Reklama

(V České republice se běžně používá zkratka UPT nebo termín interrupce.)

Umělé přerušení těhotenství je zákrok, kterým se zabraňuje dalšímu vývoji plodového vejce. Přestože patří mezi metody plánovaného rodičovství, jde o metodu, které je zdravotně i eticky velmi problematická. V současné době je v naší zemi během posledního desetiletí zřetelný dramatický pokles umělých přerušení těhotenství. Tento pozitivní trend bezpochyby souvisí se širokou nabídkou antikoncepčních metod a informovaností veřejnosti o jejím používání.

V České republice řeší umělé ukončení těhotenství zákon 66/1986 Sb. České národní rady ze dne 20. října 1986 o umělém přerušení těhotenství. Tímto zákonem se Česká republika řadí mezi země s liberální potratovou legislativou. Těhotenství je možné ukončit u ženy, která o to požádá, do 12 týdnů bez zdravotní indikace nebo ze zdravotních důvodů, jestliže je ohrožen život nebo zdraví ženy nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu. Po uplynutí 12 týdnů lze uměle ukončit těhotenství, je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžko poškození plodu nebo je plod neschopen života. Z genetické indikace lze těhotenství ukončit nejpozději do dosažení 24 týdnů těhotenství.

Kriminální potrat

Metodou pokoutních ranhojičů, běženců, apod. bylo a bohužel stále jsou pokusy o přerušení těhotenství propíchnutím plodového vejce, které se provádí často doma zhotovenými nástroji, špičkou deštníku, autoanténou, pletacími jehlicemi apod. Některé ženy se o takové přerušení těhotenství pokoušejí samy a často vykrvácejí nebo zemřou na následky zanesené infekce. Dalším často smrtelně končícím následkem laicky provedeného přerušení těhotenství bývá zánět podbřišnice, který vzniká v důsledku protržení děložní stěny ostrým nástrojem, nebo podrážděním roztoku, který byl ženě úmyslně podán do dělohy.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Umělé ukončení těhotenství podléhá povinnému hlášení. Výkon se provádí ve zdravotnických zařízeních a v průběhu krátkodobé hospitalizace, vždy s podáním celkové nebo regionální metody anestezie. Technika výkonu se liší podle délky trvání těhotenství.

Komplikace po provedeném umělém ukončení těhotenství mohou být:

· bezprostřední: výrazná krevní ztráta, poranění hrdla nebo těla dělohy

· časné komplikace, které se diagnostikují do 6 týdnů po zákroku: selhání metody s následným pokračováním těhotenství, nepoznání mimoděložního těhotenství, zbytky plodového vejce po výkonu, zánětlivé komplikace

· pozdní následky diagnostikované po 6 týdnech po zákroku: záněty vnitřních rodidel, poruchy menstruačního cyklu, psychické a sexuální změny tzv. postinterrupční syndrom, poruch plodnosti, endometrióza, Rh izoimunizace


Frekvence umělých ukončení těhotenství svědčí o antikoncepční vyspělosti každé země.

Co do četnosti potratů, největší potratovost udávají Rumunsko, Kuba a Vietnam. Zde se provádí 78-83 potratů na 1 000 žen v reprodukčním věku (15-44 roků) a rok. Naopak nejméně hlásí Belgie, Holandsko, Německo a Švýcarsko, udávají pod 10/1 000 žen v reprodukčním věku a rok. Zbytek západní Evropy, Spojené státy a Kanada mají potratovost okolo 10-23/1 000 žen a rok. Okolo 50/1 000 se odhaduje potratovost v restriktivním Chile a Peru. Světový průměr činí 35 potratů na 1 000 žen v reprodukčním věku ročně.
V České republice tato hodnota byla v roce 2000 okolo 19/1000, když maxima bylo u nás dosaženo v době plně rozvinutého komunizmu, roce 1988, kdy potratovost činila 56/1 000 žen a rok.

MUDr. Antonín Pařízek, CSc.
Ivana Ašenbrenerová
Z připravované knihy o těhotenství a porodu