K této úvaze mě inspiroval článek ze serveru iDnes ZDE. Jak daleko za hranice etiky a rozumného myšlení může zajít jednak touha po dítěti, a jednak touha vydělat snad už úplně na všem!?

Dokážete si představit, že byste se chtěla rozvést proto, že váš manžel s vámi odmítá pečovat o panenku?

Ne, já jsem se nezbláznila, to jiní!

„Před třemi lety jsem se dozvěděla, že nemůžu a nikdy nebudu moci mít děti. Hodně jsem plakala. Trpěla jsem depresí a málem mě to stálo dobré místo. Manžel se mi snažil všemožně pomoci. Uvažovali jsme o adopci. Pak jsem ale objevila reborn miminko!!!

Úplně mně to změnilo život. Je to krásné, když ho mohu držet v náručí, jít s kočárkem do parku, kupovat mu oblečení, pečovat o něho. Znovu se mi vrátila pohoda a já se s ním cítím jako matka, jako žena, která se stala matkou.

Strašně moc mě mrzí, že manžel se k Sabince staví odmítavě. Nechce se mnou o ni pečovat. A při tom, mně by to tolik pomohlo.

Je mi to strašně líto, ale paradoxně s mojí pohodou a duševním naplněním dostal obrovskou trhlinu náš vztah s manželem. Kdyby se teď našel někdo, kdo by byl ochoten mou zálibu, nebo spíše životní nutnost se mnou sdílet, rozvedla bych se. Manžel tohle prostě zřejmě nikdy nepochopí,“ říká paní Zdeňka.

Divíte se mu??

Reborn miminko. Hračka, pomůcka, terapie, nebo neetický model živé mrtvolky?

Kloubové tělo i končetiny, otevřený nos, žilkování, kapičky mléka u pusinky, lepené řasy, věrná imitace dětské pokožky, opravdové lidské vlásky… Mnohdy (dle cenové relace) i zabudovaný strojek, který napodobuje srdeční tep a zdvihá umělý hrudníček.

Na výběr jsou novorozenci i starší děti v životní velikosti a odpovídající hmotnosti!

k

Dokoupit si lze slzičky, nudličky k nosu, sliny… Virtuální realita je jedna věc a lidský cit je věc druhá. To první není doopravdy.

Pokud chceme do reálného života a vlastního citového vnímání vmanipulovat něco, co je imaginární, jenom jako, jsme dříve nebo později nastaveni na odklon od reality.

Setřít hranici mezi skutečným a neskutečným znamená žít v tomto případě i milovat iluzi. A to, jak se zdá, naplno.

Manžel ženy, která vyžaduje, aby se s ní staral o loutku a měl k ní citový vztah je dle mého názoru chudák.

Při vší lásce k milované manželce má také zdravý rozum. Tady si člověk může ověřit, jak tvrdě mohou jít tyhle věci proti sobě. On bude patrně za pár roků (pokud se u paní nic nezmění) hovořit o bývalé manželce a ona bude v péči psychiatrů. Nebo máte dojem, že to může skočit jinak? Ano, ještě on může povolit a stát se imaginárním tatínkem neživé věci.

Co je horší?

Držme se opravdového světa!

Reborn miminka jsou čím dál víc populární, což je čím dál víc alarmující.

Za absurdní výsledek pak je možné pokládat případ, kdy akční policisté v Australském Queenslandu předloni duchapřítomně rozbili okénko zaparkovaného auta, když v dětské sedačce uviděli bezvládné tělíčko, které se dokonce chystali oživovat, aby následně zjistili, že zachraňují loutku!!!

O několika podobných případech informoval i americký tisk letos.

Touha po dítěti a její nenaplnění musí být strašná zátěž a velký problém pro ženu. Sama si neumím představit, že bych nemohla mít nijednu ze svých dcer.

Rovněž si ale nedokážu představit, že bych jezdila po parku s kočárkem a loutkou a nutila partnera, aby ji přebaloval.

Stále nevěříte? Tak se podívejte!

Které miminko je podle vás to opravdové?

d

o

Aha?

Cena: od 8 000 korun až po cca 80 000 korun u věci, která má tep a dýchá!

Nemám nic proti panenkám „Šušu“, i když po třech dnech, co jsem poslouchala dokola „Mám Tě ráda, maminko, jééé, budeme si hrát, prosím zazpívej mi písničku a mám hlad,“ jsem šla a vyňala té drahé věci baterie.

Nemám ani nic proti sběratelským zálibám, kdy pořízení takové věci bude patrně motivováno obdivem k dokonalosti vyvedení. (Ač tady už jde o sporné, trochu morbidní „umění“.)

Ale imaginární mateřství podporované všehoschopným a nenasytným tržním chováním některých firem je cesta ke zničení už tak oslabených citů skutečných lidí!

Kde zůstala etika a rozum? Patrně v bance!

Fotky: newsweek.com

Reklama