(V České republice se běžně používá zkratka UPT nebo termín interrupce.)

Umělé přerušení těhotenství je zákrok, kterým se zabraňuje dalšímu vývoji plodového vejce. Přestože patří mezi metody plánovaného rodičovství, jde o metodu, které je zdravotně i eticky velmi problematická. V současné době je v naší zemi během posledního desetiletí zřetelný dramatický pokles umělých přerušení těhotenství. Tento pozitivní trend bezpochyby souvisí se širokou nabídkou antikoncepčních metod a informovaností veřejnosti o jejím používání.

V České republice řeší umělé ukončení těhotenství zákon 66/1986 Sb. České národní rady ze dne 20. října 1986 o umělém přerušení těhotenství. Tímto zákonem se Česká republika řadí mezi země s liberální potratovou legislativou. Těhotenství je možné ukončit u ženy, která o to požádá, do 12 týdnů bez zdravotní indikace nebo ze zdravotních důvodů, jestliže je ohrožen život nebo zdraví ženy nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu. Po uplynutí 12 týdnů lze uměle ukončit těhotenství, je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžko poškození plodu nebo je plod neschopen života. Z genetické indikace lze těhotenství ukončit nejpozději do dosažení 24 týdnů těhotenství.

Kriminální potrat

Metodou pokoutních ranhojičů, běženců, apod. bylo a bohužel stále jsou pokusy o přerušení těhotenství propíchnutím plodového vejce, které se provádí často doma zhotovenými nástroji, špičkou deštníku, autoanténou, pletacími jehlicemi apod. Některé ženy se o takové přerušení těhotenství pokoušejí samy a často vykrvácejí nebo zemřou na následky zanesené infekce. Dalším často smrtelně končícím následkem laicky provedeného přerušení těhotenství bývá zánět podbřišnice, který vzniká v důsledku protržení děložní stěny ostrým nástrojem, nebo podrážděním roztoku, který byl ženě úmyslně podán do dělohy.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Umělé ukončení těhotenství podléhá povinnému hlášení. Výkon se provádí ve zdravotnických zařízeních a v průběhu krátkodobé hospitalizace, vždy s podáním celkové nebo regionální metody anestezie. Technika výkonu se liší podle délky trvání těhotenství.

Komplikace po provedeném umělém ukončení těhotenství mohou být:

· bezprostřední: výrazná krevní ztráta, poranění hrdla nebo těla dělohy

· časné komplikace, které se diagnostikují do 6 týdnů po zákroku: selhání metody s následným pokračováním těhotenství, nepoznání mimoděložního těhotenství, zbytky plodového vejce po výkonu, zánětlivé komplikace

· pozdní následky diagnostikované po 6 týdnech po zákroku: záněty vnitřních rodidel, poruchy menstruačního cyklu, psychické a sexuální změny tzv. postinterrupční syndrom, poruch plodnosti, endometrióza, Rh izoimunizace


Frekvence umělých ukončení těhotenství svědčí o antikoncepční vyspělosti každé země.

Co do četnosti potratů, největší potratovost udávají Rumunsko, Kuba a Vietnam. Zde se provádí 78-83 potratů na 1 000 žen v reprodukčním věku (15-44 roků) a rok. Naopak nejméně hlásí Belgie, Holandsko, Německo a Švýcarsko, udávají pod 10/1 000 žen v reprodukčním věku a rok. Zbytek západní Evropy, Spojené státy a Kanada mají potratovost okolo 10-23/1 000 žen a rok. Okolo 50/1 000 se odhaduje potratovost v restriktivním Chile a Peru. Světový průměr činí 35 potratů na 1 000 žen v reprodukčním věku ročně.
V České republice tato hodnota byla v roce 2000 okolo 19/1000, když maxima bylo u nás dosaženo v době plně rozvinutého komunizmu, roce 1988, kdy potratovost činila 56/1 000 žen a rok.

MUDr. Antonín Pařízek, CSc.
Ivana Ašenbrenerová
Z připravované knihy o těhotenství a porodu

Reklama