Život není procházka růžovým sadem, že...
Občas má každý z nás pocit tíhy a ztráty energie. Je tedy třeba ji něčím dobít a tíhu ze sebe shodit. Ale jak?

 

Sport, kultura, dobrá kniha, podařený flám, každému podle jeho gusta. Ale co když tato osvědčená léčidla nepomohou?
Je potřeba problémy řešit a já se domnívám, že dialog za účelem kompromisu je nejen v případě zápletky vztahu mezi mužem a ženou na místě. Ne vždy, tedy téměř nikdy, se nesetkám s dobrou odezvou. Pokud tedy vůbec s nějakou.

 

Mají muži vůbec zdání, co se nám křehkým a zároveň (z nutnosti) silným ženám honí vše hlavou?

 

Přemýšlíme a plánujeme do vzdálené budoucnosti. Zajišťujeme blaho a chod naší rodiny.

Nemyslím tím plnou lednici či vyprané ponožky.
Myslím tím, zda bude na nájem, co je potřeba dokoupit na dovolenou, a taky je například třeba řešit fakt, že už jsme dlouho nenavštívíli starou tetu. A tchyně bude mít svátek a je třeba sjednat nové pojištění a dojít s dcerou k zubaři a tak dále, vždyť to znáte. 
Kde se na toto všechno najde čas, je třeba naplánovat. Plánovat znamená dohodnout se s druhým dospělým v rodině a ...
Jsem u toho.


Zasedneme ke stolu a při prvních slovech je tu to ošívání a můj boj ve snaze udržet jeho pozornost. Při bodu jedna vnímá, odkýve. Při druhém bodě si čte nápis na sirkách a skrytě se mu chechtá. Při bodě tři musí akutně na záchod.
Zase jsem nic nevyřešili, poté zvoní telefon a začíná film v televizi, který ON MUSÍ vidět.

 

Nevyřešené odkládám, popřípadě, a to téměř vždy, dořeším sama.
Co ale dělat pokud nejde o termín návštěvy staré tety, ale o problém ve vztahu a komunikaci mezi mužem a ženou?


A ohledně toho dobíjení energie, je toho ten váš schopen? Nebo jste to již vzdaly a "dobíjíte" klábosením či sportováním výhradně s kamarádkami?

 

Nebo se svým milým stále ještě procházíte "růžovým sadem"? 

           
Reklama