Projíždíme kolem horského penzionu kdesi v Krkonoších. Zaujme mě červená záplava pod okny. „Že by jim ještě kvetly muškáty?“ „Mami, ty se taky necháš napálit, vždyť jsou umělý!“ na to dcery. Já jsem vás jen tak zkoušela," snažím se ze své hlouposti vybruslit... Ale stejně, nejde mi do hlavy, proč to na zimu nesundají, vypadá to nepřirozeně, všude kolem sníh a na oknech kvetoucí kaskády lehce zaprášených atrap.

Přiznám se, že mám k umělým kytkám trochu rezervovaný vztah. Chápu, že některé vypadají jako živé, někdy si na ně musím dokonce sáhnout, jako ten nevěřící Tomáš, chápu, že jsou praktické, omyvatelné a v podstatě nezničitelné, ale do bytu bych si je nikdy nedala.

Živá je živá. I za cenu, že ji po návratu z víkendu či dovolené najdu ve zbědovaném stavu, že ji nemůžu pěstovat v místnosti bez oken a že se o ni jako o živou bytost musím starat. To všechno u těch krásných umělých odpadá. Dovolenkovat můžete do aleluja, a pokud jim nevyšisují barvy na slunci, najdete je stejně krásné jako předtím. I koupelnu, garáž, půdu či sklep vám mohou zdobit nádherně olistěné či stále bujně kvetoucí exempláře. 

Někdo je dokonce takový filuta, že kombinuje umělé květiny s těmi pravými. Setkala jsem se s tím třeba ve velkých hotelových halách, na letištích a třeba v expozicích v ZOO, ale nedokážu odhadnout, jaké to má výhody. Že by to bylo levnější? V ZOO mají třeba jistotu, že jim ty živé nespase nenasytná zvířena a nepojde následně na otravu (prý je většina pokojových květin jedovatá).

Ale abych nebyla k umělým květinám až tak nespravedlivá, přece jen bych pro ně našla uplatnění. Vzhledem k mé profesi nebude těžké odhadnout, kde se mi umělé kytky líbí, ráda je využívám a kochám se jejich krásou. Jsou to klobouky. Ty dobové pochopitelně, ale to by bylo na jiný článek.

Jaký máte vztah k umělým květinám vy, milé ženy-in?
Jaké v nich vidíte klady a zápory?
Máte nějaké doma a proč?
Dáváte je za okna do truhlíků?
Nebo je považujete za kýč a zbytečnost?
Napište mi. ¨

 

Reklama