo překvápko, že na vrcholku jsme po turistické byli za necelou hoďku.

To je celý můj manžel, jak někdy zavelí, že jdem zkratkou, tak vsadím boty, že buď nedojdeme vůbec nebo tak s dvouhodinovým zpožděním.

Už se nám i stalo, že jsme takhle šli zkratkou skrz hluboký les. Věřila jsem, že to místo manžel zná. Nenápadně jsem se zeptala, zda už tady někdy byl. Jeho odpověď: „Ne“, mě naprosto dostala. Ptala jsem se dál: „Jak se dostaneme domů?“ On: „To nemůžu říct, když ani nevím, kde jsme a kde je nejbližší lidské sídlo.“ Zvědavě jsem se ptala dál: „Máš mobil?“ „Mám, ale není tu signál, už jsem se koukal.“

Já: „Hm, víš aspoň jakým směrem jdeme?“

On: „Měli bychom jít zády k slunci. Celou dobu jdeme za Sluncem.“

Já: „Je ti znám fakt, že Slunce po obloze putuje?“

On: „Jé, to jsem si ani neuvědomil.“

Takže jsme putovali sem a tam lesem světem. Objevili jsme spoustu nádherných míst, viděli jsme vlčí smečku, stádo nádherných jelenů, zjistila jsem, že umím lézt po stromě rychlostí 100 km/hodinu, když mi naproti běží divočák.

Na sever plánujeme příští rok. Nějaký úžasný sever to není. Bude to buď Finsko nebo Norsko, možná Švédsko. Pojedeme s malou, tak jsem zvědavá, co nám manžel zase připraví za překvápka.

Vlaďka006


Děkuji Vlaďko, jestli mohu doporučit, jeďte do Finska do národního parku Lemmenjoki. Je to nejsevernější park ve Finsku, největší a v podstatě nejopuštěnější. Dá se tam za rozumné peníze pronajmout chata na ostrůvku, nebo na břehu řeky s loďkou, a je tam několik nádherných chat, kde můžete zdarma jednu noc přenocovat. A ty jsou od sebe cca 10–15 km daleko.  Byl jsem tam v zimě a chystám se tam s rodinou  někdy na podzim, až všechny vřesy budou červené… Je tam nádherně…

Jaké bylo vaše největší dobrodružství ? Svěřte se nám.

redakce@zena-in.cz

A pro jednu z vás, jejíž příspěvek se mi bude nejvíc líbit, mám připraven dárek: Vichy Liftactiv Derm Source Denní krém pro normální a smíšenou pleť 50 ml v hodnotě 750 Kč. Abyste při vašich dobrodružstvích byly krásné...

Vichy

   
18.05.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [23] vladka006 [*]

    Radek Kříž — #22 O dovčách si nechávám mob. vypnutej Sml16

    superkarma: 0 18.05.2011, 14:53:47
  2. avatar
    [22] Radek Kříž [*]

    vladka006 — #17 V létě nebudou potřeba, je tam teplo i když je to dost za severním polárním kruhem....

    My se tam chystáme v únoru, jen ještě nevíme kterého roku...

    Po těch zkušenostech co máme už to bude lambáda...

    A telefon, ten tam funguje jen na kopcích v údolích signál není - prostě ráááááj

    1. na komentář reaguje vladka006 — #23
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:37:18
  3. avatar
    [21] Eliana [*]

    vladka006 — #20 jak v Pelíškách: Maminko, ty nám celá hoříš :-))

    já fandím Sonymu Ericssonovi :-), vydrží všechno

    superkarma: 0 18.05.2011, 14:24:32
  4. avatar
    [20] vladka006 [*]

    Eliana — #18 Hořelo mi lýtko Sml30. Mám malinko jizvu po tom.

    Mamka moje si zase podpálila hlavu, to bylo horší.

    A já zase klidem - Mami, kouří se ti z hlavy Sml30

    1. na komentář reaguje Eliana — #21
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:21:22
  5. avatar
    [19] vladka006 [*]

    Eliana — #16 nedám dopustit na finskou Nokii :D. Co ta už se namrzla a furt funguje jak nová Sml30

    superkarma: 0 18.05.2011, 14:20:02
  6. avatar
    [18] Eliana [*]

    vladka006 — #15 ..jedině načůrat takhle narychlo, ale opečený kecky a pohorky znám taky Sml52

    1. na komentář reaguje vladka006 — #20
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:19:26
  7. avatar
    [17] vladka006 [*]

    Radek Kříž — #14 Máme oba s manžou spacáky do -40. Jsme sehnali kdysi ve vojenském skladu.

    My chcem jet asi v srpnu. Raději bych ty zmrzlé pláně, ale s malou by mi to asi neprošlo...

    1. na komentář reaguje Radek Kříž — #22
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:19:23
  8. avatar
    [16] Eliana [*]

    Radek Kříž — #13 jo a finská kinematografie ještě stojí za zmínku, mají dobré a kvalitní filmy :-). Kvalitní spacák je základ, pak už jedině záhrab :-)

    1. na komentář reaguje vladka006 — #19
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:18:01
  9. avatar
    [15] vladka006 [*]

    Eliana — #12 Dodnes na to s kámoškama vzpomínáme Sml30.

    Pomaličku všechny usínáme. Cítím teplo. Podívám se na nohu a říkám klidným, pomalým hlasem: "Já hořím."

    Dojde mi to a řvu: "Ty vole, holky, já hořím."

    Všichni výbuch smíchu.

    Jedna kámoška je trochu zbrklá a začala: "Tak se uhaš, plivni si na to, dělej něco."

    Plivni si na to, mě dostalo. Si myslím, že se při hašení nohy takhle nikdo ještě nesmál.

    1. na komentář reaguje Eliana — #18
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:17:45
  10. avatar
    [14] Radek Kříž [*]

    A co se týče zimy... v březnu jsme tam zažil takovou zimu, že můj spacák s extrémem - 25 jsem nazval podzimní a pořídil si spacák s extrémem -56

    V tom se snad aspoň ohřeju, když bude teplota klesat pod -30

    1. na komentář reaguje vladka006 — #17
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:14:24
  11. avatar
    [13] Radek Kříž [*]

    Eliana — #8 Já mám z Norska zkušenost jen z oblasti Finse - a tam byly chaty v zimě buď zamčené, nebo s obsluhou a placené... Prostě takové daleko více civilizované...

    vladka006 — #7 Cestovka je tam k ničemu... Autem je to daleko.. letěli jsme letadlem do Ivala, autobusem přejeli do Inari a tam odtud jezdí bus přímo do srdce NP do v zimě malé vesničky Lemmenjoki...

    vše se dá zařídit po netu a v angličtině... Anglicky tam umí každý  a Finové kvůli nám přecházeli běžně do angličtiny i když se bavili mezi sebou, aby jsme jim rozuměli.

    Bylo tam skvěle zvlášť když jsem se naučili nejdůležitější slova. Hajvá Pajvá - něco jako dobrý den s nádechem archaičnosti.... Finové padali po našem pozdravu většinou do kolen...

    A taky Poro poro - což značí sob, sob.

    Uff hned bychtam jel... i když teď tam na mne bude už moc teplo...

    1. na komentář reaguje Eliana — #16
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:12:06
  12. avatar
    [12] Eliana [*]

    vladka006 — #11 Sml52Sml52, teda to máme zážitky co?! Jo, ještě nás ty road tripy nikdy moc nestály a byly nejlepší!

    1. na komentář reaguje vladka006 — #15
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:07:34
  13. avatar
    [11] vladka006 [*]

    Eliana — #9 No, taky už před manželem jsem spala pod širákem. S kámoškama. Jednou mi byla zima, tak jsem se šoupla blíž k ohni. Noha mi neumrzla, ale ohořela Sml54

    1. na komentář reaguje Eliana — #12
    superkarma: 0 18.05.2011, 14:05:22
  14. avatar
    [10] vladka006 [*]

    Eliana — #9 To je hezký Sml16.

    Nás letos brzdí rekontrukce bytu. Jak časově, tak finančně. Máme 2+1 a koupili jsme si sousední 1+1 a chcem z toho udělat 4+1. No ten 1+1 bylo celkem vzrůšo, když jsme ho koupili a uviděli Sml43. Od té doby si můžu hrdě klepat na rameno, jaká jsem pořádná Sml30.

    Ale už se těším na další výlety.

    superkarma: 0 18.05.2011, 14:04:43
  15. avatar
    [9] Eliana [*]

    vladka006 — #6 Sml30Sml30, já už před  setkáním s mým mužem jezdila na čundry a spala pod širákem a s bývalým partnerem spala venku v  minus třinácti ve spacáku do minus dvanácti a trošku mi omrzly nožky... a na každé výpravě večer ve spacáku si říkáme, už jsme na to starý, už nikam takhle na blint nepojedeme a jeli jsmeSml30.. máme souseda z Kazachstánu a ten pozval mého muže a kamaráda k nim na road trip....no pořád se něco dějeSml16

    1. na komentář reaguje vladka006 — #10
    2. na komentář reaguje vladka006 — #11
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:59:35
  16. avatar
    [8] Eliana [*]

    Radek Kříž — #5 na severu Norska  byly chatičky v lese pro přespání zdarma, dřevěná bouda 3x3m, jinak cenově no, pravda, že Norsko je ze Skandinávie nejdražší,ale taky se to prý dalo, záleží zda se člověk přizpůsobí, říká muž...ale je pravda, že ho i pohostili jako studenta zadarmo tehdy...

