Reklama

Svět, jenž nás obklopuje, nám každý den přináší lekce, kterými se máme zřejmě někam posunout. Jednou z těch nejzáludnějších se může zdát být uvědomění si našich omezených schopností, zkrátka umění nechat některé věci být… Není to slabost, není to porážka, je to kolikrát výhra a osvobození.

Když jsem odcházela z jednoho svého zaměstnání, dala mi šéfová, s kterou jsem velmi dobře vycházela, takový celkem zašlý papír, jež měla přišpendlený na nástěnce. Už tehdy věděla, že rozhodnost nepatří k mým silným stránkám, že moc často přemýšlím, zda by některé věci bývaly nešly udělat jinak – lépe, a že mám někdy potřebu bít se až příliš za pravdu, resp. hýbat v dobré víře kameny, s kterými se pohnout nedá nebo téměř ne.

relax

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Na papírku, který mám stále schovaný, bylo napsáno. „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit jdou. Dej mi pokoru, abych se smířil s věcmi, které změnit nelze. A dej mi moudrost, abych poznal, které jsou které.“

  • Jak často si na tato slova vzpomenu!

A nejen na ně.

Pozoruj to a uvidíš,“ říká jedna má moudrá kamarádka, když s ní rozebírám nějaký problém, který se jí nezdá až tak naléhavý jako mně. A vždy měla pravdu. Zatímco já bych se už hnala a hledala řešení, někdy i s horkou hlavou, je lepší spousta věcí jen p-o-z-o-r-o-v-a-t. Samozřejmě to není o tom, že z nás budou submisivní trubky, které na sobě nechají dříví štípat, ale zavčas rozeznat ty věci, na které nemá smysl utrácet naši drahocennou energii, a nechat zkrátka pracovat čas.

S tím vlastně souvisí lidové moudro „ráno moudřejší večera“. Ano, někdy nestačí jen ta jedna noc, ale i zde se potvrzuje, že člověk asi nemá nic řešit v momentě, když s ním zmítají emoce. Ale kdo ví? Třeba i tohle je naopak šťastné řešení a páry, které mají doma tak trochu itálii, jsou na tom třeba psychicky lépe, než ti, co to v sobě dlouho dusí. A pak létají ven opravdu nechutné a zkažené věci…

Jedna moje kolegyně na to měla také zajímavý „nástroj“.  Když ji v práci někdo naštval (a že v takovém korporálu je to téměř každou hodinu), napsala mu hezky za tepla email, v kterém si prostě nebrala servítky. Ale odeslání v poště si nastavila až na večer. Mnohdy ho už pak ani neodeslala, ale dle jejích slov si tím sepsáním v hlavě pěkně srovnala myšlenky, vyventilovala vztek a na situaci se pak dovedla podívat jinýma očima.  

Je to zkrátka velké umění vybalancovat vše tak, abychom neměli pocit, že jsme jen něčí rohožka, ale zároveň se nenechali zavlíknout do žabomyších válek poněkud „vývojově nižších“ jedinců, kteří si libují v tom, že když neumí nic jiného, tak aspoň po ostatních šlapou.  

  • Stále se učíme a hledáme cesty...

Jóga mi změnila život,“ řekl před časem Vašek Krejčík v rozhovoru na Žena-in.cz.  „Zkouším situace života řešit v klidu. Žiju normální život, jen cítím, že ve mně existuje určité spojení s něčím, co mi dává sílu... Možná je to víra v sebe a možnosti, které máme. Využít je, ale nepoškozovat okolí, nenutit ostatní a nechat jim jejich cestu, kterou si sami zvolili.“ Vaška znám léta a potvrzuji, že je přesně takový, jak říká, nejsou to pouhá slova, ale je to skutečně jeho život. A možná i proto jsem se pustila do jógy…

Přečtěte si také: