Milá redakce,
trapnými situacemi proplouvám minimálně jednou za týden.

Ve zkrácené verzi Vám napíši ty nejnovější.

Každý den si kupuji noviny. Takové ty klasické černo-bílé. V práci jsem si četla článek. Doslova mě pohltil a šíleně rozesmál, samým smíchem jsem se kymácela a hlavou nabořila do stolu na kterém ležely ony noviny. A pak přišlo to trapné období. Kam jsem šla, mě lidi okukovali a ukazovali prstem. Už teď vím, že ten krásný chlapík, který se na mě uculoval, se vlastně neuculoval na mě, ale na mé čelo. Otištěný článek byl hooooodně vidět a nadpis i když byl obráceně byl docela srozumitelný. Stálo tam " Ulila si 750 miliónů."

Jednou jsem také dobíhala na autobus. Neměla jsem jízdenku, tak jsem utíkala k panu řidiči. A ouvej....ta skleněná tabule, která dělí řidiče od cestujících, (někdy tam je, někdy ne) byla tak čistá a bez škrábanců, že moje hlavinka při vyslovení první věty o koupi jízdenky narazila do té neviditelné čistoty. Rána jako z děla, všichni se na mě koukali a smáli. Byla jsem rudá, jako řepa.

Pak už přicházejí na řadu trapasy, které asi prožívá každý. Od oplacení zamávání, protože jste si myslel, že je to na Vás, až k oslovení či dokonce obejmutí cizího jedince s představou, že je to Váš přítel.

Přeji krásný den
Čtenářka Mysulina
Reklama