Výtvarný projev graffiti je ve vnímání širší veřejnosti zakódován spíše negativně, a bývá spojován s vandalismem, ilegálními čmáranicemi na veřejných budovách a nesmysluplným chováním pubescentních jedinců, kterým nejde o nic jiného než o trošku adrenalinu. Existují mezi námi ale i tací, kteří zkrášlování veřejných budov povýšili na umění. Například umělec Martin IZM, přední osobnost česko-slovenské graffiti scény…

Řekne-li se graffiti, laické veřejnosti se dozajista vybaví bohapusté čmáranice na veřejných budovách, jejichž účelem je vše, jen ne zkrášlení. Valná většina z nás se s nimi dennodenně setkává a mnozí počínání sprejerů odsuzují. Jsou mezi námi ale i tací, kteří graffiti povýšili na skutečné umění a dokazují nám, že jejich záliba není jen bezduchým adrenalinem, ale skutečným uměním. Jako například Martin IZM, výrazná osobnost, jež vzešla z rané česko-slovenské graffiti scény a dnes se na profesionální úrovni věnuje zakázkovému malování technikami aerosol a airbrush. I přes svůj nabitý program si na nás udělal čas a představil nám své mistrovské kousky…

fff

Prozraď nám, jak ses ke graffiti umění dostal?
Vždycky mě bavilo kreslit, v dětství mě hodně ovlivnilo čtení komiksů. Když mi bylo dvanáct, vzal mě otec do Frankfurtu, kde jsem viděl poprvé graffiti. Okamžitě po návratu domů jsem to musel vyzkoušet, no a od toho momentu, od prvního kontaktu se sprejem, mě to už nepustilo…

Sprejeři jsou spjati s ilegálním počínáním, prošel sis obdobným vývojem i ty?
Ano, v období puberty člověk moc nehledí na to, co se může a co ne, a zakázané ovoce chutná nejlíp, znáte to. Utíkal jsem z místa činu x-krát, díky bohu jsem ale nikdy nebyl dopaden. Navíc když jsme v devadesátých letech s mojí crew začínali, policajti nejdřív ani nevěděli, co to vlastně děláme. Ze začátku to bylo mnohem jednodušší než teď.

fff

Mnoho lidí má na sprejery negativní názor a jejich výtvory na veřejných budovách je přinejmenším štvou. Jak to vidíš ty?
V dobách, když jsme to dělali my, šlo nám vždy v první radě o estetickou stránku věci (v rámci graffiti). Člověk si někde ve městě vyhlídnul zeď a pak si promyslel, co na ni namalovat tak, aby to vypadalo co nejlíp. Pod rouškou noci se pak vrátil, ale i když to nebylo legální, šlo v první řadě o kvalitu toho, co tam po sobě zanechám. Dnes jdou naopak děcka jenom po kvantitě, místo estetické stránky věci je zajímá pouze adrenalin a to, že se pak můžou pochlubit, jak to zase někde pěkně „zprasili“. Vůbec už nejde o to, aby ten výtvor byl jakkoli technicky promakaný, jde jim jenom o další „zářez na pažbě“. Je to grázlovství, nic víc, nic míň. Dnes, když vidím některý ty obludnosti bez jakéhokoliv citu pro tvary či barvy, sám bych danému „umělci“ s chutí nafackoval.

ddd

Od kdy vlastně maluješ legálně?
Ilegální malby nedělám cirka od roku 2000. Dělal jsem si na poslední stranu skicáře seznam, kam jsem si vždy zapsal, když jsem někde nastříkal svoje jméno. Zastavil jsem se, když už byla popsaná celá stránka, s pocitem, že potřebuju změnu. Přišlo mi dementní psát pořád dokola stejná tři písmena. Začal jsem tedy chodit na legální plochy, které jsou pro writery určené, a malovat tzv. charaktery (tváře, postavy atd.). Prostřednictvím „obrázků“ se dá vyjádřit mnohem víc než pouhými písmeny, a to mi vyhovuje. Zaměřil jsem se hlavně na technickou stránku věci, kterou se snažím promakat k dokonalosti, a hodně tíhnu k realismu. Díky komunitě lidí, kteří si všimli, jak maluju, mi poté přišla nabídka, abych pomaloval jednu pražskou pizzerii. Bylo to, jak když hodíte psovi kost. Dal jsem si na tom sakra záležet a pak už to šlo samo. Zájemci se začali nabalovat jeden za druhým a dnes už mám standardně vybookované termíny zakázek na půl roku předem.

fff

Vím o tobě, že v civilním životě máš naprosto běžné zaměstnání, řekneš nám, které to je?
Dělám obchodního manažera jednoho slevového portálu, je v tom velice zajímavý dualismus – přes týden chodím ve slušném ohozu a dělám byznys, o víkend se pak převlíknu do špinavých hadrů a maluju se sprejema. Udržuju si tak vnitřní mládí. Člověka díky tomu tolik nesemele systém chození do práce a placení účtů, když má svůj vlastní únikový východ…

fff

Kde všude můžeme tvoje díla vidět?
Je to různorodé, po Praze je toho hodně, ať už se jedná o restaurace, firemní prostory nebo i soukromé byty. Navíc dělám i airbrush, a moji práci tak můžete potkat kdekoliv na cestách, když kolem vás projede motorka, auto nebo autobus, které jsem pomaloval. Hodně jsem si teď oblíbil interiéry, jelikož člověk musí brát v potaz celkovou koncepci prostoru a namalovat tam něco, co ladí s okolním prostředím jak barevně, tak tvarově. V tomto případě to už zachází do designu, a to je pro mě velice zajímavá výzva. Navíc lidi pomalu začínají chápat, že není úplně ono mít doma tuctový obraz z Ikey nebo Hornbachu, když stejný má doma dalších patnáct sousedů. Ode mě dostane každý ručně namalovaný originál, který navíc zachycuje to, co tam zákazník opravdu chtěl mít, a ne to, co našel někde v obchoďáku v regálu. Většinu zakázek, které dělám, směruju k realismu, často na své výsledné dílo nedávám ani tag (graffiti podpis), jelikož by to pak shodilo celkové vyznění hotové věci. Nejsou to tedy graffiti, tag tam prostě nepatří.

eeee

Zkrášlil bys náš domácí příbytek i nám?
Velmi rád. Stačí mi říci námět, dodat fotky interiéru a v průběhu pár dní vám předložím několik návrhů. Vizualizace nejdříve namaluji na grafickém tabletu přímo do fotky vašeho interiéru, takže zákazník vidí, jak bude hotová malba u něj v bytě vypadat ještě před tím, než se vůbec do své práce pustím. Případní zájemci, ať navštíví mé stránky nebo facebook, kde si můžou prohlídnout moje práce. No, a jestli zatouží mít něco podobného doma, v sekci kontakt najdou moje telefonní číslo i e-mail. Pak už se mi stačí jenom ozvat a říct mi po čem touží (smích).

fff

 Martine, díky za rozhovor, a ať se daří!

Čtěte také:

Reklama