    1. na komentář reaguje Radek Kříž — #13
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:55:26
  17. avatar
    [7] vladka006 [*]

    Radek Kříž — #5 Tak to je bezva.

    Víc mě láká to Finsko. My bychom chtěli jet na vlastní pěst. Bez cestovky.

    Si myslím, že jak bych viděla nějakou tu chatku s loďkou u jezírka nebo řeky, už bych jinam nešla Sml16.

    Známí dost procestovali Skandinávii a i vzhledem k tomu, že malé bude lehce přes dva roky, doporučili nám též Finsko. Prý Finové mají hodně vřelý vztah i k dětem a jsou k nim tolerantní.

    1. na komentář reaguje Radek Kříž — #13
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:43:35
  18. avatar
    [6] vladka006 [*]

    Eliana — #4 Mě zkazil. Jsem byla vychovávaná, že pravidla se musí dodržovat, ctít zákazy a příkazy. Všude mám být min. o 5 minut dřív, než je smluvenej čas. A on? Jemu je všechno jedno. Všichni mají hodinky, on má čas. Když šílím, že jdeme pozdě, tak jeho oblíbená věta: Oni se nepos...

    No a nakupování s ním je taky zážitek Sml52.

    1. na komentář reaguje Eliana — #9
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:38:29
  19. avatar
    [5] Radek Kříž [*]

    vladka006 — #3 V Norsku jsem byl také V Haardangerviddě. CCa 3 hodiny vlakem z Osla, ale Norsko je 2x dražší než Finsko... A v Norsku je pobyt prakticky na všech chatách zpoplatněn. Ve Finsku ne. Tam je jeden den přespání zdarma...

    V podstatě to ale nikdo nekontroluje a tak to převážně české cestovky zneužívají a vozí tam klienty, kteří za to platí...

    A i ve Finsku můžeš kempovat v podstatě kde chceš.. neslyšel jsem, že by to bylo omezeno...

    A jednoduše se dá zajistit povolení k rybolovu...

    V létě jezdí z vesničky Lemmenjoki pravidelná loď mezi chatami...

    1. na komentář reaguje vladka006 — #7
    2. na komentář reaguje Eliana — #8
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:35:49
  20. avatar
    [4] Eliana [*]

    vladka006 — #2 Sml52Sml52 jo na to josu ti chlapi báječní!

    Norsko stojí určitě za návštěvuSml22

    1. na komentář reaguje vladka006 — #6
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:31:46
  21. avatar
    [3] vladka006 [*]

    Radku, za doporučení jsem ráda a díky. Právě mě láká dost nějaký pěkný park. Na břehu řeky s loďkou Sml26Sml29

    V Norsku má má známá dceru. Byly společně procházet národní parky. Prý se tam smí normálně stanovat. Kdekoliv v parku. Prý ti lidé jsou tak naučení, že bordel po sobě uklidí, ohniště pohrabou, aby nikdo nepoznal, že před ním kdokoliv byl. To musí být úžasné.

    1. na komentář reaguje Radek Kříž — #5
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:23:50
  22. avatar
    [2] vladka006 [*]

    Eliana — #1 Sml30

    Taky občas zděšení turisté koukají, kde vylezem :D.

    Byli jsme jednou na Sněžníku i s neteří a mojí nejmladší ségrou. Neteři tenkrát bylo asi 8.

    Na vrcholu je taková horská chata. Sedli jsme si dovnitř. Tam cedule: ZÁKAZ KONZUMACE VLASTNÍCH POTRAVIN.

    Neteř se ptá: "Co to je konzumace?"

    Manžel vytáhl svačinu z domova, zakousl se a prej: "Tohle." Sml30

    Bych se z něj kolikrát picla

    1. na komentář reaguje Eliana — #4
    superkarma: 0 18.05.2011, 13:20:24
  23. avatar
    [1] Eliana [*]

    Pěkné počteníčko!Sml67 Onehdá jsme jeli na výlet na Ještěd. Dle manžela jsme šli přímou cestou pod lanovkou, po skále a na závěr nahoře přelézali zábradlí před zděšenými turisty, abychom si přečetli cedulku, že tudy ne, že tam je to nebezepčné...a zpátky po značkách takovou malebnou přírodou...Sml16

    1. na komentář reaguje vladka006 — #2
    superkarma: 0 18.05.2011, 12:51:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme