Zdraví

Ultra nebezpečný virus PPP


Už dlouho na mě nepůsobilo nic tak děsivě jako problematika poruch příjmu potravy (zkráceně PPP), do které jsem musela částečně nahlédnout, když jsem připravovala tento článek. Původně jsem měla v úmyslu varovat vás před neduhy, které provází všemožné  snahy o zeštíhlení postavy do plavek v tomhle letním období. Chtěla jsem zůstat jen u výstrahy v tom smyslu, že výsledkem všech radikálních forem diet je spíš zhoršení image, než její vylepšení...

Jakmile jsem ale začala pátrat po nezdravých formách „udržování“ figury, došla jsem až na Psychiatrickou kliniku v Praze Na Karlově, kde se nachází specializované oddělení pro psychicky nemocné pacienty s diagnózou PPP. Jinými slovy se tady mimo jiné léčí anorektičky a bulimičky, ale i atypické formy PPP, jako je psychogenní zvracení (přejídání se a zvracení při stressu) nebo symptom nočního přejídání. Po rozhovoru se šéfkou tohoto oddělení, paní docentkou Hanou Papežovou, MD., PhD. a prostudování některých materiálů, jsem dospěla k názoru, že stojí za to věnovat se na stránkách Agenta tomuto problému šířeji, jelikož nás zasahuje mnohem závažněji, než tušíme.

Nejen podle slov paní docentky se trend globalizace promítá i sem. Skupina poruch příjmu potravy tu byla asi vždycky, jen se takto nenazývala a nebyla úplně lékařsky popsaná. Ovšem nikdy nebyla rozvinuta v takové epidemické formě jako dnes. Šíří se napříč věkovým spektrem a populací. Není pravda, co se dříve tradovalo, že touto diagnózou trpí zejména dívky ze středně ekonomicky postavených rodin a bělošky. PPP postihuje každého bez rozdílu rasy a pohlaví.

Odmítání jídla (anorexie) a záchvaty přejídání a následného zvracení (bulimie) jsou takové dvě strany jedné mince. Přecházejí jedna do druhé a mohou se střídat u postižené osoby poměrně běžně. Touhle mincí se platí ale jediná cesta. Do pekla. Přesto se naše společnost tváří, že si žádného ďábla na prsou nehřeje, ačkoliv jsou to právě hodnoty společnosti, které nám velí „kdo je hubenější, je hodnotnější“.

Oběma onemocněním je společný chorobný vztah k jídlu jakožto zdroji tloustnutí.  Zatímco anorektičky spojují každé sousto s představou přebytečného kila, ve svém hubnutí nemají žádnou brzdu a jídlo odmítají, bulimičky trpí stejným strachem z tloušťky, ale jídlo si odepřít nedokážou. Několikrát denně je přepadají záchvaty přejídání, tzv. „binge“. Za velmi krátkou dobu snědí neuvěřitelné množství jídla. Přejídají se tím, co si normálně nedovolí. Například koblihami, chlebíčky apod. Zprvu se uspokojují tím, co jim dělá dobře. Později už čímkoliv (mouka s cukrem), co dovolují peníze.

Takto nemocní lidé si bohužel často neuvědomují, s čím se potýkají, a ani za nic nechtějí slyšet o nějaké psychické poruše. Souvisí to se zkresleným vnímáním sebe sama, resp. svého těla. Vnitřní nespokojenost se svou postavou je velmi trýznivá a pro okolí nepochopitelná. Anorektička s kostrou potaženou kůží není pořád ještě dost hubená a uklidní se jedině, když váha klesá. BMI (body mass index) je u nich pod hranicí 17,5, což je alarmující podváha. Bohužel podhraniční, nezdravé hodnoty BMI jsou dnes běžné i u módních ikon, které jsou stále vystavovány jako ideály krásy.

S neustálým sebekontrolováním souvisí i vtíravé myšlenky na jídlo. Pacienti nedokážou myslet na nic jiného a redukují tím pádem ostatní zájmy a vztahy, které ztrácejí na důležitosti. Přicházejí v důsledku ztráty koncentrace o práci, rodinné zázemí apod. Pozornost upínají výhradně k jídelní problematice, která se zobrazuje pro zajímavost třeba i sbíráním talířků, hrnečků nebo kuchařek.
Často si dopomáhají ve své sebezničující snaze dalšími prostředky, jakými jsou léky na hubnutí, odvodňovací preparáty nebo projímadla.

U bulimie se přidává naprostá sociální izolace. Tyto osoby potřebují v klidu a beze svědků spořádat hory jídla a pak to všechno zase vyzvracet. Nakoupit si zásoby potravin a několikrát za den zopakovat tenhle kolotoč vyžaduje čas i peníze. Postupně se tak straní lidí a uzavírají se do sebe. Často je touha po soukromí nutí lhát a podvádět, aby odvrátily podezření a zájem okolí. Logicky potom nastupují deprese a výčitky svědomí. Výjimkou nebývají ani poruchy osobnosti, jako jsou emoční nestabilita, neschopnost se kontrolovat a ovládat. Jinak řečeno hysterie. Ta nemusí být důsledkem, ale může jít o dvě poruchy vedle sebe. O to obtížnější je pak léčba.

Zatímco anorektičky vypadají nezdravě hubeně, u bulimiček nemusíte v tělesných proporcích nic výjimečného pozorovat. Spíš si všimnete, že z lednice mizí jídlo a v bytě nacházíte jeho obaly.
Důsledky pro organismus jsou v obou případech katastrofální. Postupně se narušuje metabolismus a dochází ke změnám v činnosti vnitřních orgánů. Trpí vlasy, kůže, nehty, řídnou kosti, u anorektiček přestává menstruace a v důsledku toho se redukuje i možnost otěhotnění. Kterýkoliv důležitý orgán může být zasažen. Bohužel ani mozek není ušetřen. Objevují se ztráty některých schopností, dokonce zmenšení mozku, a co je nejhorší, tyto změny se nedají tak úplně vrátit do původního stavu a člověk je postižen nadosmrti.
 
Na vzniku PPP se podílí vždy více příčin. V poslední době je zřejmé, že roli hrají i genetické faktory. Chceme-li rozlišit v populaci více a méně ohrožené jedince, pak rizikovou skupinou jsou v případě anorexie lidé, kteří chtějí podávat perfektní výkony a snaží se díky nim získat pozornost okolí. V jejich rodinách bývá stoprocentní výkon nadmíru oceňován. Jsou zvyklí se hodně kontrolovat. V případě bulimie se jedná často o osoby impulzivní, nezdrženlivé, s nízkou sebekontrolou a často se sklonem k navazování krátkodobých vztahů. Míra IQ nehraje při vzniku onemocnění ani v jednom případě žádnou roli.

Kromě jmenovaných osobnostních, rizikových faktorů existují i riziková povolání. Patří k nim profese, kde je tělo značně exponované. Například baletky, modelky a další.
Podle paní docentky Papežové je odborná léčba úspěšná ze 40 %. Případy, kdy se člověk bez lékařské pomoci sám zbavil příznaků tohoto problému, nebo je zmírnil, jsou známy. Většinou se ale váží na pomoc ze strany rodiny, vzdělaných a informovaných přátel nebo pominutí nějaké dlouhodobé stresové situace. Není ale dobré spoléhat na samoléčbu, protože se většinou nedaří a čas, který je těmito pokusy ztracen, se již nedá nahradit. Čím dříve člověk vyhledá odborníky, tím menší hazard se svým životem podstupuje. Výjimkou u neléčených případů totiž nejsou smrtelné konce. Jestliže se podle lékařských průzkumů vyléčí pod odborným vedením 40 % pacientů, pak dalších 40 % žije sice bez extrémních podob choroby, ale celoživotně se potýká s některými dílčími problémy, jakými jsou zvýšená pozornost k tělu, dietování, časté myšlenky na jídlo nebo občasné zvracení, které další rozvoj osobnosti nějakým způsobem omezují. 20 % pak přechází do chronicity. To skutečně znamená, že se po desetiletí přejídají nebo naopak jídlo odmítají a vrací se v momentě ohrožení života do nemocnic, kde se stabilizují a znovu se vrhají do ďábelské smyčky.

Najdou se ale i faktory, které, když už je člověk „obdařen“ dispozicemi, dokáží toto nebezpečí kompenzovat a člověka tak chránit. Tady hrají prim dobré rodinné vztahy. Rodina, která není orientována pouze na výkon, její členové hovoří mezi sebou o svých problémech, vnímají své potřeby a tráví spolu dost času, zaregistruje včas první příznaky, obstará si potřebné informace a hledá způsoby, jak vše řešit. Takovým pomocníkem při hledání informací jsou například webové stránky
www.pppinfo.cz.

Nezastupitelnou roli v celé problematice má samozřejmě prevence, včetně osvěty. Tady jsou kompetence na úrovni vlád. Do některých zaměstnání se dneska například už na základě lékařské prohlídky nepřijímají osoby, které mají manifestní anorexii, tzn., že mají BMI pod 17,5. V obchodech nejsou jen velikosti XXS, ale i normální čísla, a to i na Václavském náměstí. Vládní činitelé mohou zařídit, aby se eliminovalo množství reklam, které jsou z tohoto pohledu nesmyslné. I módní svět už vysílá sem tam první signály. Například modelky předvádějící svatební šaty nesmí mít BMI pod 17,5. A v neposlední řadě je třeba mít osvícené spojence v médiích, která jsou, jak soudí nejen docentka Papežová, novodobým náboženstvím. Stále ještě média nepodávají dostatečně fundované informace a nechávají se vléct honbou za ideálem nezdravé štíhlosti, a nahrávají tak nevědomky zhoubné posedlosti po něm.

BMI
BMI (body mass index) je odhad tělesné hmotnosti uznávaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Vychází se z poměru hmotnosti a druhé mocniny výšky, výsledek se porovná se statistickými tabulkami pro daný věk a pohlaví.
Výpočet BMI na www.pppinfo.cz

VÝPOVĚDI PACIENTEK
Nevím, jak mám jíst a co mám jíst. Je mi 16 a vážím 43 kg. Nechci přibrat a jsem z toho nešťastná. Holky ve škole jsou v pohodě a připadá mi, že se vůbec nemusejí hlídat. Proč mám takový strach jenom já? Říkají, že jsem hrozně hubená,  já vím, ale co když začnu tloustnout? Co mám dělat?

Mám absolutní peklo. Beze svědků a jen sama se sebou trávím celé dny. Stačí mi k tomu jedna místnost. WC. Na nic jiného mi nezbývá čas. Už po cestě domů otvírám nakoupené balíčky a cpu se v tramvaji vším možným. Za trest  pak všechno musí ze mě  ven. Tlustá nikdy nebudu, to raději chcípnu na tom záchodě!

Skláněla jsem se nad mísou ve stejně zkřivené poloze nesčetněkrát a do rozbolavělého krku si strkala o zuby odřené prsty znovu a znovu. Nenáviděla jsem se a propadala panice, že už se nikdy nezvednu, nevstanu a nebudu dělat nic jiného než zoufale dávit do téhle díry.  Mockrát jsem nechávala zvonit telefon, zvonek a neotvírala návštěvám. Pro nikoho jsem nebyla doma. S nikým jsem nechtěla mluvit. Došlo to tak daleko, že jsem vycházela ven jen pro zásoby jídla. Práce, škola, přátelé, rodina, všechno jako by neexistovalo. Jídlo, jídlo, jídlo! To jediné mělo smysl. Bála jsem se k smrti, co bude za vteřinu, a napadalo mě, že se zblázním. Nebyla jsem od toho daleko.

Vždycky po pár dnech totálně fyzicky vyčerpávajícího nepřetržitého kolotoče jídla a zvracení se vzpamatuju a snažím se vysílat SOS. Ovšem za chvíli už se přesvědčuju, že to zvládnu sama a že už to bude lepší a že vlastně o nic tak fatálního nejde. Pak zase lžu všem okolo i sobě.

Neberu drogy často a neberu je pro nic jiného než pro ten pocit, že se všechno netočí jen kolem toho pitomýho těla. Nemusím myslet na to, jak vypadám. Jsem ale totálně v prdeli. Takhle žít nemůžu a už ani přežívat tak nejde.  Školu jsem nedodělala, přítel nechce moje trýznění vidět, protože ho to nejspíš moc bolí a neumí mi pomoci, a rodiče se trápí, ale pomoci nemohou, jsou zmatení, co se vlastně děje. Netuší, jak je to vážné, nebo nechtějí tušit. Modlím se, aby si někdo všiml. Kdokoliv! Jsem sama. Úplně sama. Buď umřu, nebo... mi někdo z vás pomůže!

Je mi třicet a jsem v invalidním důchodu. Deset let trpím bulimií a léčím se potřetí. Mezitím jsem pobývala na interně, protože mi selhaly ledviny. Už před šesti lety mi doktoři řekli, že nemohu mít děti. Cítila jsem se dobře jen jednou v životě. To když jsem mohla jíst, protože jsem byla příšerně vyhublá.

Foto: archiv BOMTON

 

Zdroj: Bomton studio, a.s. /magazín Agent BOM - léto 2006 .
Úryvky výpovědí pacientek nashromáždila autorka během delší doby.
Je proto možné, že některé z nich mohou být dnes již neaktuální.

   
28.07.2006 - Zdraví - autor: Komerční článek

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [60] markousek [*]

    to asi nebude můj problém,sice jsem byla hubená a občas vynechala jídla,ale ted mám(snad i bohužel)normální váhu

    superkarma: 0 01.08.2006, 15:22:07
  2. avatar
    [59] Meander [*]

    Vivian: S dovolením si ponechám svůj názor.

    superkarma: 0 31.07.2006, 10:13:38
  3. avatar
    [58] gwen [*]

    K článku ještě dodám, že anorexie si vybírá své oběti nejen mezi ženami, ale i muži. Dále mezi ženami kolem 40 let a třebas i malými dětmi 4 - 7 let věku.

    superkarma: 0 31.07.2006, 08:43:21
  4. avatar
    [57] Vivian [*]

    Meander: jak jsi, prosímtě, přišla na to, že zrovna tuhle duševní chorobu si může člověk vyrobit vědomě a svévolně? Jestli jsi to četla v nějakém odborném pojednání nebo psychiatrické publikaci, tak mi prosím napiš, kde to bylo, že bych se případně dovzdělala... Jinak já osobně mám o etiologii mentální anorexie poněkud jiné informace a tak si myslím, že se tady s tím, co píšeš, akorát ztrapňuješ, podobně jako když třeba někdo píše o léčbě homosexuality...

    superkarma: 0 30.07.2006, 13:14:53
  5. avatar
    [56] Heduš [*]

    Nyotaimori: jj, ale působíte s Meander tak, že to děláte rády a schválně...no nechme toho, raději si jdu dát vínko! Přeji všem dobrou noc!

    superkarma: 0 29.07.2006, 21:20:43
  6. avatar
    [55] Heduš [*]

    Amálie: o mindrácích psal někdo jiný...

    superkarma: 0 29.07.2006, 21:13:55
  7. avatar
    [54] Amálie [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 29.07.2006, 20:26:58
  8. avatar
    [52] Amálie [*]

    oprava: Meander

    superkarma: 0 29.07.2006, 19:15:45
  9. avatar
    [51] Amálie [*]

    Heduš: ty Mender znáš, že tady píšeš o mindrácích?

    superkarma: 0 29.07.2006, 19:13:56
  10. avatar
    [50] Meander [*]

    Něco mi to připomíná... Jo, už vím! Každý podle svých možností - každému podle jeho zásluh!

    superkarma: 0 29.07.2006, 19:12:56
  11. avatar
    [49] Heduš [*]

    Meander: Ty bys chtěla od někoho podporu a pochopení, když ji nedáváš samaaaaa???? A co tak najednou, že až onemocníš, tak bys chtěla podporu...
    ... a ten kdo se naváží do jiných názorů jste, dámy, Vy! No ještě, že jste dvě! Jedna byste to asi neustála...


    Babca:

    superkarma: 0 29.07.2006, 18:37:44
  12. avatar
    [45] Meander [*]

    Nijak se netajím tím, že kouřím. Až tu napíšu "SOS, mám rakovinu plic", taky se mi dostane tolik podpory a pochopení, jako kdybych si VLASTNÍ BLBOSTÍ přivodila PPP?

    superkarma: 0 29.07.2006, 17:39:38
  13. avatar
    [44] Meander [*]

    Heduš: Jsem okouzlena tím množstvím empatie, která přímo prýští z tvých řádek

    superkarma: 0 29.07.2006, 17:11:36
  14. avatar
    [43] Heduš [*]

    Babca: myslíš, že ho někdy dostanou??? jj, boží mlýny melou pomalu, ale jistě!

    superkarma: 0 29.07.2006, 11:59:16
  15. avatar
    [40] olafka [*]

    Škoda že život je smrtelný

    superkarma: 0 28.07.2006, 23:11:16
  16. avatar
    [39] Heduš [*]

    Meander: Nyotaimori: Názor tady může říct snad každý, né? Nebo se tady můžete navážet jen Vy?

    superkarma: 0 28.07.2006, 19:53:45

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [38] Henri [*]

    Nyotaimori: Viď, že jo? Tak už Vám nebudu rušit kruhy.

    superkarma: 0 28.07.2006, 18:54:01
  2. avatar
    [36] Henri [*]

    Meander: vždyť to říkám

    superkarma: 0 28.07.2006, 18:50:32
  3. avatar
    [35] Meander [*]

    Henri: Copak, máš nějaký problém? Neznáš mě, můžu ti být ukradená, stejně jako jsi ty mně.

    superkarma: 0 28.07.2006, 18:49:14
  4. avatar
    [34] Henri [*]

    Meander: škoda, že nedostatek empatie není léčitelný

    superkarma: 0 28.07.2006, 18:45:15
  5. avatar
    [31] Meander [*]

    gwen: Já to vážně nedokážu pochopit. Omlouvám se, ale fakt mi to hlava nebere

    superkarma: 0 28.07.2006, 16:04:30
  6. avatar
    [30] gwen [*]

    Moje sestra vyhrála nad touto nemocí boj, zatím. Zhubla při výšce 172 na 38kg a užívá AD.
    Meander: Tvoje reakce nejspíš pramení z nedostatku relevantních informací o této nemoci. Docela to chápu. Kdo to nezažil, nepochopí...

    superkarma: 0 28.07.2006, 15:43:52
  7. avatar
    [29] Vivian [*]

    Meander: není to vrozené. Nejspíš jen dispozice.

    superkarma: 0 28.07.2006, 15:10:05
  8. [28] Zdenka04 [*]

    souhlas s Vivian opravdu je to asi nemoc ,nebo není možné ,aby se neviděli ???? s takovou si pišu na chatu taky má 175 cm a váži 45 Kg i s postelí a ,že je tlustáááááááááááá a vymluvit si to nedá ,už ji ani nic nepišeme je to zbytečné

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:53:43
  9. avatar
    [27] dalusa [*]

    podle mě je to nemoc způsobená nedostatkem pozornosti a lásky okolí, když si holky myslí, že je nikdo nebude mít rád pokud nejsou dokonalé. pro ty co odsuzují: spadnout se do toho dá velmi lehko, je to zákeřná nemoc, která se nenápadně blíží a najednou z toho nejde vystoupit.

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:51:49
  10. avatar
    [26] Heduš [*]

    Meander: No ještě, že tak!

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:31:23
  11. avatar
    [25] jiti [*]

    já chci taky mít anorexii, kde se to dá chytnout . Vždycky si ji vsugeruju ale funguje to jen do tý doby, dokud neprojdu kolem lednice nebo nebo nějakého mňam

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:29:43
  12. avatar
    [24] Meander [*]

    Heduš: Neboj, to ti určitě nehrozí.

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:28:52
  13. avatar
    [23] Heduš [*]

    Meander: ... pak bych nikdy nechtěla být tvou dcerou a trpět PPP...

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:25:30
  14. avatar
    [22] Meander [*]

    Heduš: Nemyslím.

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:21:32
  15. avatar
    [21] Heduš [*]

    Meander: Rakovina je taky podmíněna psychikou... Člověk si ji taky může mnohdy rozjet sám, nemyslíš?

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:19:36
  16. avatar
    [20] Heduš [*]

    Vivian:

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:17:07
  17. avatar
    [19] Heduš [*]

    Z těch výpovědí pacientek mi jde mráz po zádech... myslím si, že dnešní doba klade velký důraz na "krásu" těl. Každý z nás se určitě snažíme být pohledný. Někomu se to daří lépe - někomu hůře. Někdo má smůlu tu, že už to přestane mít pod kontrolou a tam pak je veškerá pomoc drahá!!! Jen jestli né v mnohých případech marná...

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:14:26
  18. avatar
    [18] Meander [*]

    Vivian: S PPP se člověk narodí?

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:13:33
  19. avatar
    [16] Vivian [*]

    Meander: PPP ale není o tom, že někdo nechce jíst. PPP je duševní nemoc (podobně jako jiné duševní nemoci, třeba schizofrenie). Já bych taky chtěla být štíhlá a taky bych chtěla vydržet nejíst, ale mezi mnou a těma nemocnýma je zásadní rozdíl. Já jsem (v tomhle směru ) duševně zdravá, takže po pár hodinách hlady nevydržím a najím se . Ony by si v té chorobné nenávisti k vlastnímu tělu radši ukously nohu, než by vzaly něco do pusy... Nejsou blbé, jsou nemocné. Mají úplně převrácený vztah k jídlu (pro normálního člověka je jídlo prostě jen zdrojem obživy, pro ně je úhlavním nepřítelem číslo jedna). Nedokážou vnímat svoje tělo jako normální člověk. Váží 40 kilo a pořád jsou přesvědčené o tom, že jsou tlusté. To není hloupost, to je prostě duševní choroba. Jako si schizofrenik myslí, že slyší hlasy nebo že ho někdo pronásleduje, tak si ony myslí, že jsou tlusté
    Pokud tvrdíš, že si člověk nemůže za rakovinu, tak nemůže ani za tohle...

    superkarma: 0 28.07.2006, 14:11:41
  20. avatar
    [14] Meander [*]

    Ale pokus o sebevraždu v podobě moderních PPP neomlouvám.

    superkarma: 0 28.07.2006, 12:20:29
  21. avatar
    [13] Meander [*]

    Gabi: Nezapomínám

    superkarma: 0 28.07.2006, 12:20:08
  22. avatar
    [12] Gabi [*]

    Meander: v tom případě nezapomeň na všechny s nadváhou, kuřáky, alkoholiky, uživatele návykových látek a pacienty s psychosomatickým onemocněním ...

    superkarma: 0 28.07.2006, 12:10:05
  23. avatar
    [11] Meander [*]

    Gabi: Budu kategorická, tohle neomlouvám.

    superkarma: 0 28.07.2006, 12:05:10
  24. avatar
    [10] Gabi [*]

    Meander: nebyla bych takhle kategorická, je to spíš duševní nemoc, která se zprostředkovaně projevuje na těle.

    superkarma: 0 28.07.2006, 11:58:00
  25. avatar
    [9] Hysteria [*]

    Je mi líto, postižených tímto.Ještě že jsem v normě a chutná mi.

    superkarma: 0 28.07.2006, 11:27:18
  26. avatar
    [7] Meander [*]

    Míka: Za rakovinu si ale každý sám nemůže, za PPP ano. Kdo chce umřít, jeho volba.

    superkarma: 0 28.07.2006, 10:50:41
  27. avatar
    [6] Gabi [*]

    Poruchy příjmu potravy samozřejmě problém jsou, ať už je to anorexie, bulimie nebo extrémní obezita.
    Řekla bych, že vliv médií (vychrtlé krásky, návody jak hubnout ,...) na anorexii se přeceňuje, spíš bych se přikláněla k vlivu rodiny , přátel, nejbližsího okolí v kombinaci s psychickou labilitou a k tomu nějaká negativní událost jako spouštěč.

    superkarma: 0 28.07.2006, 10:48:17
  28. avatar
    [4] Míka [*]

    Jitusha: Jenže to samé bys mohla říc i o rakovině, metle lidstva, víš?! Je fakt, že si v podstatě za to může každý sám, že mu to v hlavě prostě přecvakne a...pak se stává tohle...A většina holem a žen chce pomoci, chce z toho kolotoče ven, víš?! nelibují si v tom, že se při každé námaze složí...tak se to snaž alespoň pochopit, prosím...Loajalita a takt - to je možná na místě...

    superkarma: 0 28.07.2006, 09:51:53
  29. avatar
    [3] Míka [*]

    Ty stránky znám, chodím na ně denně...Pokud někdo máte podobný problém, určitě se tam podívejte, může to pomoci...stejně jako mně!

    superkarma: 0 28.07.2006, 09:49:17
  30. avatar
    [1] Žábina [*]

    to je strašný...opravdu..jde mi z toho mráz po zádech

    superkarma: 0 28.07.2006, 09:29:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme